SNOW 130 – březen 2021 by SNOW media

AKTIVNÍ LÉTO: ŘEKOU NA PADDLEBOARDU SKIJAK KŘÍDLO PRO VŠECHNO 130 – BŘEZEN 2021 SPEEDSKIING! RYCHLOST JE VÝZVA I LÁSKA | LEGENDY: PETR KAKEŠ VLASTNÍMA OČIMA | SKIALP: JARNÍ SETKÁNÍ S MEDVĚDEM

LYŽOVÁNÍ SKIALPINISMUS FREERIDE

SPEEDSKIING! Rychlost je výzva i láska

WWW.SNOW.CZ

SNOW 130

BŘEZEN 2021 CENA: 100 Kč / 4,99 EUR

CO ČEKAT PO COVIDU? DOPAD SPOLEČENSKÝCH POHROM NA LYŽOVÁNÍ LEGENDY: PETR KAKEŠ VLASTNÍMA OČIMA SKIALP: JARNÍ SETKÁNÍ S MEDVĚDEM REPORT: BULHARSKO – BALKÁN I ALPY

bEzpEčně V každém ročním období

noVý

KortAL rAcE & DEVoUr Co vidíme není vše, co existuje. Za horizontem se nacházejí nové zážitky, které se teprve musí ukázat. Místo, kde gravitace je vždy na vaší straně. Oceňovaný KortAL a DEVoUr vám otevírají svět, do kterého můžete vstoupit. Jak je nekonečno daleko, zjistíte teprve, když se ho pokusíte nalézt.

Více informací na pocsports.com

bEzpEčně V každém ročním období

noVý

Fornix spin_ Fornix, jedinečná all-mountain helma, která inspiruje a chrání lyžaře na celém světě. K dokonalosti vyladěné technologie, detaily a design - nově ještě v lepším kabátě pro novou generaci lyžařských nadšenců. Fornix spin – vždy o krok napřed.. Více informací na pocsports.com/snow

FOTO: DOM DAHER/FREERIDE WORLD TOUR

NO COMMENT

#96

OBSAH ACADEMY

NEWS MANUEL FELLER: ENFANT TERRIBLE PETR KAKEŠ VLASTNÍMA OČIMA SPEEDSKIING: BORN TO BE FAST

52| 54| 56| 60| 64| 66| 70| 74| 82| 88| 94|

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

Létající ženy se už nemusejí převlékat za muže Naděje dívčího skoku: Po hlavě a naplno MS Cortina d’Ampezzo 2021 českou optikou Historie: Miloslav Martin, závodník a výrobce ski Socialistické vzpomínky českých lyžařských legend

STORY

Ski with me: Pozor, nesu pivo!

Buď Fit: Mosty a zdravá páteř Apul news

ACTIVE inspirace na léto

Řekou na paddleboardu

59|

ACTIVE NEBOLI LYŽAŘOVO LÉTO

SKIJAK JE TAKŘKA ZAPOMENUTÝ SPORT. PŘESTOŽE V DOBĚ BOOMU PADDLEBOARDŮ BY URČITĚ OSLOVIL SPOUSTU TĚCH, KDO MILUJÍ LYŽE. NEJPOVOLANĚJŠÍ Z ČECHŮ, KDO BY O NĚM MOHL VYPRÁVĚT, JE PETR KAKEŠ, KTERÝ NA SKIJAKU DLOUHO VÉVODIL SVĚTOVÉ ELITĚ. JEHO POVÍDÁNÍ NAJDETE V BLOKU ČLÁNKŮ O LETNÍCH AKTIVITÁCH, KONKRÉTNĚ NA STRANĚ 64.

VŠE PODSTATNÉ Z OSUDU SAMOTNÉHO PETRA KAKEŠE NAJDETE NA CELÝCH DESETI STRANÁCH JEHO ZPOVĚDI ZAČÍNAJÍCÍ NA STRANĚ 20.

Skijaky s českou stopou Wing – křídlo pro všechno Tanvaldský Špičák: všestranná hora pro lyže i kolo Plešivec: jedinečný krušnohorský trailpark Malinô Brdo: adrenalin i relax mezi městem a divočinou

FOTO: JAN FARRELL MEDIA / DAVID AGUERO

WORLD CUP

FOTO: ARCHIV PETRA KAKEŠE

16| 18| 20| 30| 34| 36| 38| 40| 42| 44| 48|

RESORT

Nostalgie: Stručný dějepis moderních pohrom

Havárie lanovek: Když záchrana havaruje

Bulharsko: Balkán s alpskou příchutí

Lyžování před soudem: Lyžařské právo v Česku

30|

SPEEDSKIING KDO BY NEMILOVAL RYCHLOST!

RYCHLOST A LYŽOVÁNÍ PATŘÍ K SOBĚ. KAŽDÉHO, KDO SJÍŽDÍ NA LYŽÍCH, RYCHLOST VYZÝVÁ A USPOKOJUJE. JENŽE VŠECHNO JE RELATIVNÍ… O NEJRYCHLEJŠÍM BEZMOTOROVÉM SPORTU ČTĚTE NA STRANĚ 30.

POWDER

98| 100| 106| 110|

JEDINÁ V ČESKÝCH BARVÁCH VE FREERIDE WORLD TOUR: TEREZA NOVOTNÁ SKIALP: LEGENDÁRNÍ PRŮSMYK ROGERS PASS SRÁŽKA S MEDVĚDEM: LYŽAŘ VERSUS URSUS ARCTOS

RECENZE: JAK FUNGUJÍ SKLÁDACÍ ELAN IBEX TACTIX?

SNOWbiz

113| 116| 118| 120|

ELEKTROKOLA V BÝČÍM TRENDU (PLACENÉ) DOVÁDĚNÍ NA SNĚHU STŘEDISKOVÝ MARKETING: CELOROČNÍ SKIPASY LANOVKOVÉ KURIOZITY: PARKOVÉ LANOVKY V NĚMECKU

UŽIJTE SI DOBRODRUŽSTVÍ NA SKIALPECH BEZPEČNĚ Pod vedením profesionálů, horských vůdců a znamenitých lyžařů Víti Nováka, Vojty Dvořáka a dalších.

SPLŇTE SI SVÉ SKIALPOVÉ SNY! Chcete-li si jednou za čas dopřát opravdu mimořádný zážitek a splnit si své lyžařské sny, jste u nás na správné adrese. Vydejme se spolu do odlehlé divočiny daleko za polárním kruhem, na Kavkaz nebo na nejkrásnější přechod rakouských Alp! GRUZIE – SKIALPINISMUS NA KAVKAZE VE SVANETII ŠVÉDSKO – SKIALPINISMUS V LAPONSKU ISLAND – SKIALPINISMUS MEZI FJORDY A VULKÁNY SKIROUTE HOCH TIROL – KRÁLOVNA SKIALPOVÁÝCH TRAS

FOTO: MICHAL BROUČEK

TERMÍNY: 5–11 dní (únor–duben) CENY: od 12 700 Kč

e lňt é p S sv é si řsk a lyž sny!

100|

Akce připravíme i na zakázku ve vámi zvoleném termínu.

ROGERS PASS

JE MYTICKÉ MÍSTO SE SKVĚLOU SKIALPOOVOU INFRASTRUKTUROU A MNOŽSTVÍM PŘÍRODNÍHO SNĚHU.

Takto označené články stojí obzvlášť za pozornost – jsou exkluzivní, mimořádně čtivé nebo poučné.

www.adventura.cz skialp@adventura.cz

ŠÉFREDAKTOR

KRESBA: ONDRA TŮMA

Petr Socha

Zbyl nám jen sníh a smích

se na to, že se každý přiblblý vtípek tím, jak se svět postavil na hlavu, zanedlouho promění ve skutečse z jeho kapes vysypalo i lyžonost, můžeme prakticky spolehnout. vání včetně jeho rozsáhlé infrastrukOsobně ještě třeba očekávám povinné tury, rozbilo se o zem a jeho střepy se nošení autoroušek přes sací mřížky rozkutálely po okolí, že nebude vůbec automobilů, až se zjistí, že auta nasásnadné je najít a spojit ve znovu funvají koronaviry. Budeme se muset gující celek. povinně denně holit, až nějaká chytrá Zažili jsme rekordní sezónu: extrémní hlava (spolčená s prodejcem žiletek) hodnoty si píšeme v počtu odlyžovapřijde na to, že virus přebývá ve vouných dní, výletů či počtu navštívených sech nebo nedejbože ve vlasech! To středisek. Prodejci, výrobci, dovozci, bychom pak byli všichni hezky jedprovozovatelé horských resortů, notně ostříhaní, jako to mají v Severní hotelů, parkovišť, bobovek, restauKoreji. A schválně, kdy se ve skutečrací, penzionů, půjčovny, učitelé lyžonost promění hojně rozšířený vtip, že vání… Ti všichni si letos ustavili nové určitá lyžařská střediska padnou do rekordy. Bohužel na té straně osy, skupiny Agrofert? která značí zmar a zkázu. Dnes prostě nikdo neví nic. Zastihl nás Jen kosmetickou záplatou na jalovou druhý Babylon. Jazyky se smíchaly. zimu byl sníh, který napadl i v nížiDobro ze zlem se smotaly v jeden nách a ukojil alespoň základní snězacuchaný dred. Vnímáme inverzně: hové pudy společnosti. Tou hlavní slovo pozitivní negativně, negativní oporou zůstal smích, všeobecný lék, zase pozitivně. Už nevíme, jestli který naši zemi zachraňuje tradičně expert znamená expert, nebo blbec. po staletí. Humor vyvažuje bezradNeumíme počítat: dva týdny trvají nost, aby člověk přežil a nezbláznil dva měsíce. Politikům se plete pravá se – držme se ho, protože už moc nic a levá: komunisti se zastávají lyžařů, jiného nezbývá. obracejí právní zásady pravidelně I humor se ale posunul kamsi dále, servírovanou presumpcí společenkam si dříve netroufnul – začal se ské viny. Z premiéra je komik bavící proměňovat ve skutečnost. Právě ty lid svými televizními gagy. Všechno je nejbřitčí vtípky, které jsme včera vníšpatně. Marek Vyprchal. Ať děláme, co mali jako ryze absurdní konstrukce, děláme, je to prd blatný. dokázaly přelstít běh událostí a triAsi poslední možnost na záchranu je umfálně se zařadit mezi jevy běžné. vynést do světa nějakou srandu, která Kupříkladu jsem si za vlády jistého by poté, co se stane skutečností, vše přísného ministra dělal legraci, že ukončila. Co třeba slavné „veni, covidi pokud jeho opatření nebudou pomávici“? hat, budou se povinně nosit roušky dvě. Bum a přišlo to. A tak podobně. Všem přejeme aktivní a veselý konec S nevelkou nadsázkou se dá říct, že to zimy a parádní jaro a léto! Na shledabyl právě černý humor, který zastounou na podzim 2021 v nových časech. pil liché odborné prognózy vývoje Tedy bude-li ještě existovat lyžování situace, a to se statisticky mimořádnebo nezakážou-li čtení o něm. nou přesností. Bohužel i ten nejčernější („best in covid“). Takže dnes Petr Socha a SNOW

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA

Radek Holub REDAKTOŘI

Andrea Drengubáková (SNOW tour), Michaela Kratochvílová (World Cup), Ondřej Novák (Academy), Tom Řepík (SNOWbiz), Lukáš Vavrda (Powder) GRAFIKA

Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE

Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tomáš Rucký (SNOWtour) Tom Řepík (SNOWbiz) DISTRIBUCE

Marie Potužilová, Andrea Rosenbaumová INTERNET

Petr Havelka, Radek Holub, Tomáš Roba Všichni výše uvedení používají e-mailovou adresu ve tvaru: jmeno.prijmeni@snow.cz AUTOŘI

Ivan Balek, Pavel Božák, Tomáš Haisl, Karel Hampl, Petr Havelka, Ondřej Katz, Vít Moudrý, Martin Müller, Jimmy Petterson, Radim Polcer, Fredrik Schenholm, Kateřina Sochová, Aleš Suk, Ondra Tůma, Pavel Zelenka JAZYKOVÁ KOREKTURA

Drahomíra Kožíšková PŘEKLADY

Kateřina Sochová ODBORNÍ PARTNEŘI Svaz lyžařů České republiky Asociace profesionálních učitelů lyžování Asociace horských středisek ČR

SNOW, Č. 130, ROČNÍK XIX.

REDAKCE

VYDAVATEL

SLIM media s.r.o. Husitská 344/63, Praha 3 IČ 27175511

ADRESA REDAKCE

SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 redakce@snow.cz ( 222 780 286 Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce.

INZERCE ( 775 610 757, inzerce@snow.cz

PŘEDPLATNÉ Česká republika: www.snow.cz/predplatne predplatne@snow.cz ( 775 My SNOW (775 697 669) Slovensko: www.ipredplatne.sk objednavky@ipredplatne.sk ( +421 0800 188 826 Cena výtisku: 100 Kč / 4,99 EUR MK ČR: E13878 ISSN: 1214-0007 Rozšiřuje: PNS a.s., Mediaprint & Kapa Pressegrosso s.r.o., PressMedia s.r.o. a síť sportovních prodejen. Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo 11. března 2021, další vyjde na podzim 2021.

OBÁLKA/FOTO: Jan Farrell Media / David

Aguero

Články označené jako advertorial jsou komerční prezentací. Články v rubrice SNOWtour obsahují product placement. Náklad je ověřován ABC ČR.

Všechna práva vyhrazena. SNOWmag je ochrannou známkou. © SLIM media s.r.o. 2021

DODAVATEL ENERGIE

/casopis ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

OBJEVY ZA HRANICEMI REALITY I FIKCE

Nahraně

TEXT: KEDAR SOPEL

ČESKÉ HORY

JSOU ZŘEJMĚ NA PRODEJ

ýpadek lyžařské sezóny ruinuje horskou branži a budí podezření, že cílem je areály finančně vysílit a pak je levně skoupit.

Ministr vnitra, jenž je sice znám posedlostí rozhánět s pomocí policie výtržníky, kteří se kloužou po sněhu, ale ve skutečnosti lyžování mohutně podporuje nošením lyžařského svetru při

oficiálních příležitostech, přesto mírnil naděje, že snad v příští sezóně by mohla být lyžařská střediska v běžném provozu: „To si nemůžeme dovolit, budeme v nouzovém stavu a pandemie epidemie ještě nebude pod kontrolou. Umím si ale představit, že bude umožněn provoz lanovek pro psy, tam je to riziko malé. Ubytovávat se však budou smět pouze psi na služební cestě.“ Zatím jediným viditelným důsledkem překvapivé lyžařské akvizice je, že vychytralí lyžaři si začínají pořizovat psy, čímž však již nyní obcházejí budoucí vládní nařízení. V nejhorším případě by tím mohli dokonce způsobit, že z první vlny plánovaného rozvolnění úplně vypadnou psí salóny.

Začátkem února zasáhla Česko sněhová bouře. Zatímco za prvních šest hodin napadly 2 cm sněhu, za dalších šest hodin už to byly centimetry čtyři. Pak sice sněžit přestalo, ale další den se sněžení opakovalo s ještě vyšší intenzitou, přestože do ulic byly nasazeny posypové vozy. Vládní poradní tým pro řízení epidemií a sněhových katastrof proto netrpělivě vyhlížel, až dorazí někdo s excelovou tabulkou, jak se situace bude vyvíjet dál. Výsledek všechny šokoval: jestli se nepodaří zploštit křivku nového sněhu, v červnu budeme zavaleni 17,5 metry... (sop)

FOTO: DEPOSITPHOTOS (KOLÁŽ SNOW)

Fámy získaly reálnější obrysy poté, co se při tiskové konferenci vlády ve štosu papírů s novými protiepidemickými opatřeními na rubové straně jednoho z nich našla mapa známého krkonošského střediska. Při bližším pohledu na mapu se vyjevily pororuhodné odlišnosti. Místo vžitého označení bylo zimní letovisko pojmenováno Kostelecké uzeniny resort a páteřní lanovka areálu nesla název Řepka olejka expres. Vše nasvědčuje tomu, že novým majitelem by mohl být koncern Agrofert, který nepatří premiérovi české vlády.

Ten proto na zvídavé dotazy novinářů odpověděl: „Žádné resorty samozřejmě nekupujeme, to je nějaká fáma. Ledaže by byly na prodej. Na jaře někdo přišel s nabídkou, jenže v létě už sice přišel, ale v jiném čase. My toho teď máme moc, co se dá koupit, tak já nevím, co chcete, na to jsou odborníci a těm my nasloucháme. Je možné, že to moje sekretářka viděla někde v e-shopu a omylem na to klikla,“ vysvětlil premiér, jak zřejmě k nákupu lyžařského areálu v Krkonoších došlo.

V červnu bude 17,5 metru sněhu

Řadící sada Shimano 105 R7000

Kotoučové brzdy 160 mm

Spodní kraťasy s vycpávkou Hmotnost: 1780 g ve velikosti M

Pánské cyklistické kraťasy na horské kolo ST500 ROCKRIDER Pohodlné kraťasy tlumí otřesy a chrání před poškrábáním. Navíc mají 5 praktických kapes a poutko na rukavice.

849

Kč

Helma na horské kolo ST500 ROCKRIDER Snadno se nastavuje pomocí kolečka a díky pěnovému polstrování je velmi pohodlná. Navíc dobře kryje hlavu, má 17 velkých větracích otvorů, umožňuje protažení culíku a nacvaknutí světla Vioo Clip.

649

Kč

Gravel kolo RC520 TRIBAN Kolo s kterým si užijete mnoho zábavy. Zahnutá řídítka 16°, kola a pláště Tubeless Ready 700 × 35, vybavení Shimano 105 R7000 a převodník Compact 50/34, vám zajistí pohodlí a vysoký výkon při jízdě na zpevněných cestách.

23 999

Kč

Zraněná Sofia Goggia, jezdící letos ve skvělé formě, která coby jedna z ambasadorek mistrovství musela závody sledovat pouze z tribuny. Rychlostní disciplíny, kde na medaili nedosáhl favorizovaný Dominik Paris ani Christof Innerhofer, považovaný za jednoho z černých koní šampionátu. Obří slalom, kde padly naděje vkládané do Marty Bassino i Federiky Brignone. Už se zdálo, že je mistrovství světa v Cortině d’Ampezzo pro domácí borce zakleté a že jedinou medailí bude lehce diskutabilní zlato Marty Bassino z paralelu. Nakonec však rozjásal italské fanoušky Luca de Aliprandini (na snímku). Druhý nejrychlejší čas z prvního a jedenáctý z druhého kola obřího slalomu stačily v součtu na stříbrnou medaili, když v závěrečné jízdě nečekaně hned zkraje vypadl favorizovaný Alexis Pinturault. Třicetiletý rodák z Trentina tak rozšířil „rodinnou“ sbírku medailí, v Cortině d’Ampezzo se už předtím z bronzu radovala i jeho přítelkyně, Švýcarka Michelle Gisin. (mk)

FOTO: GETTY IMAGE

WORLD CUP

SNOW.cz/SP

NEWS

TEXT: ONDŘEJ NOVÁK

BRANKY, BODY, REKORDY Jezdilo se v brankách, rozdávaly se body, lámaly se rekordy. Takové bylo poslední Mistrovství světa v alpském lyžování v italské Cortině d’Ampezzo. Ostatně jako každé předchozí. Závodilo se ostošest, jen emoce tentokrát zůstaly upozaděny díky všudypřítomným respirátorům a povinným odstupům. A poprvé v historii se také událost roku, která trvala bezmála čtrnáct dnů, odehrála bez diváků. Bylo to takové tiché a mrazivé mistrovství. Bez všeho humbuku kolem a na nepřirozeně tvrdých a ledovatých sjezdovkách. Výsledky jsou známy, ale pojďme se podívat ještě kousek za ně.

Nejlépe z celého rakouského týmu si formu na MS naladila Katharina Liensberger. Čtyři starty, tři medaile, z toho dvě zlaté. V závěrečném slalomu naprosto neuvěřitelně deklasovala konkurenci odstupem jedné vteřiny na druhou Petru Vlhovou a dvěma vteřinami, které nadělila třetí Mikaele Shiffrin. Zároveň se jí podařilo po dlouhých 10 letech vrátit mistrovské zlato ze slalomu do rodného Rakouska. Naposledy se to totiž povedlo legendární Marlies Schild v roce 2011. Ani rakouští chlapci si ostudu neutrhli, ale na doby téměř automatického sběru medailí v době kralování Marcela Hirschera může papá Schröcksnadel jen závistivě vzpomínat. Vincent Kriechmayr pobral zlato ve sjezdu i super-G, Marco Schwarz vyhrál nečekaně kombinaci a stejně nečekaně bral i třetí místo v obřáku, ve svém dominantním slalomu ale vypadl, stejně jako druhé želízko v ohni, Manuel Feller. Zatímco rakouští borci získali na posledních čtyřech šampionátech neuvěřitelných 7 medailí ve slalomu, letos se museli spokojit „jen“ s druhým místem mladíčka Adriana Pertla.

Setina sekundy O pouhou setinu sekundy prohrál v Cortině Andreas Sander ve sjezdu s Vincentem Kriechmayrem. Stejně jako legendární Gustavo Thoeni s Franzem Klammerem v roce 1975 v Kitzbühelu. A právě z této události vychází neméně legendární film Setina sekundy, původně sedmidílný seriál, ve kterém hraje Gustavo Thoeni sám sebe. Film patří z hlediska příběhu i filmařiny jako takové rozhodně k podprůměrným počinům, ale jakmile se začne na plátně lyžovat, jsou všechny nedostatky zapomenuty. Podstatné ovšem je to, že film, který nebyl dlouhou dobu nikde dostupný ani ke stažení, je nyní ke shlédnutí s českým dabingem na YouTube. Stačí jen zadat „Setina sekundy“.

Patnáct není třicet Teprve podruhé za celou historii platnosti pravidla o otáčení pořadí nejlepších třiceti ve druhém kole využila „jury“ možnosti otočit pouze pořadí prvních patnácti. Argumentovala tím, že velmi teplé počasí bude trať nedělního mužského slalomu rychle měnit a je potřeba zvýhodnit ty nejlepší a největší lyžařské hvězdy. Kontroverzní rozhodnutí samozřejmě vyvolalo mnohé vášně včetně velmi otevřené kritiky z úst Ivici Kosteliče, který se na svém Instagramu pustil nejen do FIS, ale zejména do mlčících závodníků, kteří tuto nespravedlnost svým mlčením podporují. Svůj příspěvek navíc výmluvně doprovodil fotografií stáda ovcí a jmenovitým odkazem na instagramové účty všech největších současných hvězd nalosovaných právě do první patnáctky.

Mr. GS Bylo nám ctí, potěšením a národním svátkem. I když jsi svůj poslední ohlášený závod nejel, protože ti ruplo v zádech a svůj poslední závodní obřák v Cortině jsi sledoval na gauči. Ale o nic jsi nepřišel. Bylo to zmrzlý na kost, v horní části nepochopitelně zavřený, takže by se ti tam ten tvůj krásnej kulatej oblouk nevešel. Přesně ten, jak jsi mi o něm před několika lety na ISPO v Mnichově říkal „I’m starting to turn earlier and finishing later“ a nikdo z tvých soupeřů nemohl minimálně dva roky pochopit, jak ty nové nevykrojené obřačky dokážeš tak krásně prohnout

FOTO: HEAD

Rakouské rekordy

Ted Ligety sice nestartoval, ale přesto klobouk dolů

a dojet na nich do cíle i o tři vteřiny rychleji než ostatní. Naučil jsi kus světa lyžovat, nebo se minimálně na lyžování začít dívat úplně jinak. A za to ti patří velký dík. Nejen za tu neskutečnou podívanou, nejen za těch posledních pár let, kdy už ti to moc nešlo, ale s o to větší radostí z toho našeho sportu jsi jezdil dál i s vědomím, že neodejdeš podle ideálního marketingového vzorce v nejlepším a na vrcholu. Díky za to, že jsi nám zas ukázal další cestu, jak se dá elegantně zatočit a ještě z toho mít nepopsatelnou radost. Klobouček, Tede Ligety!

SHIFFRIN

THE REUSCH SIGNATURE LINE.

HLAVNÍ POSTAVY | SUPERSTARS | PRŮKOPNÍCI Vyvinuto, testováno a ověřeno světovou lyžařskou špičkou. V úzké spolupráci s našimi dlouholetými partnery jsme vytvořili výjimečnou kolekci rukavic, která zosobňuje styl, vkus a potřeby těch, kteří neustále posouvají hranice dokonalosti.

WORLD CUP

FACE

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Manuel

FELLER Enfant terrible

Když letos v lednu stanul ve Flachau rakouský slalomář poprvé ve Světovém poháru na nejvyšším stupínku, místní média mu přidělila přezdívku Märchenprinz, tedy Pohádkový princ. Za ní se neskrývá jen uznání, ale i jistá dávka špičkování.

emůže totiž minout snad jediný rok, aby se s veřejností nepošťuchoval – občas až lehce na hraně. Před sezónou se sice osmadvacetiletý Rakušan vzdal svých typických dlouhých vlasů, temperament mu nicméně zůstal. Když se mu něco nelíbí, nechodí okolo horké kaše a řekne to pěkně od plic.

Proti všem

V Rakousku, pro které je sjezdové lyžování svého druhu náboženstvím, je to poměrně odvážný postoj. Rodák ze St. Johannu in Tirol se totiž nebojí dotknout nejen organizátorů či trenérů, ale rovněž samotných fanoušků. S těmi se pustil do křížku, když mu vyčítali výkonnostní propad, jemuž čelil po svém loňském návratu po potížích s vyhřezlou ploténkou. Když zajel v lednu 2020 při tradičním nočním závodě ve Schladmingu až 18. místo, nabrala kritika z řad veřejnosti na obrátkách a stále častěji se objevovaly výroky o opět nenaplněném potenciálu a zklamání. Nebyl by to Manuel Feller, aby si nechal podobnou situaci líbit, takže vzápětí šokoval svou zemi, když se na Instagramu prezentoval rapem, který sám zkomponoval a v němž se rozhodl se svými oponenty, které označil za „rádoby trenéry z gauče“, zúčtovat: „Protože závist je mrcha, a tak začne mít blbý kecy, protože ve svém vlastním životě nic nedokázal. Všechno z tvojí huby jsou jen závistivé sra*ky, nevím, proč jsi takový, možná proto, že tvoje žena je moje největší fanynka?“

Tak rapovala lyžařská star a Rakousko jen užasle přihlíželo, když závěr songu slalomář doplnil vztyčeným prostředníčkem na kameru a mezinárodně srozumitelným: „Fuck you!“ Kauza nabrala tak rychle grády, že se Manu za pouhé čtyři hodiny omlouval, ovšem pouze za finálních pět vteřin a sprosté gesto. Zbytek naopak obhajoval jako svébytnou kritiku internetové nenávisti.

Úspěchy sbíral i v dalších závodech, veřejnost se postupně uklidnila, a tak nastal čas rozvířit opět diskuzi. „Je to takový hořký pocit. S tím, že z programu Světového poháru vypadly slalomy ve Wengenu a Kitzbühelu, jsme přišli o dvě naprosté klasiky, abychom tu teď ve Flachau jezdili dva dny po sobě na pohádkové loučce,“ pronesl v polovině ledna Manu. „Tak to by se teď měl pořádně předvést. From zero to hero Když je to tak snadné, tak by tam měl také Manuel Feller by v Rakousku byl pod drobnovyhrát,“ nechal se vzápětí slyšet nadmíru hledem i tak, podobnými eskapádami k sobě vytočený trenér rakouských žen Christian jen přitahuje o to víc pozornosti. Před sezónou Mitter, jehož svěřenkyně bojovaly na stejné se opět řešilo, zda bude juniorský mistr světa trati nesoucí jméno legendárního Hermanna Maiera jen o několik dní dříve. ve slalomu z Québecu 2013 a vicemistr mezi V souladu s pořekadlem „Vaše přání je mi rozkazem“ si Manuel Feller ve Flachau skutečně dojel pro první výhru své kariéry ve Světovém poháru. Personál hotelu, kde bydlel, si přesto neodpustil rýpnutí a pasoval slalomáře kvůli jeho výroku o pohádkové loučce na Pohádkového prince, čehož se radostně chytl tisk. Spokojený slalomář to vzal jako dobrý vtip, o nějž dospělými ze Sv. Mořice 2017 schopný na tyto se podělil na sociálních sítích. už trochu zaprášené úspěchy navázat – vždyť Jisté je, že Rakousku může přinést ještě stál na stupních vítězů naposledy 17. března spoustu radosti, dokud ho bude lyžování 2019 v Andoře… bavit. Tyrolský rebel je totiž v jádru rodinný Ale povedlo se. Hned v prvním slalomu sezóny typ, co miluje rybaření a čas od času vysloví na sjezdovce Gran Risa v Alta Badii se Tyrolák přání, že by bylo krásné stáhnout se do vyhoupl druhým nejrychlejším časem ve druhém ústraní a mít víc času na svou ženu a malého kole na stříbrnou příčku, jen 24 hodin poté, co syna. Tak jak dlouho ještě budeme sledovat nedokončil obří slalom a seděl v zázemí pro jeho jízdu nadoraz? závodníky zoufale na zemi s hlavou v dlaních.

Závěr songu slalomář doplnil vztyčeným prostředníčkem na kameru a mezinárodně srozumitelným: „Fuck you!“

FOTO: GEPA/ATOMIC

WORLD CUP

VLASTNÍMA OČIMA PŘIPRAVIL: TOM ŘEPÍK

Pepíno

ze Skibowlu

Nejvíc zdejších čtenářů si ho vybaví jako malého skokana Pepína ze špindlerovské klasiky časných sedmdesátých let Homolka a Tobolka. Ti znalejší i jako nebojácného rychlostního sjezdaře, držícího přes dvacet let český rychlostní rekord přesahující dvoustovku v hodině. Pak je to taky ten, jenž kráčí po hladině; to už se o něm bude vědět míň. Každopádně jde o chlápka, co drží svou lajnu, pravičáka s čitelnými názory, hledajícího ve věcech zřetelný zdravý rozum. Má svoje léta, na něž nevypadá a na něž zůstává neuvěřitelně aktivní ve svém sportovním podnikání, ač – v lidovém žargonu – jede svý sedmý gumy. Kým je dál? Odepsaným bonvivánem? Klikařem bez zubů? Extrovertním solitérem? Sami posuďte. Čechoameričan Petr Kakeš jeho vlastníma očima. Na lyže mě dostala krasobruslařka

ako malý jsem byl doslova neduživé dítě: ve třech letech mi stačilo přeběhnout ulici, zanítily se mi průdušky a dostal jsem zápal plic. Neměl jsem v dětství ani koloběžku, neexistovaly pro mě žádné běžné dětské hry. Na půl roku jsem už jako maličký skončil v nemocnici v Krči, a když jsem přelézal ohrádku k jiným dětem, protože jsem nechtěl spát sám, přivazovali mě k posteli – dodnes mi to nemizí ze vzpomínek. V mých čtyřech jsme se kvůli mému nelepšícímu se zdravotnímu stavu odstěhovali do Železné Rudy na Šumavu; rodiče tam pracovali ve známém hotelu Slávie na náměstí. Ani tamní podnebí mi ale nedělalo líp. V mých šesti jsme pak odjeli do Krkonoš, kde otec začal správcovat na chatě Vyhlídka nad Pecí, dnes už vyhořelé. Lyžování jsem tehdy zkusil jednou-dvakrát s mojí tetou Evou (ta dnes žije taky jako já v USA), ale vůbec mě to nebavilo a do školy dolů do Pece jsem odmítal na lyžích jezdit; sjížděl jsem na všem ostatním – saních, skibobech nebo třeba plechovém tácu na pivo. Moje neláska k lyžím skončila v mých osmi zahořením láskou k tehdy už slavné krasobruslařské divě Hance Maškové, o deset let starší uhrančivé krásce, když se k nám přijela asi na týden ubytovat na chatu. Začal ji tam učit tamní instruktor Sláva Sedlák a já se s nimi na lyže postavil jen proto, abych mohl být celou dobu s Hankou. Bavilo nás oba jezdit hlavně rovně, takže jakmile jsme se ztratili z dohledu instruktora, sjížděli jsme šusem kolem naší chaty, skákali přes cesty a dole na Zahrádkách zastavovali o hradbu lidí čekajících ve frontě. Moc jsme si to užívali.

Tím se mi do srdce po tom, co Hanka odjela, dostalo lyžování. Další rok už jsem zkoušel nějaké místní závody, vzali mě do lyžařského oddílu Slovan Pec pod Sněžkou, v deseti mě pak vybrali do žákovského národního týmu. Pamatuju se, že jsme tehdy měli na tu dobu neobvykle profesionálně vyvedené bundy s velkým modrým logem Nivea, která nás tehdy sponzorovala; já, postavou nejmenší, jsem měl bundu jak kabát až na zem. Důvodem, proč se tehdy založilo početné, desetičlenné dětské národní družstvo, byl vznik každoročního neoficiálního mistrovství Evropy žáků v italském Monte Bondone nad Trentem, Trofeo Topolino. Já tam během svého žákovského věku závodil čtyřikrát. Vzpomínám, že nám třeba Čsl. lyžařský svaz zorganizoval soustředění ve Špindlu a na tamní červené přiřadili vždy ke čtyřem z nás někoho z mužského dospělého áčka, vzpomínám třeba na Radima Kolouška nebo Honzu Čermáka, aby jel před námi a učil nás jezdit rychle sjezd. Moc jsem se těšil na každoroční cestu do Trenta vlakem, kdy v Bratislavě přistupovaly slovenské lyžařské žákyně; já měl slabost pro krásnou copánkatou Janu Šoltýsovou. Ve Vídni jsme dostávali celý den volno a rozchod, kdy dospělá část výpravy zmizela za dospěláckou západní zábavou, my děti jsme si užívaly atrakcí v Prateru. Dámská společnost mě provází prakticky od dětství – tím, že jsem bydlel na Vyhlídce, asi dva kilometry nad Pecí, po okolních chatách bydlely děti správců – jen holky. Zvykl jsem si na jejich svět a vyhovuje mi dodnes; nestěžuju si. Následně jsme se přestěhovali za dva roky dolů do Pece na Prokop a později na Hvězdu. V mých dvanácti jsme se odstěhovali do Špindlu, kde mi začínala internátní škola ve Svatém Petru. Párkrát jsem si tam tehdy i zaskákal na můstcích od třicítky po sedmdesátku, ale jen na sjezdo-

STORY CUP WORLD

VLASTNÍMA OČIMA

vých lyžích s pevným vázáním, a samozřejmě načerno. Když mě jednou můj trenér uviděl na nájezdu, vyběhl na odrazovou hranu, aby mě tělem zastavil – nakonec stejně musel uhnout, protože já jsem umíněně jel tak jako tak. Ve dvanácti mě vybrali do Papouškova filmu Homolka a Tobolka, kvůli tomu jsem se pak musel naučit skákat na skokanských lyžích od známého špindlerovského rolbaře tamních můstků Jardy Balcara, jehož kluci všichni skákali. Během prvního roku ve Špindlu se naši rozvedli a máma mě vzala zpět do Prahy; na část zimy jsem zůstával na internátní škole ve Špindlu, zbytek roku byl v Praze, takže mi začal takový kočovný život. Prakticky celé dospívání jsem vyrůstal okolo starších dětí, což mě bezpochyby po svém formovalo. V této žákovské etapě mě trénovali Pavel Zelenka a Jirka Jirsa; mám z dětství krásné vzpomínky a hodně kamarádů, s nimiž se mi daří se každoročně potkávat, když se v létě vracím do Evropy.

Bezzubý jezdec

Během natáčení Homolky a Tobolky jsem se osobně spřátelil s hercem Jirkou Hrzánem, a když jsem pak bydlel v Praze, chodil jsem za ním do Činoherního divadla na jeho představení a až do doby, než jsem emigroval, jsme zůstávali v blízkém kontaktu. Oba bratři Formanové, kteří ve zmíněném filmu taky hráli, byli ještě o pár let mladší než já a často jsem je v průběhu natáčení interiérů na Barrandově dostával na starost; obvykle se někam utekli schovat a já je pak hledal v různých halách bizarních rekvizit, v tancích a podobně.

Ve třech letech smutním, že se nemůžu projet na koloběžce, abych nedostal znovu zápal plic

Když mi bylo dvanáct, jeli jsme autobusem na žákovský přebor republiky na Moravu a krátce za Pecí na rozestavěném silničním mostku autobus nadskočil, já jsem vylétl do vzduchu a o sedačku před sebou jsem si vyrazil všechny přední zuby. Zakázal jsem trenérům, aby volali rodičům, chtěl jsem jet závodit na Kohútku; bez zubů jsem se tam stravoval brčkem a asi pět dní zůstával na krupicové kaši. Domů jsem se vrátil bezzubý a od zubaře jsem dostal vyndavací horní patro, kterým jsem pak rád strašil lidi. Občas jsem dostal od trenéra facku, když jsem něco prováděl, až mi spadly zuby do polévky. Tyhle vyndavací zuby jsem měl až do 22 let, kdy mi je v emigraci spravil můj celoživotní rodinný zubař a blízký přítel, taky emigrant Martin Jirsa ze Salzburgu. Už ve čtrnácti mi vyřídili přestup do Slávie VŠ Praha, abych za oddíl jezdil první ligu dospělých, ač věkem úvodním rokem v dorostu. Tím, že jsem neustále vyrůstal kolem starších a dostával od nich patřičnou životní i sportovní školu, jsem se rychle všestranně učil. Všichni starší kolem mě byli takoví mí tatínkové a strejdové; už asi od jedenácti jsem vyrůstal na cestách, věčně mimo domov. Tehdy jsem se po základním stupni musel rozhodovat, kam budu směřovat – zda půjdu na gymnázium a budu dál závodně lyžovat. Měl jsem rovněž nabídku na konzervatoř, protože jsem dost zpíval; to jsem ale zavrhl, stejně jako nabídky na další filmování – už u mě vítězila láska k lyžování. Šel jsem tedy na gymnázium do Liberce, při němž fungovalo tehdejší vrcholové středisko mládeže se

zázemím Dukly Liberec, kde nás trénoval slovenský lyžař Milan Pažout, který musel na dva roky na vojnu. Ten když viděl naši špatnou techniku, zhrozil se a začal nám ji opravovat úplně od základů, často jen chůzí a cviky s holemi. Udělal na nás obří a výborný kus práce. Neměli jsme to jako závodní lyžaři tehdy v bývalém sudetském Reichenbergu vůbec snadné – konzervativní a věkově pokročilý učitelský sbor na gymnáziu našemu sportování povětšinou vůbec nebyl nakloněn; vzpomínám, že třeba naše češtinářka rovnou prohlásila, že nás lyžaře, celou zimu ve škole absentující, k maturitě nepustí. Studiem jsme se ale nakonec protloukli. Já se po maturitě vrátil do Prahy a zapsal jsem se na VŠE s mně už známým režimem, že si budu školní povinnosti dodělávat na jaře po sezóně. Co však pro mě bylo nové a odstrašující, byl výhled na rok vojenské služby a zejména tzv. vojenská cvičení, která jsme absolvovali hned od začátku školy každou středu. Při nich jsme museli tramvají jezdit na výcvikový rajón do zákopů na Bílé hoře ve vojenském stejnokroji, po výcviku zablácení zase jezdit zpět. Zejména ale umanutost tehdejšího vedoucího vojenské katedry na mě zapůsobila tak, že já – už jako dítě získávající rozhled v kapitalistické cizině, pobývající mezi filmaři a vesměs vždy staršími lyžaři, což mě nevyhnutelně názorově formovalo – jsem začínal vidět svou další budoucnost v ČSSR jako čím dál míň pravděpodobnou. Ne, že zmíněné by bylo jediným důvodem pro mé zásadní, nelehké a nevratné životní rozhodnutí.

Členem Slovanu Pec pod Sněžkou v zimě 1969/70, při tréninku na kopci Rosnička

Dorostenecký výběr ČSR ve špindlerovském Svatém Petru. Zleva Hrynkiv, Pršala, Kárník, já, Žůrek, Poruba, Zástěra a Císler, nad námi kouč Pavel Zelenka. Prosinec 1973

Neperspektivní jednička

V době emigrace jsem ze všech československých lyžařů držel nejlepší fisové body ve sjezdu a druhé nejlepší v obřáku (hned za Bohoušem Zemanem), přesto jsem byl z pohledu lyžařského svazu neperspektivní 21letý závodník, který ani nebyl v reprezentaci – do zahraničí jsem vyjížděl lyžovat sám, sám jsem si sháněl výjezdní doložky a devizové přísliby atd. Když jsem se rozhodl utéct do Západního Německa, počítal jsem s tím, že moje sportovní kariéra tím krokem hasne. Byl jsem rozhodnutý emigrovat v rámci ryze osobní cesty – nechtěl jsem působit žádné související problémy trenérům, svému oddílu, kraji nebo akademickému lyžování; chtěl jsem všem ušetřit předvolání na výslechy do Bartolomějské a disciplinární flastry, které by je nejspíš mohly čekat. V srpnu 1980 jsem vyjel vlastním autem do Bavorska, vzal jsem s sebou jedno děvče a jednoho kamaráda a usídlili jsme se ve městě Herrsching nedaleko Mnichova, kde ono děvče mělo známého německého rezidenta, který jezdil lyžovat do Rokytnice a který nám pomohl vyřídit úvodní azylové nezbytnosti. Samozřejmě mě lákalo lyžování v nedalekých Alpách, ale protože jsme coby čekatelé na azyl nemohli cestovat, riskovali jsme, prolézali lesem a všemožně přelézali hory, abychom se nenápadně dostali na Tux si zalyžovat. Bavorsko se o nás skvěle postaralo; v okolí našeho místa nebylo azylové zařízení, a tak nás coby emigranty ubytovali v regulérním penzionu, chodili jsme do jazykové školy do Mnichova a následně dalších jazykových kurzů v oblasti. V jednom takovém jsem se

poznal s bývalým reprezentačním skibobistou Richardem Novákem, jenž utekl přede mnou; jezdili jsme pak často spolu lyžovat do Hintertuxu, spali na divoko v lese a zažívali spoustu příhod. Na ledovci jsme se seznámili s vedoucím provozu areálu, též skibobistou, Richardovým dobrým kamarádem. Ten se o nás skvěle staral další dlouhé roky a poskytoval nám na Tuxu bezplatně vyhrazený svah, kde jsme si mohli stavět tratě po boku světových národních týmů.

Měl jsem nabídku na konzervatoř; to jsem ale zavrhl, stejně jako nabídky na další filmování – už u mě vítězila láska k lyžování. Na Richardův popud jsme se oba přihlásili na studium Tělovýchovného institutu v Mnichově – kam nakonec mě přijali, Richarda ne. Zůstali jsme přáteli, pracovní kariéra ho odvedla do jiného města a oboru, já zůstal studovat v Mnichově. Abych měl za co lyžovat, přivydělával jsem si při studiu různými brigádami, kromě civilních prací jsem i trénoval malé děti v místním lyžařském klubu. Mí malí svěřenci tím, že mě dětsky spontánně a bez pardonu opravovali v mé němčině, mi efektivně pomáhali

zdokonalovat se v jazyce, za což jsem byl vděčný. Vlastní studium institutu pro mě bylo velice přínosné a poučné zejména tím, že jsem začal provozovat velkou škálu různých sportů od veslování přes gymnastiku po míčové sporty, přičemž jsme se učili do neobvyklého detailu jak jejich veškerou teorii, tak v praktické části nás vedly obvykle výrazné sportovní osobnosti dané disciplíny s penzem zkušeností, které nám cenným způsobem dokázaly předávat. Já se díky tomuto jejich přístupu naučil chápat i lyžování v kontextech, jak jsem ho nikdy dřív nebyl schopen vnímat. Ve druhém ročníku tohoto institutu na lyžařském kurzu v Rakousku, když ostatní spolužáci viděli, jak lyžuju, vybrali mezi sebou peníze a dali mi je, abych si za ně koupil dobré lyže a začal opět závodit. Hluboce mě to od nich dojalo a udělal jsem to. Začal jsem hned jezdit za místní klub po městských závodech, zanedlouho po Evropě včetně prvních fisových závodů. Tam jsem s předposledním číslem startoval až po vyhlášení prvních tří, přičemž já dokázal čas třetího překonat, čímž se musel ceremoniál zrušit a vyhlašovalo se znovu – v příštích závodech už si pořadatelé na mě dávali pozor a s vyhlašováním čekali, až dojedu. V roce 1983 jsem byl pozván na mistrovství Rakouska ve sjíždění divoké řeky na skijacích, pro mě zcela neznámé formě pontonových lyží na vodu, jejichž historie sahá před druhou světovou válku, v níž byly použity Hitlerem jako strategický dopravní prostředek. Dva skijaky jsem si ze závodů přivezl a začal na nich trénovat na divoké vodě v okolí Garmische.

Štáb filmu Homolka a Tobolka nenašel skokana ve Špindlu, tak si vybrali v roce 1971 mě v Peci, abych pak trénoval skok pod špindlerovským panem Balcarem

WORLD CUP

VLASTNÍMA OČIMA

Na podzim téhož roku mě pak pořadatelé pozvali na rakouskou televizí medializovaný skijakový přejezd kanálu La Manche po klasické trase z Doveru do Calais. Z 21 startujících jich v příšerném počasí naprostá většina odpadla pro mořskou nemoc, v bouři se převrhla i loď s kameramany, do cíle jsme nakonec za asi deset hodin vysilující snahy udržet se na nohou dojeli jen tři, mně se závod podařilo vyhrát. Nikdy v životě, předtím ani potom, jsem už nebyl tak unavený, dva dny jsem vysílením nemohl spát. Skijaky jsem si ale zamiloval a začal s nimi objíždět závody po Evropě, které jsem dokázal vyhrávat.

do coloradského Denveru jsme zmeškali a museli jsme přespat ve městě. Nedokázali jsme sehnat k pronajmutí auto se střešní zahrádkou, protože jsme s sebou vláčeli objemné vaky s dlouhými lyžemi, a nic takového autopůjčovny v NYC nevedly. Nakonec jsme si museli půjčit dodávku a já se dovolal své sestřenici Renatě, která v New Yorku bydlela a živila se jako modelka. Vyrazili jsme dodávkou s 28 páry lyží přivázanými na holou střechu auta skrz otevřená okna na Manhattan, kde sestřenice dočasně bydlela v bytě Miloše Formana v Hampshire House na jižní straně Central Parku.

V juniorském výběru pod trenérem Pavlem Šťastným

Na exhibičním lyžařském pětiboji ve švýcarském Grindelwaldu jsem těžil z Balcarovy skokanské školy

Americké lekce

V proslulém 36poschoďovém věžáku jsme museli vysadit otáčivé vchodové dveře, abychom se s vaky s lyžemi dostali dovnitř. V přepychovém apartmánu pana Formana jsem viděl poprvé jeho film Hoří, má panenko – z podlahy vyjela velká obrazovka a my viděli první z Formanových filmů. Ráno jsme zjistili, že naši dodávku policie odtáhla, protože se v ulici smělo parkovat jen přes noc. Měli jsme hromadu lyží a opět řešili, jak je dostat na letiště. V Denveru na nás čekal můj bývalý trenér z Dukly Liberec Richard Rokos, který též emigroval a usadil se v Coloradu. U něj jsme si udělali další americkou základnu – na východě v New Yorku jsme ji měli u Renaty, uprostřed v Coloradu u Ríši, na západním pobřeží jsem měl strýce v Los Angeles. Hned na prvních závodech série ve Winter Parku jsme přišli o skipasy, protože jsme – tak, jak jsme byli zvyklí z Evropy –

V létě toho roku jsem čile lyžoval zejména na oblíbeném Tuxu a tam se setkal s rakouskou slalomovou a později i pěveckou hvězdou Hansi Hinterseerem, který v této době úspěšně jezdil světovou Peugeot Pro Tour v paralelních vyřazovacích slalomech. Ten mě pozval na jeden rakouský závod túry, který se jel ve Filzmoosu v prosinci 1983. Tak jsme ještě s mými souputníky Jardou Hrynkivem a Jirkou Hoffmanem požádali známého Kurta Matze, manažera firmy Kneissl, o závodní lyže a nastoupili do profi série. Závody i s velkorysým večerním programem se mám zalíbily a rozhodli jsme se túry dál účastnit. Protože série pokračovala množstvím závodů v Americe, přes Vánoce jsme si vyřídili letenky a brzy po Novém roce nasedli do letadla nejlevnějších pákistánských aerolinek směr New York; šlo o naši první cestu za oceán. Když jsme přistáli, navazující letadlo

seskakovali z lanovky u startu závodů, což bylo nahlášeno místní patrole, která nám nekompromisně lístky zabavila. Učili jsme se své lekce. Na naší americké štaci jsme už jezdili na lyžích Atomic, o něž jsme si řekli v rakouském ústředí značky, a získali jsme hodně párů, které se na sérii líp hodily – jezdily se nejen slalomy, ale i GS a SG. Pak jsme pokračovali do Salt Lake City, kde nás Ríša Rokos spojil s tamním usedlíkem Ivanem Vetečníkem z Brna, jehož dům se stal naším dalším útočištěm pro závody v Utahu. Další kamarád – emigrant z Brna,

Láďa Konstatský nám zase poskytoval základnu v Detroitu pro všechny závody v Michiganu. Tihle vstřícní krajani se o nás v Americe vždy dobře postarali, i když jsme se zpočátku všichni neznali – se všemi jsem dodnes ve spojení a navzájem si pomáháme či jsme si k dispozici; cokoli se stane, tak víme, že se na sebe můžeme s důvěrou obrátit. Po zbytek jara jsme si procestovali Ameriku – měli jsme letecké pasy na 60 nebo 90 dní, v jejichž rámci jsme mohli neomezeně bezplatně létat s danou leteckou společností; několikrát, když jsme někde potřebovali ušetřit za hotel nebo jídlo, jsme letěli jen tak někam a zase zpátky a ve vzduchu jsme se vyspali a najedli. Na jaře 1984 jsme se vraceli do Evropy jako řádní tlouštíci – naše těla nebyla zvyklá na americkou fastfoodovou kalorickou nálož a my jsme přibrali dobrých deset kilo tuku.

Stěhuju se za louži

takty v New Yorku, L.A., Denveru, Detroitu a Salt Lake. Občas už někdo z nás prošel kvalifikací a vydělal pár stovek, které jsme hned utratili za hotely, benzín a podobně. Nutnost letních brigád dál trvala, abychom se přes zimu mohli zas sejít, vesele si lyžovat a říkat si profesionální závodníci. Já stále studoval Tělovýchovný institut v Mnichově, ale jak jsem poznával život v Americe, víc a víc mě lákala myšlenka odjet tam a zkusit si tamní život nastálo, i za cenu přerušení studií. Po další sérii americké túry v únoru 1986 jsme s kolegou dostali nápad na založení servisní firmy pro závodníky Pro Tour

celní kanceláře v 70. patře dnes už neexistujících dvojčat World Trade Center. Všechna potřebná razítka jsem si vyběhal, z celního skladu mi skijaky propustili, jenže na první křižovatce se mi postarší přívěs s nimi rozpadl a já je sbíral z asfaltu uprostřed rušné newyorské dopravy. Jako kdyby to mělo být rázným znamením, že tohle nebude moje parketa. Taky, že ne: do pár let existoval nový americký distributor a mě si najal, abych pro něj jezdil demonstrační plavby po amerických řekách. Na jaře 1987 jsem pak na skijacích nachodil stovky mil po východoamerických tocích včetně Charles River v Bostonu nebo

První rok americké Pro Tour v roce 1984

Sérii Pro Tour jsem nikdy nedokončil, protože na jaře začínaly závody v rychlostním lyžování, 1985

Při propagačních jízdách na skijaku po hladinách východoamerických řek, 1986

Německa; cítil jsem se ještě příliš mladý na to, abych se usadil, nadto za polárním kruhem. Přes léto jsme jezdívali jako obvykle lyžovat do Hintertuxu, a protože jsme se tam scházeli se stále více a více krajany, napadlo mě začít pořádat mistrovství republiky lyžařů emigrantů – ustavující ročník se nad očekávání úspěšně uskutečnil v září 1984 na Tuxu, kde jsme měli dokonalé konexe a zázemí. Následovaly letní reprízy se spoustou lyžování a ještě víc večerní zábavy. Svým přestěhováním se do Ameriky jsem ztratil přehled, zda v této tradici mí kamarádi pokračují dál. Do dalšího ročníku americké Pro Tour jsem už odjel bez mých kolegů krajanů, a tak jsem se spojil s třemi dalšími Evropany – Rakušanem, Holanďanem a Angličanem, zejména abychom se dělili o cestovní náklady atd. Dál jsme vděčně využívali mé ubytovací kon-

– namísto závodění bychom pro pořadatele zajišťovali servis lyží i výstroje. Založili jsme firmu Hurricane Racing, pro mě to bylo impulsem k odstěhování se do USA – zakotvil jsem v New Hampshire na východním pobřeží. Pořídil jsem velkou dodávku, vyřídil zastoupení výrobců vosků, oblečení a servisních strojů a pravidelně objížděl cirkus Pro Tour; k tomu se poměrně rychle nabalila stejná práce pro několik lyžařských klubů. V roce 1988 jsem pak během sezóny přejel 14krát Ameriku od pobřeží k pobřeží, tolik jsem měl na lyžařských akcích práce. Na tuto novou činnost se snadno narouboval nápad na americké zastoupení pro skijaky, mou srdeční záležitost. V roce 1986 jsem si nechal do New Yorku poslat kontejner rakouských skijaků – jenže jsem potřeboval celní dokumentaci a skončil tak, že jsem musel vzorek skijaku včetně 3,5 m dlouhého pádla vláčet vlakem, metrem a výtahem do

Hudson River z Albany až do zálivu na Manhattan. Další jízdy byly z Cincinatti po Ohio River, Missouri a Mississippi do New Orleans, plavba trvala 6 týdnů. V každém městě stejně jako v New Yorku nás vítaly všechny hlavní televizní stanice – ABC, CBS, NBC a CNN, což zařídil sponzor Anheiser Bush.

Na jaře 1984 nám doma v Německu začal běžný kolotoč vydělávání peněz po brigádách, abychom mohli i příští zimu odjet na americkou profi túru. Mezi prací jsme si dopřávali různé výjezdy, v této době často spojené se závody na skijacích. Na jedněch takových – na mistrovství Švédska – jsem se zamiloval do nádherné Švédky Ann-Kristin z Tarnaby, která bydlela vedle nejen mých lyžařských idolů Ingemara Stenmarka, Stig Stranda a dalších skandinávských es. Přesto jsem nakonec vyhlídkám na hvězdné sousedy odolal a vrátil se s kluky zpět do

Olympijská motivace

V rámci svého pendlování po amerických lyžařských destinacích coby servisman za svůj Hurricane Racing jsem se v roce 1987 objevil prvně v Oregonu na západním pobřeží a tamní příroda na mě udělala takový dojem, že jsem cítil, že se tam chci usadit. Objížděl jsem okolní skiresorty a zkoušel se s jejich vedením domluvit nejdřív na přivedení Pro Tour závodů, v nichž jsem měl nejlepší konexe. S tím jsem u nich neuspěl, ale podařilo se mi najít společnou lidskou řeč s majitelem Mount Hood Skibowl, jednoho ze

WORLD CUP

VLASTNÍMA OČIMA

Oregonský vulkán Mt. Hood (3 429 m)

tří středisek na známém oregonském sopečném ledovci. Otevřel jsem si v areálu lyžařský servis s půjčovnou, lyžařskou školu, restauraci a všechno tohle tu provozuju už 33 let. Hned během mých úvodních oregonských roků let jsem do Skibowlu dokázal dostat pravidelné fisové závody v rychlostním lyžování, což středisku přineslo mnoho filmové, televizní i tiskové publicity. Jednou z populárních akcí, kterou jsem ve Skibowlu založil, byla exhibice Bill Johnson Golden Challenge – s mým dobrým kamarádem Billem jsem se znal z Tuxu z doby ještě před jeho slavným sarajevským triumfem (o pohnutém osudu tohoto enfant terrible americké sjezdařiny čtěte v loňském ročníku SNOW 122, viz Snowbiz.cz/10141 – pozn. editora). V roce 1990 jsem se doslechl, že bude zimní olympiáda v Les Arcs, kde se pojede rychlostní lyžování, moje srdeční disciplína, jíž jsem se ještě v Evropě v letech 1984 až 86 věnoval zejména v Les Arcs. Chtěl jsem pochopitelně na ZOH 1992 závodit. Zkontaktoval jsem Pavla Zelenku, mého trenéra v žákovském věku, který se mezitím stal státním šéftrenérem, umožnil spolupráci s lyžařským svazem ohledně olympijské účasti, a domluvili s ním plán, abych se na ZOH mohl za Československo kvalifikovat. Zařídil jsem si vlastního sponzora a v roce 1990 jsem se zúčastnil SP v rychlostním lyžování právě v Les Arcs, kde jsem skončil desátý – na nové začátky po několika letech i podle trenéra Zelenky slibný výsledek. Následující sezónu jsem se zúčastnil už více závodů, jeden z nich znovu v Les Arcs, nyní jako olympijská próba. Už jsem se rapidně zlepšoval a jezdil vždy v popředí startovního pole, s naměřenými rychlostmi blízko metě světového rekordu. Na té akci se francouzští

Ambasadorem svého domovského střediska Mt. Hood Skibowl, 1988

pořadatelé svévolně rozhodli, že navzdory zavedeným zvyklostem nebudou nechávat nás závodníky prohlížet si sjezdovou trať. Když se pak během závodu jeden francouzský závodník nebezpečně zranil poté, kdy jej špatně zformovaný dojezdový úsek nečekaně katapultoval do výšky, rozhodl jsem se já a se mnou většina mezinárodního startovního pole závody bojkotovat a nenastoupit; šlo doslova o hazard se zdravím a životy. Jako náhradu za bojkotovaný SP v Les Arcs se do série zařadil závod v coloradském Silvertonu, ve čtyřtisícové nadmořské výšce s dobrým sněhem a řídkým vzduchem – podmínkami, které mi vyhovovaly. Protože jsem se v disciplíně postupně stále zlepšoval, na závod, který se jel jako mistrovství USA, přijeli všichni mí hlavní konkurenti z Evropy. Já jsem mistrovství vyhrál. Další závod se jel v italském Stelviu, kde jsme se na stupních vítězů se dvěma největšími konkurenty – Michaelem Pruferem z Monaka, držitelem dosavadního světového rekordu, a Rakušanem Franzem Weberem, hlavním esem od Atomicu, prostřídali. Po sezóně byly karty v disciplíně rozdány jednoznačně – my tři bychom si měli napřesrok na albertvillské olympiádě rozdat hlavní souboj o medaile. Kriticky důležitou součástí rychlostního lyžování je testování lyží, na které já jsem měl v domácím Skibowlu skvělé podmínky. Vyhradil jsem si jednoduše upravitelnou zvláštní dráhu, a protože v tomto areálu se jezdí převážně večer, čtyři dny v týdnu je přes den pro veřejnost zavřeno, což bylo pro naše testování optimální. Během dvou dnů jsme dovedli plnohodnotně vytestovat 70 párů lyží – svah byl situován hned u vleku a za hodinu jsme zvládli absolvovat 10 testovacích jízd. V září 1991 jsme

pokračovali v testování těch nejrychlejších lyží v Chile, kam nám Franz Weber přivezl od Atomicu další nové páry. Protože já jsem měl špičkově vybavený servisní obchod zaměřený i na závodní materiál, veškeré servisování včetně speciálních struktur, jaké neznali ani v Evropě, jsem na lyžích dělal sám (zastupoval jsem v USA italské servisní stroje Tazzari). Své nejlepší vytestované lyže jsem si pochopitelně střežil jako oko v hlavě a nedával je z ruky – ani jsem je nenechával posílat zpět do Atomicu, aby na nich v rakouské továrně předělali aktuální grafiku nových modelů; nevěřil jsem, že by mi je Rakušani nesebrali pro své želízko v ohni, Franze. Jako kdybych věděl, proč to dělám.

Rakouský podraz

14 dní před vlastní olympiádou mi Franz Weber pod smyšlenou záminkou zabavil všechny naše vytestované lyže s tím, že já už k nim nebudu mít přístup. Jednoduše se takto chtěl zbavit jednoho z hlavních soků! Moje povaha je taková, že jsem si ani z této absurdity, že najednou na svůj životní olympijský závod nemám žádné lyže, nedělal hlavu; říkal jsem si, že si je vždy od někoho půjčím. Tak to taky dopadlo. V průběhu olympiády o tom nevěděl nikdo, ani vedení výpravy včetně trenérů. Olympijský závod probíhal tak, že v kvalifikaci nás bylo 120, do dalšího kola prošlo 99 lidí, do dalšího 50, do dalšího 20. Přičemž já sem procházel kvalifikací neustále velmi těsně mezi posledními; vždy jsem si od někoho půjčil lyže – jednou od Švédů, pak Finů, od Američanů… V podstatě každou jízdu jsem jel na jiných lyžích. Až za mnou před finále přišel Andreas Wenzel, v té době

Zleva olympijský vítěz Bill Johnson, majitel Skibowlu Kirk Hanna a já při jedné ze střediskových akcí

šéf závodního oddělení Atomicu a ptá se mě: „Kakeš, co se to s tebou děje? Tys tu vloni kraloval celý světový pohár a teď se sotva kvalifikuješ?!“ Jemu jsem tedy poprvé řekl pravdu, že můj značkový kolega Franz Weber mi zabavil všechny lyže a žádné mi nenechal. Wenzel okamžitě nakázal Weberovi, jedničce Atomicu, že si na finále může vybrat lyže podle svého, ale všechny ostatní poskytne mně. Tak se také stalo. Tuhle příhodu tu vyprávím prvně v životě, nikdo o tomhle incidentu nevěděl. Já si tedy ze zbytku Weberových lyží naslepo podle svého odhadu vybral z modelů, které jsem sice dokonale znal, ale na olympiádě na nich nejezdil a ani je neservisoval. Nakonec jsem v olympijském finále skončil šestý a Franz až osmý – což byl můj primární osobní úkol, porazit ho nyní v každém závodě coby osobní odvetu za jeho chování. Jakkoli hlavní ambici Atomicu – abychom pro značku vyhráli medaile, jsme nenaplnili. (Nebyla to zdaleka jediná podlost od Franze, Rakušanů, potažmo v tomto případě Finů, na téhle olympiádě, ale o tom třeba zvlášť na jiném místě jindy – zdejší příběh by začal velmi komplikovaně bobtnat o osoby a děje. O to víc je smutnější a šlo v něm nejen o sabotáž medailové šance, ale doslova hazard se zdravím, ne-li životem, mladé finské závodnice Camilly Hackman, mé tehdejší přítelkyně.) Po zbytek svěťákové sezóny jsem se soustředil na to, abych v každém závodě zajel zrádce Franze, což se mi beze zbytku podařilo – včetně mistrovství USA u nás v Oregonu ve Willamette Pass, které jsem vyhrál. V dalším roce 1993, kdy už jsem se musel naplno věnovat rozjetému byznysu na Mount Hood Skibowlu, jsem odjel už jediný závod v rychlostním lyžování – opět americké

Na trati aljašského Arctic Mana za svým věrným vodičem Johnem Martinem. Třikrát jsme ho vyhráli

mistrovství v oregonském Willamette Pass, kde jsem skončil třetí. Tím jsem svou kariéru v rychlostním lyžování uzavřel. Rád bych na tomto místě poděkoval majiteli střediska Kirku Hannovi; on sám držel v době mého příchodu do Skibowlu světový rekord v létání s malým letadlem formule 1 a právě si předtím zbankrotované středisko koupil. Takže milovník rychlosti jako já. Kromě jeho stálé podpory se Kirk zúčastnil testování lyží v chilském Portillu, kde si Franz Weber nadělal do gatí a čekal, až nám postaví třívrstvý plot v dojezdu. Takže první dny se mnou testoval jen Kirk v rychlostech blížících se dvoustovce za hodinu. To jen na vysvětlenou, proč jsme si oba padli do oka.

Arctic Man

V roce 1994 přijel k nám do Oregonu neznámý člověk z Aljašky a hledal nějakého solidního sjezdaře, kterého by mohl táhnout za silným sportovním skútrem na lyžích v co nejvyšší rychlosti do kopce. Po dlouhém hledání po okolních horských střediscích i jinde narazil na mě a pozval mě na asi šestý ročník stále slavnějšího extrémního závodu Arctic Man, devítikilometrového sjezdu na čas ze dvou kopců, přičemž na ten druhý uprostřed závodu sjezdaře v plné rychlosti vytáhne z údolí skútr s lanem (pro dobrou ilustraci podoby asi čtyřminutového závodu vyhledejte na YouTube frázi „arcticman“ – pozn. editora). Po úvodní skepsi jsem si pozvání po několika týdnech rozmyslel a na Aljašku odletěl – závod se koná v dubnu, kdy v našem středisku bývá už po sezóně, tak mi Arctic Man s ničím důležitým nekolidoval. Dopadlo to tak, že jsem se závodu účastnil

každý další rok, mám za sebou už 25 startů, přičemž vodič, který si mě našel – Johny Martin – mě tahal 16 let po sobě, než se zranil a dál nemohl. Po příletu do Fairbanks dojde k setkání s tahačem na skútru, podpůrný tým si závodníka naloží do obytného auta a odveze na místo závodu do údolí, totálně mimo jakoukoli civilizaci, mezi pár tisícovek dalších příznivců asi týdenní aljašské jarní oslavy posledního sněhu. Já si vždycky kromě vlastního závodu a souvisejícího slavení užíval i exkluzivního lyžování, kdy mě někam na okolní vysoké holé kopce vytáhl skútr a já pak sjížděl jinou, strmou cestou do údolí. Nejen ve dne, ale i v noci za úplňku a hvězd v liduprázdné krajině bez jediného stromu, jen všude kolem dokola sněhové svahy. Aljašku jsem si zamiloval, jezdím tam za Arctic Manem každý rok a doufám, že budu dál a dál. Co mě k celé akci připoutává nejvíc, je čirá spontánnost, dobrosrdečnost a přátelství lidí, které jsem tam poznal. V průběhu dalších let mi jednoduše nedalo nepodělit se o tenhle fenomenální zážitek i s ostatními známými, včetně krajanů: vždycky jsem zval Pavla Zelenku, kterému to nikdy nevyšlo, přivedl jsem tam však lyžařského kamaráda z dětského nároďáku Frantu Kolína z Pece, Lenu Kornfeldovou, s jejímž tatínkem jsem v 70. letech závodil a která závod vyhrála, Kláru Křížovou nebo Radka Čermáka, který po mně převzal český rychlostní rekord a pod jehož tátou jsem v mládí trénoval. Třikrát jsem závod sponzorovaný americkým dovozcem Prazdroje vyhrál, několikrát byl druhý a třetí. Překrásné čtvrtstoletí nezapomenutelných zážitků, spousta nových přátel, s nimiž zůstávám stále ve spojení.

WORLD CUP

VLASTNÍMA OČIMA

Petře, ať tvůj příběh vyzní přeci jen celistvěji, doplň ho prosím o důležitosti z tvýho osobního života, aspoň toho současnýho. Někdy ve třiadevadesátém jsem tady v Oregonu poznal Američanku z Portlandu, jejíž otec se u mě ve svých padesáti naučil lyžovat a začal pro mě učit v lyžařské škole jako instruktor. Byli jsme pak všichni spolu párkrát v Evropě a užívali si krásné časy; nakonec mě přesvědčili, abych se oženil – a tak v květnu 1999 v mých 39 jsme měli svatbu na Vyšehradě, údajně šlo o jeden z prvních obřadů v tamním klášteře v porevoluční době. Moje paní se ale zamilovala do koní a dávala jim přednost před manželstvím; tak jsme se po sedmi letech, v roce 2005 rozvedli.

Jinak své aktivně závodní sportování už utlumuju; jsem vděčný, že jsem si během své celoživotní sportovní kariéry nic vážného nepřivodil. Kromě v mládí vyražených zubů z autobusu a občasně vyhozeného ramene od slalomové branky jsem si – klepaje tady do dřeva – při sportu nic neudělal. Ví se o tobě, že jsi na Mount Hoodu už dlouho agilní v horských kolech. Když se letos na podzim po celém světě rozlétly reportáže o devastujících oregonských požárech, napadlo mě hned, nakolik ohrozily tvou oblast. Podělíš se prosím o obojí – MTB tematiku i okolnosti tamních ohňů?

S mou partnerkou Luckou, fenkou Barčou a naším vulkanickým ledovcem Mt. Hood za námi, 2009

V roce 2007 jsem se seznámil, zase v Portlandu s rodilou Brňačkou Luckou Svrčinovou, bývalou reprezentantkou, závodní akvabelou, která byla taky jako já v roce 1992 na olympiádě, jenže letní v Barceloně. Posledních 15 let závodí za klub nebo za USA v masters kategorii a posbírala celkem 4 zlaté a jednu stříbrnou medaili z MS v uměleckém plavání (dříve synchronizované plavání). Lucka dostala trenérský kontrakt v plaveckém klubu v Portlandu, dnes je tam šéftrenérkou a my jsme spolu třináct spokojených let. Lucka bydlí v Portlandu, já nahoře v horách, vídáme se tři čtyři dny v týdnu a velmi nám to vyhovuje. Každoročně spolu cestujeme do Evropy, navštěvujeme její rodinu, mně už rodiče umřeli – táta 2011, maminka 2014. Mám o 16 let mladšího bratra z otcovy strany Davida, který za námi do Ameriky často jezdí i s rodinou.

Nahoře na kopci v mé restauraci si zas pěstuju kočku, aby mi držela na uzdě myší rejdy. Co se pozdně letních požárů týče, západní pobřeží se s nimi potýká každý rok, letos však v Oregonu hořelo rekordně. Přímo našemu středisku nebo oblasti, kde bydlím, se naštěstí vyhnuly. Největším přírodním faktorem je změna klimatu, ale vlny studených a teplých let tu byly odjakživa. Největším lidským faktorem je zákonodárství, které prakticky zakazuje v lese cokoli kácet, ale i udržovat a prořezávat. Už před bezmála šedesáti lety prosadil Kongres tzv. Wilderness Act, jakési ochranné pásmo nejvyššího stupně, do nějž se nesmí zasahovat žádnou mechanizací – nesmí se tam auty, ani na kole, nesmí se používat motorová pila. I když vypuknou v oblasti požáry, bojovat proti nim

Můj bratr David a krajanka Dáša Kropáčková mi předávají dort na oslavě šedesátin, kam se do Skibowlu slétla stovka kamarádů z celého světa, 2019

Hned když jsem se v roce 1989 přestěhoval do Skibowlu a začal ve středisku podnikat, místní po mně chtěli, abych tu začal rozvíjet program horských kol, tehdy zbrusu nového fenoménu. Od té doby tu každoročně pořádám závody horských kol v různých disciplínách – sjezd, cross-country, enduro, šestihodinovky, survival; běžně jde o celostátní závody, někdy mezinárodní. Pořádání závodů obnáší i nejednoduchou přípravu tratí ve formě prořezávání lesních pěšin, někdy až 50 km, a nejednou v dubnu prohazování úseků se sněhem, občas až několikametrové vrstvy. Těmihle terénními úpravami běžně trávím jaro po lyžařské sezóně a efektivně mě to už třicet let udržuje v solidní kondici. Při práci mě provází fenka Barunka, tak skvěle vycvičená, že je jediným povoleným psem ve Skibowlu, doslova místním maskotem.

lze jen ručním náčiním, takže se oheň nechává hořet. Ochranářská opatření se dál zpřísňují, byrokraticky bobtnají a prakticky všude kolem Mount Hoodu se nesmí nic kácet ani prořezávat – to však platí ve všech federálních lesích, kterých je v Americe významná většina. Za rok tu jehličnatý strom naroste o víc než metr, listnatý ještě víc. Z lesů se pak za posledních třicet let, co tu vývoj pozoruju, staly pralesní džungle, které jsou často vyschlé – pak stačí běžný blesk a ohnisko požáru je na světě. Za poslední dekády jsem v oblasti vinou legislativních omezení ztratil přes 250 km stezek použitelných pro horská kola, a opatření dál přituhují. Do toho přichází různá ochranářství od ekologických aktivistů, u nás naposledy kvůli ohrožení sovy, která znemožňují do přírody jakékoliv zásahy. A když se o přírodu nestaráš – příroda se postará po svém.

Určitě mě taky zajímá tvůj civilní pohled na americký život, nedávné volby a rozlívající se vlnu občanských nepokojů a rapidně rostoucí kriminality. S poměrně bohatými zkušenostmi z civilního života v Německu, kde mi bylo dobře a rád na osmdesátá léta tam vzpomínám, přesto – když jsem se následně ocitl v Americe, hned a stále víc mě začala oslovovat tamní spontánnost a absence závisti mezi lidmi – ať už sousedy nebo kamarády. Už když jsem první dva roky bydlel na americkém východě ve White Mountains v New Hampshire, moc se mi tam líbilo; jenže v poměrně klidné horské vesnici začal zanedlouho developerský ruch a všude v okolní krajině se začaly budovat dálnice, obchvaty a soukromé i apartmánové domy – během jediného roku v mém okolí vyrostlo asi 5 tisíc kondominií. Proto jsem se rozhodl přesunout se na západ a život mě zavál na Mount Hood, kde je všude mnohem víc prostoru v nádherné oregonské přírodě. Vždycky jsem obdivoval, že i v těch nejmenších roztroušených vesničkách pod Mt. Hoodem, kde je dohromady asi jedenáct kostelů nejrůznějšího náboženského zaměření, všichni obyvatelé žijí v pospolitosti a bez názorových rozporů ohledně víry nebo politiky. Platí tu – pro mě to platilo rozhodně – že Amerika je země neomezených možností, a kdo není líný a nebojí se práce, dokáže se prosadit. Lidi se podporují, navzájem si pomáhají. Když jsem tu začínal, nikdo mi nezáviděl, nikdo neházel klacky pod nohy. Nic tu není zadarmo a je tu všude silná zdravá konkurence; s ní se lze ale v rámci regulérních vztahů vypořádat a v posledku to člověka v jeho snažení posílí. To všechno se však změnilo, a to podstatně. Datuje se to k roku 2008, kdy v Americe začal vládnout demokratický prezident Obama, který během svých osmi let v úřadě dokázal neuvěřitelně rozeštvat běžné lidi, rozpoutal nevídanou rasovou nenávist, kterou nejen propagoval, nýbrž oslavoval. Tak dlouho a mocně to bylo vtlačováno do hlav místních Američanů, až se to uchytilo. V začátcích jeho kampaně jsem lidi varoval, že tenhle člověk bude sabotovat zdravou Ameriku. Po vzoru svého otce měl v sobě nenávist k USA a zazlíval jí koloniální éru. Obamovi se podařilo podkopat a zlikvidovat přirozené kamarádství a sounáležitost mezi lidmi. Dnes už tu neexistuje a co kolem sebe začínáme ve městech od východu po západ vidět, jsou přímé důsledky tohoto splnění tatínkova snu. Jak smutné. Nepokoje se tu podle mě dějí jen proto, že je povolil původně muslimský Obama a poštval masy lidí proti policejním sborům. Dnes už je to tady normálem, včetně

Portlandu u nás. Mezitím lidi utíkají z měst a skupují nemovitosti mimo metropole, kde by mohli trochu normálněji žít. Cenné postřehy, děkuju ze ně. A když jsme u nich, nejde mi nezeptat se i na další fenomén nechtěně hýbající našimi životy, koronavirus. C-19 by se neměl jmenovat Corona, ale Čínský virus. Číňanům krom toho, že se takto mohou zbavit svých starých obyvatel, se už povedlo zničit spoustu ekonomiky po celém světě. Hlavně však už nevěděli, jak dál s naším prezidentem Trumpem, který jim dával za uši a dělal to, co se mělo dít už dávno: bral čínským komunistům vliv a sílu. Sami víme nejlíp, kam to vede, když se komunistům povolí… Nechtěl

Moje každoroční jarní prořezávací rutina v přípravě na pořádané akce horských kol

bych zažít jejich panování podruhé v životě, i když se k tomu většinová společnost svou převládající socialistickou mentalitou nehezky blíží. Celý svět se snaží něco vymyslet, a zejména, jak přijít s vakcinací. Krátce ze související historie: v roce 1988 americký Senát prosadil zákon, který neumožňuje lidem, aby soudili farmaceutický obor kvůli následkům očkování. Gates, Soros a ostatní globalisti poté nainvestovali obrovské peníze do farmaceutických firem. Gates mluví o téhle vakcinaci už asi dvacet let. Už vůbec nemluvím o tom, že se absolutně bráním a budu bránit tomu, abych si do sebe nechal píchat něco, o čem nevím, co je – což může být doslova cokoliv. Zainteresovaní budou lhát, falšovat a ohýbat fakta ostošest, jen aby dosáhli svého. Už to koneckonců v médiích vidíme. Je to strašidelné!

Ať skončíme něčím míň strašidelným, navrhuju vrátit se k pohledu vlastníma očima. Kdybych měl třeba jen jediným slovem zkusit trefně popsat tvůj život tak, jak jsi ho nastínil, nejspíš bych vybral „spektakulární“. Jak bys ho definoval ty sám – ne nutně jediným, radši více a klidně hodně klíčovými slovy. A pak – kdyby tě někdo mladej pokorně požádal, abys mu předal svý nejdůležitější životní rady, co by prosím slyšel? Nikdy jsem nelitoval svého rozhodnutí emigrovat a nikdy bych to nevzal zpět. Tenkrát jsem si nemyslel, že režim padne tak rychle. A teď už se zase blíží – jen doufám, že sám znovu do záhuby. Brzy jsem se v životě naučil, že lidi jsou všude stejní – dobří i špatní. Přátele si můžeš najít všude; nezáleží na tvém věku, záleží jen na tobě samotném. Stejné platí o živobytí, práci, zaměstnání. Být v mládí stále na cestách tě učí být nezávislým a to se v dalším životě moc hodí. A znovu zmiňuju přátele kolem sebe – to považuju za nezbytnost a podmínku k sebevědomí a úspěchu. Vytrvalost a loajalita taky pomáhají. Bačkůrka – tak říkám svojí partnerce Lucce – mi tady napovídá další naši životní pravdu, že ve dvou se to táhne líp. I když jsme oba individualisti a tak trochu sobci, co si užívají života podle svého.

Moje povaha je taková, že jsem si z absurdity, že na svůj životní olympijský závod nemám žádné lyže, nedělal hlavu; říkal jsem si, že si je vždy od někoho půjčím. Všechno zmíněné jsou nezbytnosti k tomu, aby člověk ničeho nelitoval. Abych si mohl užívat už míň soutěživého sportování i v pokročilejším věku, je dobré být mlád na duchu i těle. Kdybych v mládí nepřestal chodit k Pinkasům (a že jsem tam chodil rád), tak se dneska asi kutálím. Což mi připomíná dávnou radu kamaráda a částečného manažera Franty Munstra, že „s touhle pneumatikou tě ženský chtít nebudou“, jak mi kladl na srdce. Tak Franto, díky – vždy jsem se toho držel a vyplatilo se!

WORLD CUP

SPEED SKIING

FOTO: JAN FARRELL MEDIA / DAVID AGUERO

BORN TO BE FAST TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ

Takové normální dopoledne na kopci. Na nohou lyže ještě delší, než na jakých se jezdí sjezdy alpského Světového poháru, zato branka v cestě ani jedna. Jen kilometr rovně dolů do údolí a na konci pohled na tabuli s rychlostí. Klaplo to? 30

amětníci se často v souvislosti se současným profesionálním lyžováním táží, kam se poděl sportovní duch. Odpověď? Dost možná zabloudil do světa speed skiingu. Ruku na srdce – abyste to valili z kopce dolů rychlostí blížící se nebo i přesahující dvě stě kilometrů za hodinu, na to musíte svůj sport skutečně milovat do morku kostí. Pro porovnání – pokud vyskočíte volným pádem z letadla, vaše rychlost bude čítat cca 170 km/h.

FOTO: JAN FARRELL MEDIA / DAVID AGUERO

Radim Palán je v současnosti jedním z nejlepších českých rychlostních lyžařů

FOTO: JAN FARRELL MEDIA / DAVID AGUERO

Dvě stě z místa

Takže ano, děláte nejrychlejší nemotorový sport na světě, který už z toho titulu má ohromný potenciál do budoucna. Na ten top ale zatím stále čeká, takže sehnat sponzory dá docela zabrat. Přitom hranice mezi úspěchem a neúspěchem leží z velké míry ve vybavení, dokonce snad ještě víc, než jak tomu jsme zvyklí z alpského lyžování, kdy občas někdo zajede výsledek díky dobré volbě stopy, zkušenostem nebo povětrnostním podmínkám i s horším materiálem. V případě rychlostních lyžařů lze (téměř) bez nadsázky říct, že na lyžích záleží až na prvním místě. Ty měří 220 až 240 cm, široké jsou 10 cm a váží okolo 15 kilo. Jejich rádius se tak tak ještě vejde do dvojmístných čísel, je to úctyhodných 96 metrů. „V rychlosti přes 200 kilomterů v hodině docela dobře řežou oblouky, ale pořadatelé to nevidí rádi. Kvůli vycarvovaným kolejím by mohl některý z dalších závodníků spadnout a náš sport patří mezi ty, kde je rozhodně lepší to zvládnout bez pádu,“ říká Radim Palán, speed skier, skicrossař a lyžařský instruktor, který v součas-

nosti patří mezi špičku českého rychlostního lyžování. Z řad závodníků věnujících se původně jiným disciplínám se speed skieři vůbec rekrutují často. Skicrossu se nejprve věnoval i úřadující držitel českého rekordu Radek Čermák, kterému nestačilo zajet jen 243,570 km/h v rámci speed skiingu, ale ještě se rozhodl zlomit rychlostní rekord na běžkách – dodnes drží nejvyšší rychlost na světě – 145,875 km/h. Kromě něj a Radima Palána hájí české barvy v kategorii S1 Edvard Foldyna, Petr Urban, Michal Příhoda, Karel Netolický a Martina Foldynová jako jediná žena. V kategorii S2 pak působí Michal „Dred“ Bůžek a Sylvie Hudečková. Na rozdíl od S1 se S2 jezdí v obyčejné kombinéze a helmě na klasických lyžích známých ze sjezdů Světového poháru v alpském lyžování. Také je snazší se zapojit – stačí, aby se za sportovce zaručila asociace nebo některý ze závodníků. Oproti tomu do S1 se lze dostat napřímo výhradně na základě skvělých FIS bodů ze super-G a sjezdu nebo skicrossu ve Světovém poháru.

Na barvu to jezdí

Co neplatí u nákupu auta, to naopak bezchybně funguje u latexové kombinézy. Možná vás někdy napadlo, proč se všechny národnosti striktně drží typické ostře červené barvy. Odpověď je překvapivě jednoduchá – právě tento odstín má v extrémních podmínkách daného sportu optimální vlastnosti. Není v něm příliš horko ani zima, dobře drží švy a navíc je díky svému chemickému složení i nejrychlejší, což se hodí, když lovíte na tachometru tisíciny kilometru. Občas někdo zaexperimentuje s jinou barvou, ale má to svá úskalí – v tmavě modré či černé je ukrutné vedro a v bílé a zelené zase nedrží švy. Jsou zkrátka chvíle, kdy móda musí stranou. Současně je v souvislosti s kombinézou nutné zbořit jeden mýtus. Ačkoliv se slangově mluví o ježdění v latexu, není tomu tak. Ve skutečnosti se jedná o látku z polypropylenových vláken, která dokonale kopíruje fyziognomii lyžaře. Proto také není příliš nadsazené říct, že nacpat se po ránu do kombinézy je jeden z nejnáročnějších okamžiků závodního dne. Základním poznávacím znamením jsou také protáhlé nástavce na lýtkách a speciální helma kapkovitého tvaru, která působí tak trochu jako z jiné galaxie – kdyby se Darth Vader dal místo šermu na jiný sport, do rychlostní ekipy by zapadl velmi hladce. Důvodem netypického tvaru je opět aerodynamika, nikoliv snad zvýšená ochrana hlavy, jak by mohlo někoho napadnout. Zjednodušeně lze říct, že helmu tvoří dvě části: spodní, která vypadá obdobně jako tradiční helma používaná ve sjezdovém lyžování, a vrchní poměrně tenká skořepina, jež dodává specifické vzezření a zaručuje ideální obtékání vzduchu. K dalším specifikům patří, že pokud závodník na lyžích stojí narovnaný s helmou na hlavě, nic nevidí. Až v okamžiku, kdy zaujme sjezdařský postoj, mu průhled umožní vidět, kam se právě střemhlav řítí. V případě nárazu svrchní skořepina odpadne a hlavu ochrání vypasovaná spodní část. Ono je rychlostní lyžování vůbec o spoustě technických detailů, fyzikálních zákonitostech, ale i domácím kutění, kdy si třeba závodníci vylévají vnitřky zahnutých holí olovem, aby byly optimálně zatížené a opět pomáhaly dosáhnout co nejaerodynamičtější postoj – když je horní polovina holí těžší než ta spodní, ve vajíčku pomáhá k zatížení směrem z kopce dolů a poskytuje tak i lepší oporu.

SPEED SKIING

FOTO: JAN FARRELL MEDIA / DAVID AGUERO

WORLD CUP

Nehoda Nicolase Bochataye Premiéra a derniéra současně – to bylo představení rychlostního lyžování na olympijských hrách 1992 ve francouzském Albertville. Předposlední den olympiády chyběly v Les Arcs tři hodiny do startu finálového závodu, když se švýcarský reprezentant Nicolas Bochatay s týmovým kolegou Pierre-Yvesem Jorandem rozcvičovali na vedlejší sjezdovce. Podle čtveřice svědků události sedmadvacetiletý otec dvou dětí neměl speciální lyže na speed skiing, ale obyčejné. Ve sjezdu nabral solidní rychlost a najel na muldu, která jej vynesla do vzduchu. Až v tom okamžiku zjistil, že se za terénní vlnou nachází rolba. Srážku už v tom okamžiku nemohl odvrátit a mnohačetným vnitřním zraněním, jež v důsledku nárazu utrpěl, na místě podlehl. Následovalo vyšetřování, které mělo za úkol zjistit, zda nedošlo k pochybení ze strany organizátorů, mezi nimiž na postu viceprezidenta her figurovala lyžařská hvězda Jean-Claude Killy. V nejasné situaci a za stavu tvrzení proti tvrzení, kdy francouzská strana tvrdila, že rolba jela do kopce, blikala a houkala, a švýcarská oponovala, že vozidlo stálo odstavené a vypnuté pod krajinným zlomem, kde jej nebylo možné vidět, nakonec vše vyšumělo do ztracena. Často lze zaslechnout názor, že se na Bochatayovu nehodu spíš svalila vina za nepokračování disciplíny pod pěti kruhy, ale že skutečný důvod ležel jinde. Zajistit trať na letmý kilometr je totiž nesmírně náročné, což je důvodem, proč se jezdí jen na pár místech světa.

Holky taky!

Na olympijských hrách se speed skiing objevil jako ukázkový sport v roce 1992 ve francouzském Albertville, kde na skvělém šestém místě skončil český reprezentant Petr Kakeš a svým výkonem 223,325 km/h na dlouho stanovil český rekord. To ovšem bylo poprvé a naposledy, co rychlostní lyžování pod pět kruhů zavítalo. V současnosti tak má svůj Světový pohár, mistrovství světa a pak také závody Speed Masters, kdy se na momentálně nejrychlejší trati světa ve

Sekvence jízdy Jana Farrella

francouzském Vars snaží sjezdaři překonat rekord. Ten mezi muži drží výkonem 254,958 km/h Ital Ivan Origone, který na svého přemožitele čeká pět let, od 26. března 2016. Mezi ženami byla dosud nejrychlejší jeho reprezentační kolegyně Valentina Greggio, která dosáhla rychlosti 247,083 km/h. Na první pohled je přitom patrné, že si jsou obě rychlosti poměrně blízko – a skutečně!

Trénink na suchu:

Aerodynamický tunel se využívá k ladění sjezdového postoje, ale není levný. Lze se připevnit na střechu auta a nechat se povozit až 200km rychlostí. Čeští nadšenci se taženi za autem pustili i do „asfalt skiingu“, při němž dosáhli maximální rychlosti 81 km/h. Vzhledem k absolutní destrukci materiálu se ale tato metoda neuchytila.

FOTO: JAN FARRELL MEDIA / DAVID AGUERO

2 715 m n. m.

START

Rekordy „Rozdíl mezi muži a ženami ve sprintu je 9,5 %, v rychlostním lyžování je to 3,1 %. To je dané i tím, že mají ženy k dispozici naprosto stejný materiál jako muži, ne jako v alpských disciplínách. Možná je jen otázkou, než bude mít světový rekord žena. Holky totiž mají dobré aerodynamické predispozice: užší ramena, širší boky a níže posazené těžiště,“ vysvětluje Radim Palán. Zatímco v rychlostních disciplínách alpského lyžování může svou roli sehrát i hmotnost závodníka, který pak na základě působení gravitační síly o to víc frčí do údolí, pro speed skiing to tak docela neplatí, jako řada jiných aspektů. Předně úloha hran je v tomto oboru jiná, podstatné je, aby se neočekávaně nesekly, proto jsou zbroušené dokulata. Vše se odehrává hlavně na plochách: Nabrat rychlost a v maximech pak už následuje cosi jako lehká levitace nad terénem. O to víc je podstatná celoroční úprava voskem. Rčení: „Kdo maže, ten jede,“ tady platí absolutně. Řečeno již úvodem, nejde o sezónní záležitost, ale o dlouhodobou úpravu. V rámci jednoho závodu jede lyžař na trať hned několikrát, jak postupuje kvalifikace, tak se i zvyšuje nájezd. To je ostatně důvodem, proč je ve výsledkové listině možné pozorovat mezery mezi dosaženými rychlostmi závodníků – někteří zkrátka skončili o stupínek níže a dál postupovali jejich konkurenti. Ti nejlepší, kteří dosáhnou až na nejvyšší start, přitom spotřebují za den třeba tři páry lyží.

Rozjezdová zóna

1930 – první pokus o rychlostní rekord, kdy Rakušan Gustav Lantschner dosahuje ve Sv. Mořici 105,675 km/h 1947 – Ital Zeno Colò překonává výkonem 159,291 km/h další významnou metu – ve šponovkách, svetru a bez přilby 1978 – 200,220 km/h zajíždí v chilském Portillu Američan Steve McKinney

Počátek měření rychlosti Měřená zóna (100 m)

Konec měření rychlosti

převýšení 495 m

Brzdicí zóna

délka 1 220 m

průměrný sklon (cca 28º)

52 %

2 220 m n. m. VARS (FRA) NEJRYCHLEJŠÍ TRAŤ SVĚTA

2016 – dosud poslední posun: ve Vars zajel Ital Ivan Origone 254,958 a jeho týmová kolegyně Valentina Greggio 247,083 km/h

Příští zastávka: Dolní Morava

Titul nejvšestrannějšího závodníka tradičně náleží vítězi Světového poháru. Co totiž přijde oku laika prostě jako přímý strmý kopec, co se jezdí šusem, to závodníci dále rozlišují na tratě technického rázu, kde se musejí vypořádat s kompresemi, a ty „jednodušší“ rovné. Vrcholné závody Světového poháru se jezdí v současnosti na pěti tratích, z minulosti známé „kurzy“ z Verbier nebo olympijské Les Arcs už v provozu nejsou, minulostí se stala i kanadská Sun Peaks. Ideální pro disciplínu je jarní přemrzlý sníh, podle termínů Světového

Aktuální světový rekord

muži Ivan Origone (Ita)

254,958 km/h

ženy Valentina Greggio (Ita) 247,083 km/h

poháru teploty oscilují v rozmezí od –30 °C ve finském středisku Salla až k vysokým plusovým při březnovém zastavení ve Varsu. Právě konec března měl opět přivést rychlostní lyžování do ČR. Zatímco před lety se nadšenci do tohoto sportu sjížděli na noční Best sjezd na krušnohorském Bouřňáku, letos se veřejné závody chystala přivítat Dolní Morava. Kvůli pandemii se ale akce musela odložit do doby, kdy opatření její konání povolí. Milovníci rychlosti si kladou mimo jiné za cíl přivést ke svému sportu nové zájemce – ostatně speed skiing může sloužit jako dobrá průprava mladším závodníkům, kteří mají ambice uspět v rychlostních disciplínách. Naučí je klouzat po sněhu, vést lyže po plochách a hbitě reagovat.

Tratě:

FOTO: YOUTUBE

Finsko – Salla: Za polárním kruhem u ruských hranic, teplota až –30 °C, start z rampy, rychlosti 150–160 km/h Švédsko – Idre Fjall: Teploty kolem –15 °C, nejprudší rolbovaná sjezdovka na světě se sklonem 52 stupňů (tedy 120 %) Andorra – Grandvalira: Příjemná trať s finálním startem z rampy a rychlostmi okolo 190 km/h. Teploty nad nulou Francie – Vars: Momentálně nejrychlejší trať na světě, kde padají světové rekordy Španělsko – Formigal: Nová trať s potenciálem 200 km/h Francie – Gavarnie: Menší středisko s prudkými svahy daleko v Pyrenejích, do SP zařazeno od sezóny 2021 (Radim Palán na 5. místě) Nejrychlejší žena světa Valentina Greggio (247,083 km/h)

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

FENOMÉN

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ FOTO: ARCHIV SLČR

Létající ženy se už nemusejí převlékat za muže

Zkraje milénia sport, který tvrdě bojoval o uznání. V současnosti dynamické odvětví, jež si získává stále větší popularitu po celém světě. Řeč je o ženském skoku na lyžích, v němž má Česká republika hned několik slibných závodnic. Nejen o nich pro SNOW hovořil místopředseda skokanského úseku Svazu lyžařů České republiky Jan Baier.

her, účastnily se ženy skokanských závodů už v dobách zrodu tohoto sportu. I přes počáteční úspěchy ale musely skokanky

Jaké obtíže musely skokanky překonat, než se jejich sport dočkal uznání a stal se třeba součástí olympiády? Zařazení do programu zimních her bylo důležitou metou, o niž se skokanky dlouho snažily. Olympijský sport s sebou nese vyšší kredit a zájem diváků i sponzorů. Velkou aktivitu vyvíjely hlavně Američanky, které v první epoše tohoto odvětví patřily k úplné špičce – byla to Lindsey Van, jež se stala první mistryní světa, Sarah Hendrickson zas první vítězkou celkového hodnocení SP. Pokus o zařazení svého sportu do programu ZOH 2010 ve Vancou-

Jan Baier

veru dohnaly až k soudu. Skoky a severská kombinace byly tehdy jediné disciplíny, které měly zastoupení jen u mužů. Paradox přetrvával, přestože kongres IOC v roce 1991 rozhodl, že veškeré nově přidané disciplíny do programu ZOH musí být rovnocenně mužské i ženské. Skoky na lyžích, ačkoli jsou v programu her od roku 1924, potvrzovaly výjimku z tohoto pravidla. Snahy o zařazení ženských skoků na ZOH začaly před Naganem 1998. V roce 2006 Mezinárodní lyžařská federace hlasovala o doporučení zařadit skoky – poměr hlasů 114 ku 1 dal jasně najevo, že by na ZOH být měly. Mezinárodní olympijský výbor byl však stále proti. Teprve v Soči se ženy utkaly pod pěti kruhy.

FOTO: SLČR

ak to bylo se ženami a skoky na lyžích? Kdy se připojily ke svým mužským kolegům? Jak zaznívá v úvodu filmu Ready to fly, který dokumentuje snahu především amerických skokanek o zařazení jejich sportu do programu zimních olympijských

závodit v přestrojení za muže. O tom, že se ženy i nadále spouštěly ze skokanských můstků, svědčí i vývoj překonávání jednotlivých milníků. Zásadní pak byl rok 2004, kdy ženy poprvé měřily své síly v rámci Kontinentálního poháru. Dá se říci, že do této doby se datuje vznik velkých světových soutěží skokanek na lyžích.

Ženy mají v české reprezentaci skvělou partu (zleva doprava Klára Ulrichová, Karolína Indráčková, Štěpánka Ptáčková a Veronika Jenčová)

Poustková z Frenštátu pod Radhoštěm pod vedením trenéra Pavla Mikesky. Jak to je s rodiči? Nemají obavu dát svou dceru nebo ostatně i syna na takový sport? Ono ač se to možná nezdá, tak je skok na lyžích relativně bezpečný sport. V současné době jsou moderní profily můstků konstruovány tak, aby skokan či skokanka kopírovali dopad můstků a výšky při skoku zdaleka nedosahují hodnot, jako tomu bylo před několika desítkami let. Skokanský sport je celoroční záležitost, hlavní příprava začíná na jaře a pokračuje v létě, závody jsou jak v zimní sezóně, tak i letní, takže možnost vyžití je zde stále.

zimních olympijských hrách mládeže zásluhou Štěpánky Ptáčkové a též bych rád zmínil 6. místo Karolíny Indráčkové na letní Grand Prix ve Frenštátě pod Radhoštěm. Hodně se mluví o potížích s technickým stavem můstků v ČR, jak to ovlivňuje trénink skokanek? Největší potíže způsobuje, že nemáme v zimě v provozu žádný velký můstek. Soutěže žen se čím dál tím více přesouvají na velké můstky. Klíčovým střediskem především pro zimní období je Harrachov a tam bychom nutně potřebovali rekonstrukci celého areálu. V případě mládeže máme můstky v několika střediscích a například v Desné v Jizerských

FOTO: YOUTUBE

Jak vypadají mezinárodní ženské skokanské soutěže v současnosti, liší se něčím od těch mužských a mají ženy něco jako své Turné čtyř můstků? Charakter soutěží je stejný jako u mužů, ženy mají olympiádu, mistrovství světa, Světový a Kontinentální pohár i FIS Cup. Chybí jen mistrovství světa v letech na lyžích, na mamutích můstcích se soutěže žen zatím nekonají. V programu MS bude letos v Oberstdorfu poprvé soutěž žen na velkém můstku, která zatím v olympijském programu není. Velmi atraktivní je i závod smíšených týmů, který bude mít napřesrok premiéru na ZOH. Klasické Turné čtyř můstků ženy nemají, nicméně v Rusku se na

Pozor, toto není Lindsey Vonn, ale Lindsey Van! Průkopnice ženského skoku a první mistryně světa, aktivistka za zařazení ženského skoku na ZOH a aktérka filmu Ready to fly

závěr sezóny koná turné Blue Bird, jež se skládá ze čtyř závodů na dvou můstcích. V budoucnu se uvažuje o přesunutí termínu této série na prosinec, což opět zvýší její atraktivitu. Jaká je členská základna skokanek v rámci SLČR a jaký je o sport zájem? Na českých žákovských závodech se konají oddělené soutěže žáků a žákyň a v současnosti jsou prakticky v každém skokanském oddíle dívky. První velkou líhní ženského skoku u nás byla Desná v Jizerských horách, i když tou dívkou, které ještě trénovala výlučně s kluky, byla Vlaďka

Navíc pro rodiče tento sport není až tak finančně náročný, neboť většinu výbavy obdrží v oddíle. Jiné je to pak u dospělých závodnic, kterým pomáhá SLČR s náklady na vybavení (např. kombinézy) a cestovními výdaji. Jaké jsou největší úspěchy českých závodnic a jaký mají české ženy potenciál do budoucna? V letošním roce je zatím největším úspěchem 18. místo Kláry Ulrichové ve Světovém poháru, z českých žen byla v minulosti lepší v zimě pouze Michaela Doleželová. Velký úspěch byl vloni zisk bronzové medaile na

horách proběhla vloni rekonstrukce čtyř můstků. Z čeho vlastně takový skokanský trénink sestává? Obecně řečeno se dělí na část skokanskou a ostatní aktivity, kde se trénuje například síla, dynamika atd. Jedním z hlavních faktorů je u skoku na lyžích psychika, a tak se na ni klade velký důraz. Jaké mezinárodní závody skokanek na lyžích se v České republice konají? Jak už bylo zmíněno, první mistryně světa ve skoku na lyžích vzešla z klání na MS 2009 v Liberci.

Historie ženského skoku na lyžích: 1863 16letá Ingrid Olsdatter Vestby se v lednu účastní v norském Trysilu jako historicky první žena závodů ve skoku na lyžích 1911 rakouská komtesa Paula Lamberg skáče (v sukni!) 22 metrů a stanovuje tak první oficiální ženský rekord 1932 Norka Johanne Ganster překonává 50 metrů 1981 Finka Tiina Lehtola skáče za 100 metrů 1994 Rakušanka Eva Ganster zdolává 150 metrů 2003 Rakušanka Daniela Irashko, jež je aktivní dodnes, dolétá na mamutím můstku za hranici 200 metrů – nikoliv ale v závodě, ty ženy v letech na lyžích dosud nemají 2004 první Kontinentální pohár 2009 první mistrovství světa 2011 první sezóna Světového poháru 2014 první zimní olymp. hry 2021 na mistrovství světa ženy poprvé skáčou na velkém můstku

Od roku 2017 je součástí Memoriálu Jiřího Rašky Letní světový pohár žen, a tak se v polovině srpna pravidelně sjíždějí do Frenštátu pod Radhoštěm nejlepší skokanky světa. Třeba v roce 2018 tam vybojovaly stupně vítězů stejné ženy jako půl roku předtím na zimních olympijských hrách v Koreji. Pouze si prohodily pořadí – Norka Lundby, Japonka Takanashi a Němka Althaus. A jinak v současné době probíhá kvalifikace na ZOH. Ta začala právě loni závody ve Frenštátu a počítají se všechny závody SP a letní Grand Prix do 16. 1. 2022. Naše ženy tak usilují o svou první účast na olympiádě.

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

TALENT

TEXT: MICHAELA KRATOCHVÍLOVÁ FOTO: SLČR

PO HLAVĚ A NAPLNO

Největší naděje českého skoku

Valné většině lidí by stačilo jednou vyšplhat nahoru na můstek, podívat se do propasti pod sebou a už se tam nikdy nevrátit. Ne tak českým reprezentantkám Štěpánce Ptáčkové a Kláře Ulrichové, které se rozhodly spojit svou závodní kariéru právě se skoky na lyžích.

nutno říct, že velmi úspěšně. Disciplína, která ještě donedávna nebyla součástí olympijského programu, jak jste se mohli dočíst na předchozích stranách, patří v současnosti k těm, jež se rozvíjejí nesmírnou rychlostí – a Češky jsou při tom. Jak se vlastně stane, že vás okouzlí sport, jenž na první pohled vzbuzuje takřka posvátnou bázeň?

Podobné začátky

Obě dívky spojuje láska k horám – však jedna pochází z Jizerských hor a druhá z Beskyd – a také ke sportu celkově. Obě si rozumějí se sjezdovkami i běžkami, a než začaly skákat, věnovaly se gymnastice, Klára navíc i baletu a tenisu. „Pak jsem se v devíti letech prostřednictvím letního skokanského kempu dostala ke skokům. Začátky byly krušné, neboť jsem se do toho pustila až v devíti letech a na prvních závodech jsem musela startovat tzv. pomladšená, tedy mimo pořadí v kategorii, kde skákali mladší. Později jsem přešla mezi

vrstevnice a nyní již skáču v ženské reprezentaci ve Světovém poháru,“ vypráví šestnáctiletá rodačka z Valašska. V případě její reprezentační kolegyně Štěpánky lze říci, že jí skoky na lyžích přistály doslova před prahem domu. K tomu měla štěstí, že adrenalin v její rodině zapustil hluboko kořeny – rodiče se kdysi seznámili při parašutismu, tatínek se věnoval skokům do vody a svět můstků jako první okouzlil její sestru. „Pocházím z Jizerských hor a pro skoky jsem se rozhodla, když v rámci Mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci, jehož se poprvé v historii účastnily i skokanky na lyžích, probíhal nábor dětí a zejména pak děvčat. Tehdy začala skákat moje starší sestra Veronika; já ještě musela na přání rodičů pokračovat s gymnastikou, abych měla pohy-

bový základ. Ale dlouho jsem čekat nevydržela. Rodiče jsem tak dlouho přemlouvala, až mě taky dovedli na první trénink v klubu SK Ještěd Liberec,“ vzpomíná Štěpánka. Měli rodiče Štěpánky a Kláry strach? Obě skokanky se shodují, že se jim dostalo z jejich strany důležité podpory. Liberecká závodnice ovšem jedním dechem připouští, že se asi svým počínáním o pár šedivých vlasů tátovi s mámou postarala.

Disciplína hraje roli

Na rozdíl od řady dalších sportů, jež sdružuje Mezinárodní lyžařská federace, jsou skokani aktivní i v létě. Podle toho také vypadá jejich trénink. „Na jaře začínáme s přípravou, v létě normálně skáčeme, akorát na nájezdu máme místo ledu stopu z keramiky a dopadáme na takové vlásky

ŠTĚPÁNKA PTÁČKOVÁ ve zkratce:

Datum a místo narození: 18. 3. 2002, Liberec Závodím za klub: ASC Dukla Liberec Sportovní vzor: Věra Čáslavská Nejoblíbenější středisko a můstek: Liberec, Harrachov, Planice Mám výbavu od značek: Fluege.de (lyže), Rass (boty), Uvex (helma), Seiz (rukavice) Největší dosavadní úspěch: 3. místo YOG Lausanne 2020, 11. místo Grand Prix Sportovní sen do budoucna: Skákat dobře a skákat ráda – výsledky se pak dostaví. Co mě motivuje na sobě stále pracovat: Chci skákat dobře proto, aby byl v Česku skok na lyžích známější, aby se u nás zase pořádaly závody SP a aby všichni viděli krásu našeho sportu tak, jako ji vidím já. A chci to udělat pro všechny, kteří jsou celou dobu se mnou, i když se mi nedaří.

z umělé hmoty. Kromě toho trénujeme všechno možné – dynamiku, rychlost, sílu, obratnost, koordinaci, rovnováhu a speciální imitační cvičení, kdy přímo nacvičujeme pohyb, který je zapotřebí provést na můstku. Obecně platí, že čím bohatší je příprava, tím lépe. Takže letos jsme třeba strávili týden v Hamru na Jezeře, kde jsme mimo jiné jezdili na vodních lyžích, což nám hodně dalo, ale také to byla zábava,“ popisuje Štěpánka. Jedním z důležitých aspektů je rovněž psychická příprava závodníka. Závodnice hodně pracují s technikou vizualizace, kdy si předem skok přehrají v hlavě. Je to důležité pro jejich sebevědomí, aby získaly pocit, že se vše povede tak, jak má. Proto se domnívají, že hlava v jejich sportu hraje možná ještě větší roli než v jiných odvětvích. Důležitou devízou závodníka ve skocích na lyžích je zcela logicky hmotnost. Proto si musí už od brzkého věku hlídat životosprávu. Podstatné je dodržovat spánkový režim, aby mělo tělo prostor k regeneraci, sledovat jídelníček a věnovat se i mimo trénink pohybovým aktivitám po vlastní ose. Když se najde vzácná volná chvilka, holky rády vyrazí na lyže. Štěpánka si oblíbila také běhání, in-line brusle či lezení, Klára se zase občas ráda vrátí ke sportům, které dělala v dětství, a jednou by si ráda vyzkoušela snowboard, na což zatím nebyl čas. „Baví mě i silový trénink třeba s činkami. Nejlepší pocit je, když do toho dávám maximum, daří se mi a na můstcích je pak vidět odvedená práce. To mě poté motivuje stále

dál,“ dodává valašská závodnice. Ta se připravuje ve Frenštátě pod Radhoštěm pod vedením někdejšího veleúspěšného českého skokana Jaroslava Sakaly, ostatní členky národního týmu trénují v rámci liberecké Dukly. Reprezentační akce pak pochopitelně absolvují všechny pohromadě. „Kdo jsou členové našeho týmu? Jsou to rozhodně úžasní lidé! Od letošní sezóny nás trénuje duo Pavel Věchet a Antonín Hájek, masérkou je Veronika Hájková. V týmu je nás holek celkem pět – kromě mě a Klárky Ulrichové ještě Kája Indráčková, Zdeňka Pešatová a Verča Jenčová. Na soustředění jezdíme všechny společně a já jsem moc vděčná za to, že můžeme být takhle pospolu,“ usmívá se Štěpánka.

Míří vysoko

I program skokanek bohužel v letošním roce přibrzdila koronavirová pandemie. Je to škoda, protože děvčata měla z loňské sezóny hezky našlápnuto, však Štěpánka vybojovala loni v lednu bronz na středním můstku v rámci Youth Olympic Games v Lausanne. I tak se ale podařilo Češkám na uplynulý rok navázat. „Bohužel se nám trochu zredukoval kalendář soutěží. Teď v zimě byly zrušeny závody v Japonsku i v norském Lillehammeru. Začalo to ale již v létě, kdy se závody Grand Prix konaly

pouze na mém domácím můstku ve Frenštátě pod Radhoštěm. Tamější devadesátka je ale na druhou stranu mým nejoblíbenějším můstkem, pak mám ještě ráda i ten ve slovinském Ljubnu,“ vysvětluje Klára. O dva roky starší Štěpánka její slova potvrzuje a současně neskrývá svůj vděk na adresu organizačního týmu, který alespoň v náročné době skokankám umožnil plnohodnotnou přípravu – i za cenu několika cest do zahraničí, aby si závodnice zvykly na různé druhy můstků. „Mezi jednotlivými můstky jsou určité rozdíly, ale správně by se jimi skokan neměl nechat rozhodit, což se mi zatím ne vždycky podaří. Mám poměrně dost oblíbených můstků, ale úplně nejvíc si skoky užívám v mém rodném Liberci. Letos v zimě byl také znovu zprovozněn areál v Harrachově, čehož si nesmírně vážím, a děkuji všem, kteří se na opravách podíleli. Tam to mám taky strašně ráda,“ říká Štěpánka. Ve zvláštní sezóně za sebou mají reprezentační kolegyně zatím jednu ze dvou vrcholových akcí – juniorské mistrovství světa, jež na začátku února hostilo finské Lahti. Štěpánka i Klára se kvalifikovaly do hlavní soutěže, první jmenovaná skončila na 29. místě (a vzápětí rychle spěchala zpět do České republiky

složit maturitu), mladší z dívek se blýskla dokonce 6. místem! V okamžiku uzávěrky našeho magazínu bojují o umístění v rámci seniorského mistrovství světa v německém Oberstdorfu. Jisté je, že mají obě dívky našlápnuto, abychom o nich ještě slyšeli.

KLÁRA ULRICHOVÁ ve zkratce:

Datum a místo narození: 14. 5. 2004 Valašské Meziříčí Závodím za klub: Dukla Frenštát pod Radhoštěm Sportovní vzor: Jiří Raška, Jaroslav Sakala Nejoblíbenější středisko a můstek: Planice (středisko), můstky: Frenštát, Ljubno Mám výbavu od značek: Fluege.de (lyže), Rass (boty), Uvex (helma), Seiz (rukavice) Největší dosavadní úspěch: 18. místo ve SP, 6. místo juniorské MS v Lahti 2021 Sportovní sen do budoucna: To si zatím nechám pro sebe. Co mě motivuje na sobě stále pracovat: Já sama sebe, výsledky, a že to, co dělám, má správný směr.

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

ALPSKÉ DISCIPLÍNY Jan Zabystřan překvapil 20. místem v SG a svou kvalitu stvrdil 9. místem v kombibnaci.

TEXT: EVA KURFÜRSTOVÁ FOTO: ZOOM AGENCE

Jan Zabystřan 9. v alpské kombinaci

MS Cortina d’Ampezzo 2021 českou MS 2021 proběhlo v termínu 7.–21. února a český tým si z něj odvezl několik velmi cenných umístění – zejména dvě perfektní, byť lehce smolná 4. místa Ester Ledecké ze sjezdu a super-G.

ezi výborné výsledky patří i následné Esteřino 8. místo v alpské kombinaci, pyšnit se dále můžeme 9. místem Jana Zabystřana v alpské kombinaci a jeho 20. místem v SG, stejně tak 19. místem Kryštofa Krýzla v obřím slalomu a povedeným 17. místem Ondřeje Berndta v závěrečném slalomu. A ani v paralelu týmů se 4. nejrychlejší jízda Krýzla mezi všemi muži v červené trati a 5. nejrychlejší jízda Gabriely Capové v modré trati neztratily. Na MS bylo původně nominováno více reprezentantů, než se nakonec představilo. Tomáše Klinského zastavil pozitivní test na koronavirus a do Cortiny vůbec neodcestoval. Tereza Nová měla

na MS startovat vůbec poprvé, při tréninku paralelu v Toblachu si ale natrhla ledvinu a MS prožila v nemocnici. Nakonec neodcestovala ani česká slalomová jednička Martina Dubovská, která se v životní sezóně prodrala až do světové top15 a na MS v ní měla být poprvé nasazena. Den před odjezdem ale měla Martinina maminka těžkou dopravní nehodu, Martina proto svůj příjezd na MS nejdříve posouvala, nakonec ale zůstala mamince na blízku neustále. Martinina maminka den po skončení MS svůj boj o život bohužel prohrála. (Tímto vyjadřujeme jménem Úseku alpských disciplín SLČR a časopisu SNOW Martině i celé její rodině hlubokou a upřímnou soustrast.)

ODBORNÝ SPORTOVNÍ ÚSEK ALPSKÝCH DISCIPLÍN

optikou

Ester Ledecká 6 a 7 setin od medailí

Superstar Ester Ledecká podala vynikající výkony a srdnatě se rvala o kovy nejcennější. Jak ve sjezdu, tak v super-G jí chyběl jen kousíček. Přidala 8. místo v alpské kombinaci, kde i ostatní neslalomářky připravil o šance na medaili neobvykle nepreparovaný slalom. „Je krásné patřit stabilně do lyžařské elity, za poslední dva roky jsem se hodně posunula a jsem přesně tam, kde jsem měla být, a to ještě není konec. Jsou věci, na kterých ještě zapracujeme. Osmá příčka v kombinaci je výborná, ale jízda ve slalomu byla úplně šílená. Garantuji vám, že na takovém ledě jsem v životě nejela, byl to boj. A výsledky ve sjezdu a v SG? Šest a sedm setin je fakt málo...“ Tomáš Bank doplnil: „Samozřejmě, že by medaile byla super, ale spokojený být musím, je to trenérsky mé nejúspěšnější MS.”

Hlavní partner OSÚ AD SLČR

Kryštof Krýzl nejrychlejší v mezičase SL V obřím slalomu zajel 19. místo a byl 0,7 s od patnáctky, kterou by získal body do WCSL znamenající další startovní místo pro ČR v SP. Jeho výsledkům z MS vévodí 8. místo ze slalomu 2009, v obřím slalomu ale na MS ještě tak vysoko nebyl. „Výsledek je to moc pěkný. Byl to hodně těžký závod délkou i měnícím se sněhem. Nahoře byl neskutečně agresivní, pak totálně hladký led a dole nasolený firn. Nejlépe se mi jelo dole, kde mi lyže chodily z oblouku do oblouku rychle a věřil jsem si. Tam jsem byl schopen jet s nejlepšími plichtu,

Mediální partneři

POOL Partner SPORT EQUIPMENT

Jan Zabystřan překonal všechna očekávání už v nevyzpytatelném SG, když se vypořádal s extra náročnou vrchní částí trati a pak doslova proletěl její druhou polovinou ve 4. a 9. mezičase. 20. místo se ztrátou 1,92 s nečekal. „Chtěl jsem do třicátého místa, s 20. i se ztrátou jsem hodně spokojený. A ještě spokojenější jsem se spodní pasáží, kde jsem najel něco i na vítěze Kriechmayra. Je to pro mě velké povzbuzení a příslib pro alpskou kombinaci.“ V ní chtěl Zaby atakovat 15. místo z minulého MS a to se více než povedlo. SG část zvládl opět ve 20. čase, ale s ještě lepší ztrátou. Když pak přijel do cíle SL části, zářil. „Být devátý je krásný pocit. Jsem za ten výsledek strašně rád. Ve slalomu jsem se cítil naprosto šíleně, ten pocit ale vystřídala neskutečná radost.“

naopak nahoře na tom agresivním sněhu jsem se hůř adaptoval a to je něco, na čem chci do olympiády zapracovat.“ V prvním kole slalomu se pak blýskl nejrychlejším prvním mezičasem, a to startoval s číslem 46. Závod, který negativně poznamenalo rozhodnutí jury o otáčení pouze první patnáctky do druhého kola, ale nedokončil. „Šel jsem do toho absolutně na doraz i s vědomím, že se otáčela jen ta patnáctka. Dal jsem tomu opravdu hodně, ale bohužel jsem se dostal trochu pod bránu a chytil špicara, což mě mrzí. Ale vývoj té jízdy mě potěšil. Z MS si odnáším pozitiva, že jsem schopen opět jezdit s těmi nejlepšími.“

Ondřej Berndt 17. ve slalomu

„Ten kopec není nejtěžší, jaký známe z SP, ale stavby tratí i podmínky z toho udělaly hodně těžkou záležitost. S umístěním jsem spokojený, sice vypadlo hodně lidí, ale to už ke slalomu patří. Abych se přiznal, tak s výkonem už zas tolik spokojený nejsem. Historie se ale neptá a 17. místo je 17. místo.“ Na MS Ondru trápila záda a v jeho průběhu si podvrtnul kotník. „Nemohl jsem v obřáku kvůli tomu zatlačit do špičky chodidla, kombinaci jsem jel také pod prášky proti bolesti pro změnu kvůli zádům, takže jsem hodně rád, že jsem se alespoň na slalom dal dohromady.“

Nadějné jízdy žen Gabriela Capová dokázala zajet 5. nejrychlejší čas v modré trati mezi všemi ženami v paralelu. Ve slalomu však vypadla. „Měla jsem z paralelu dobrý pocit a celkově mě hodně bavil. Slalom jsem nedokončila a trápila se v něm,“ dodala s poukazem na prudký svah a přesazené branky.

Ester Ledecká přivezla z MS dvě smolné bramborové medaile

Zazie Humlová startovala ve slalomu, v paralelu a týmovém paralelu: „Celé mistrovství bylo úžasné a ta nejlepší zkušenost, za kterou jsem vděčná,” vyjádřila se devatenáctiletá juniorka, která obsadila 31. místo ve slalomu. Další juniorka, Elese Sommerová, zažila MS rovněž poprvé v kariéře, po solidní jízdě ale nedokončila první kolo slalomu.

Shrnutí předsedy úseku „Výsledkově jsme splnili cíl top 10 u mužů i žen. Děkuji za předvedené výkony, hlavně však za profesionální přístup. Náš podpůrný tým vytvořil vynikající podmínky, na místě jsme měli fyzioterapeuta, mentálního kouče i kondičního trenéra a na dálku metodiky, kteří okamžitě dodávali videoanalýzy našich i nejlepších. Už teď se těším na MS 2023, kde věřím, že se servisem i výsledky zase posuneme o kousek dál.“

S černými páskami na paži jeli Ondřej Berndt, Gabriela Capová, Zazie Humlová a Kryštof Krýzl na počest šéftrenéra juniorů chlapců Vlada Kovára, který náhle zemřel začátkem února na zástavu srdce

PŘEHLED VÝSLEDKŮ ČESKÉHO TÝMU NA MS CORTINA D’AMPEZZO 2021 Sjezd (42/31 Super-G Alpská mužů/žen na (56/42) kombinace startu) (59/43) Ester Ledecká (1995) 4. 4. 8. Gabriela Capová (1993) – – – Elese Sommerová (2001) – – – Zazie Humlová (2001) – – – Jan Zabystřan (1998) – 20. 9. Kryštof Krýzl (1986) – – – Ondřej Berndt (1988) – DNS DNF1

Paralel (48/52)

Obří slalom (159/98)

Slalom (159/106)

– 42. – 46. DNFq DNFq DNFq

– – – – DNF1 19. DNF1(q8.)

– DNF1 DNF1 31. DNF1 DNF1 17.

Týmový paralel: český tým ve složení Capová, Humlová, Krýzl a Berndt vypadl v osmifinále s Nory 4:0 a skončil na 13. místě Poznámka: v závorce u disciplín počet startujících v mužích/v ženách, q = kvalifikace

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

SVAZ LYŽAŘŮ

TEXT: ALEŠ SUK FOTO: ARCHIV RODINY MARTINŮ

Miloslav Martin ZÁVODNÍK A VÝROBCE SKI

a svět se vyklubal klučík jako proutek, s neposednou krví. Deset roků po založení lyžařského odboru Sokola Valteřice už si to drandil na ski v žákovských závodech se startem před Vališkovým hostincem v prudké zatáčce silničky nahoru k „vrbičce“. Mílův o desetiletí starší bratr Jaroslav ho zřejmě inspiroval, závodil, soudcoval, funkcionařil v éře valteřických olympioniků Heváka, Háka a Jóna. Bohužel Jaroslav v plném rozletu náruživého bafuňáře zemřel v roce 1935 velice mladý. Nejmladší z generace Martinů Miloslav vyšel měšťanskou školu v roce 1925 a vyučil se truhlařině (podle pamětníků u mistra Nykla) a až do války byl zaměstnancem jedné z vrchlabských truhlářských firem. A čile závodil, vozil domů medaile, dantesy a čestné ceny. Aby nedošlo k mýlce, kde a jak pár sezón po velké válce schrastili lyžující sokolové ve Valteřicích prostředky pro závodící členstvo. Hnedle v prvním roce obnoveného závodění v Československu v sezóně 1921 si mecenášsky vzal Český ski klub Praha (jehož předseda byl J. R. Ořovský) pod ochranu lyžaře L. O. S. Valteřice. Umožnil tím odboru pestrou činnost a vyslal na své náklady valteřické jezdce na závody v Tatrách a na mistrovskou padesátku v Krkonoších. S uhlazeností, bez randálu o rok později vybavil pražský ČSK nemajetné závodníky Sokola Valteřice celou závodní výzbrojí a obeslal jimi všechny význačnější závody u nás, v Tatrách a v Zakopaném.

Na nový rok 1910 se ve Valteřicích šuškalo, že u Martinů čekají třetího potomka. Narození druhého synka koncem května v rodině Františky a Jaroslava Martinových v č. 119 bylo chválabohu bez trampot.

M. Martin – druhý zleva na mezinárodních závodech sokolstva v Zakopaném

Na startu mistrovské osmnáctky 1934 v Banské Bystrici

Po roce 1925, kdy v Janských Lázních proběhlo 2. MS v klasických lyžařských disciplínách, staví LZK Praha ve Valteřicích nad koupalištěm skokanský můstek a obec je na delší čas zimní základnou pražského klubu, pořádajícího zde nejenom veřejné závody a klubové přebory, ale i mistrovství pražské župy lyžařů. Miloslav Martin si kromě lyžování osvojoval dovednosti nářaďovce v místní sokolovně. Ještě jako učeň, 8. ledna 1927, absolvuje 2. ročník Synáčkova memoriálu, neoficiálního mistrovství republiky dorostu, a přiváží do Valteřic čestný odznak za třetí místo. Vítěz Bohouš Kadavý z Valteřic, druhý jilemnický talent talentů Otka Beneš a bronzový M. Martin, jeden a půl bodíku za šampiónem. Lyžařský měsíčník Zimní sport glosoval v komentáři o Synáčkově memoriálu: „… také Martin, Hnyk, Hilčer a Kubát mohou, zůstanou-li při pečlivé práci na trati i na můstku, býti brzo zdatnými závodníky.“ Tři lyžaři z Valteřic absolvovali lyžařský kurz SL RČS, pořádaný na přelomu let 1928/29 na Štrbském Plese. Ten byl v režii olympijského vítěze Sigmunda Ruuda, což byl pro Martina, Jirouše a Hanuše zážitek nezapomenutelný. Že v těch roztomilých, půvabných pionýrských časech konce dvacátých a počátku třicátých let nebylo o zdánlivě nevšední situace nouze, vypovídá zápis v klubové kronice: „Mazání na závody v místě podle stavu sněhu zakoupí bratr náčelník Jebavý Antonín u (drogisty) pana Havlíčka v Jilemnici.“

Před válkou…

Zimy před válkou byly roky prestižních výsledků mladého Martina. Lebedil si při zářném vítězství na desetikilometrové distanci na M RČS na Štrbském Plese – 16. února 1929 se startovalo odpoledne v půl třetí. Osmnáctiletý Miloslav Martin drtí konkurenci a vítězí ve své třídě podle reportéra s ohromnou převahou, svěží a v dobrém stylu v krásném závodě. Sezóna 1930 přináší Martinovi dva úspěchy: 18. 1. na domácí trati bere stříbro na Přeboru pražské župy na 8 km – měla se jet dvanáctka, jelikož bylo málo sněhu, zkrátili pořadatelé trať. O 10 týdnů později byly proponovány veřejné štafetové přebory Pražské župy SL RČS v termínu 30. března. Jelo se však až 5. dubna a startovalo se hodně vysoko v horách před Výrovkou. Trať pokračovala pod Studničnou, sešupem na Richtrovky, odtud na Liščí horu, nad Prvosenkou se točilo na Klínovku, Stoh a na předávku k Výrovce. Ve trojici s Kučerou a Hanušem dojel Martin druhý o 9 sekund, když rozjížděl na prvním úseku. Leden únor a březen čtyřiatřicátého roku, lze bez okolků nazvat požehnanými. S nevšední lehkostí šlapal na patky tehdejším mistrům; leč práce v truhlárně mu všelijak komplikovala přípravu. V neděli 21. ledna 1934 pořádal výbor PŽSL župní přebor v J. Lázních. Martinovi se blížily 24. narozeniny, sil nadbytek, proč si nestřihnout dva závody! Ve sdruženém závodě čtvrtý. Tu bramborovou medaili získal na těžkém Krakonošově můstku; při soutěži bylo pádů bezpočet. Místní německý klub HDW připravil distanční tratě, po oblevě upravil krumpáči a hráběmi na

V roce 1938 se už zručný truhlář Martin stěhuje do Zlonic k nábytkářské firmě JERRY. Tady řemesluje 7 let. Zároveň ta doba patřila k jeho cvičebním sokolským vrcholům; plně se až do zákazu činnosti Sokola věnoval tělocviku v rytmu Tyršovy soustavy prostného a nářaďového cvičení.

…a po válce

1934 v Banské Bystrici, pro změnu v cíli

Přímo na trati maratonu – závodu na 50 km v Novém světě-Harrachově

kost zmrzlý můstek, obstaral měřiče a šlapače. Ke cti pořadatelů patří, že všech 100 startujících bylo ubytováno zdarma v lázeňských hotelích a obdrželo gratis snídani a oběd; vše zařídil janskolázeňský starosta Kuhn. Společenská úroveň přeborů se nedala jen tak přetrumfnout; v hotelu Evropa proběhl sobotní slavnostní uvítací večírek s provoláním zdaru prezidentovi, lázeňská hudba složená z místní honorace zahrála hymny! Na osmnáctikilometrové trati dojel

Martin pátý, 3 minuty za vítězným Kučerou. Čtrnáct dní poté šupajdil Míla do Banské Bystrice na mezinárodní mistrovství Republiky československé. Jelikož okolí města sužovala sněhová bída, startovala mistrovská 18 km trasa vysoko nad Bystricí v obci Tajov. Tam se borci přepravili autobusy, a aby se alespoň do cíle dojíždělo na náměstí v Banské Bystrici, navezla stovka aut dva metry široký pás sněhu. Start absolvovalo 137 běžců, ve své II. třídě dojel Martin 7.

Po válce se lyžař Martin vrací do milovaných Krkonoš, žení se s Libuší Holubcovou a v domě č. 53 zakládá rodinu. Mají dcery Libuši a Alenu a syna Mílu. U pana Šedivého ve Vrchlabí pracuje 5 let v nábytkářské výrobě, poté se v r. 1952 profesně věnuje modelařině ve vrchlabském Tosu. Lyžařina ho neopustila; učí lyžovat svoje děti a synovce, opravuje a začíná vyrábět kusové lyže, proslavené lepené Martinky. Jasan a bříza – klasický vyzkoušený a divotvorný materiál. Dišputuje o hmotnosti běžeckých lyží – ty jeho vážily 1 500 g pár, což byla v polovině osmdesátých let věc úžasná, odpovídající dlouho sezón používaným a uctívaným Järvinenkám. Dřevo si vyhlédl nastojato, kácel ho pro něj Míra Zuzánek, excelentní běžec 80. a 90. let. A že těch běžek bylo. Odhadem dcery nejméně stovka ročně. Postavil i pár kousků s umělohmotnou skluznicí ABS, které testovala nejmladší dcerka s manželem, a spokojenost byla náramná. S lyžemi a naplněným žitím se fajn chlap z Valteřic rozloučil 26. ledna 1993 ve věku dvaaosmdesáti let. S díky za poskytnuté údaje a materiály dceři Aleně Forbelské Martinové a vnukovi Janu Martinovi.

ČESKÉ LYŽOVÁNÍ

V SOCIALISMU SVAZ LYŽAŘŮ

TEXT: PAVEL ZELENKA FOTO: ARCHIV AUTORA

ČEŠI JAKO AMBASADOŘI SVĚTOVÝCH ZNAČEK Jak vzpomínají legendy na skipool V každém oboru lidské činnosti, sport nevyjímaje, se stává, že pozdější legendy vyrůstají ze skromných podmínek. Tento historický paradox potvrzují i naše socialistické legendy, které tréninková píle a vůle se prosadit vynesla do světové špičky.

amozřejmou podmínkou úspěchu je konkurenceschopný materiál. A právě o ten se zasloužili všichni, kdo se angažovali v tehdejším skipoolu. Jak dnes na skipool vzpomínají naše lyžařské legendy?

Pavel Benc, Fischer

„Při ohlédnutí do minulosti byl skipool jediná možnost, jak se dostat ke kvalitnímu lyžařskému materiálu. Pro mě osobně to znamenalo zajištění běžeckých lyží Fischer, na kterých jsem odzávodil celou sportovní kariéru. Jako závodníci jsme nevnímali, jak obtížné bylo vše vyjednat. V úvodu sezóny jsme obdrželi nasmlouvaný počet párů lyží a holí, potom jsme jednali se servismany osobně. Výběr lyží odpovídal postavení závodníka, kdo byl na špici, dostával lyže z jiného balíku.“

Květa Jeriová-Pecková, Rossignol

„Jako závodnice jsem moc nevnímala, co je skipool. Zajímalo mě jen, jestli budu mít dobré lyže. Zkraje reprezentační kariéry jsem dostala švédské lyže Sundins. Krátce jsem jezdila na lyžích Fischer, zkoušela jsem i značku Kneissl. Na podzim roku 1978 jsem dostala Rossignoly. Ty mi maximálně vyhovovaly, skvělé byly především v měkké stopě a na prašanu. Ve stejné stáji se mnou byla skupina úspěšných Norek (Aunli, Boe, Petersen, samozřejmě Francouzi, Jean

Paul Pierrat, Švéd Ottoson, Američan Bill Koch). Na firmu Rossignol mám samé příznivé vzpomínky. Měla jsem od nich na tu dobu výborný servis, ale finance za vítězství ve Světovém poháru tenkrát nebyly. Když jsem vyhrála v La Bresse, servismen byl nadšený, že se to povedlo právě ve Francii, a koupil mi zlatý řetízek. Když jsem zakončila svou kariéru a měla děti, dostala jsem od firmy krásné šatičky pro své dcery.“

Miloslav Sochor, Blizzard

„Založení skipoolu byl zlomovým momentem pro nejlepší závodníky alpských disciplín v Československu. Do té doby si každý závodník sháněl materiál sám. Lyže, boty, vázání, oblečení si závodníci kupovali za vlastní peníze! Založení a hlavně dobré fungování skipoolu v době, ve které jsme žili, byl malý zázrak. Dobré materiální vybavení patřilo k základům pozdějších úspěchů československých sjezdařů. Moje vybavení bylo na dobré úrovni, od firmy Blizzard jsem dostával na každou sezónu 6 párů lyží, 2 páry na disciplínu, tréninkové a závodní. Po dobrých výsledcích bylo možné měnit lyže po domluvě se servisním pracovníkem. Lyžařské boty jsem měl od italské firmy Caber, ve stejných jezdil i Ingemar Stenmark. Na lyžích stejné značky závodili Rakušané Hansi Hinterseer, Werner Grissmann nebo Monika Kaserer.“

Olga CharvátováKřížová, Rossignol

„Skipool byl pro mě a pro podporu závodního lyžování v minulosti velkým přínosem. U nás v té době, byť jsme si to neuvědomovali, znamenal jedinou možnost, jak dostat závodní materiál. Vybavení jsem měla adekvátní k mé výkonnosti. Nemůžu si stěžovat. Za soupeřky jsem měla Američanky McKinney, Cooper, Nelson, Němky Kinshofer a Kiel. Ta měla stejného servismana jako já.“

S Barkasem v Cervinii, srpen 1976, M. Sochor a P. Zelenka

Pavel Ploc, Kneissl

„Z dnešního pohledu vidím, že tehdejší skipool uměl zajistit pro lyžařské úseky solidní materiální vybavení, abychom mohli držet krok se světovou špičkou. Na skokanských lyžích Kneissl se mi podařilo získat dvě olympijské medaile, čtyři kovy ze světových šampionátů, k tomu stříbro z letů na lyžích v roce 1983 v Harrachově a letem 181 m překonat světový rekord Armina Koglera.“

Cestovní vzpomínky Míly Sochora Po mém zařazení do reprezentace v letech 1969 a 1970 se jezdilo po závodech vlakem. Znali jsme všechny nádražní čekárny při přestupech v Innsbrucku, Brenneru, Mnichově, Tarvisiu. Později se jezdilo vlastními auty. S trenérem Honzou Vedralem a Bobasem Zemanem jsme objeli celý Světový pohár v Alpách v totálně přetíženém VW brouku. Dodnes nechápu, jak jsme se tam vešli a překonali alpské průsmyky.

Doslov autora

Zajímavá cesta byla na letní soustředění do italské Cervinie dodávkou zn. Barkas s dvoutaktním motorem s volnoběhem bez motorové brzdy. Při jízdě z kopce jsme jeli krokem, aby se nespálilo brzdové obložení. Jeli jsme dva dny a vezli lyže, které se nevešly do autobusu. Za vzpomínku stojí i mně adresované pozvání firmou Blizzard na společné soustředění s rakouským A-týmem, na které jsem nedostal povolení k výjezdu z mezinárodního oddělení ÚV ČSTV.“

Pohled pisatele do historie skipoolu není projevem staromilství. Povědomí o historii má svůj nezaměnitelný význam, je poučením pro mladší generaci a ukotvuje současníky v toku dějin.

fanshop.czech-ski.com 43

STORY

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: SKI USA

Stručný dějepis

MODERNÍCH POHROM

Když napadne dobrý sníh, lyžaři odjakživa jezdili a dál chtějí jezdit lyžovat, nezávisle na strastiplnosti časů. Současná koronakrize i tento historický úzus, zdá se, začíná měnit.

mohou znamenat podobně paralyzující zásahy do odvětví i v té následující. Třeba však ne. Těsně před započetím moderní éry lyžování byla samozřejmou výjimkou z výše zmíněného pravidla druhá světová válka. Zejména ve válkou přímo nedotčené Americe zůstalo v provozu několik desítek lyžařských středisek i během tohoto letitého konfliktu, stejně jako bezpočet místních komunitních kopců s jednoduchým lanovým vlekem. S tím, že jakýkoli rozvoj oblastí válka zabrzdila – veškeré zdroje a výroba směřovaly na materiální podporu spojeneckých vojsk.

Jedním z největších skiareálů otevřených přes válku byl vermontský Stowe. Benzín byl tehdy na skoupý přídělový systém; lyžaři tak jezdili na kopec vlakem nebo autobusem a vleky se točily jen šest hodin denně. Lyžaři podpořili válečné úsilí jinak – právě stoweský lyžující rezident Minnot Dole, který v roce 1938 založil americkou národní skipatrolu, přesvědčil vládu, aby vytvořila později legendární Desátou horskou divizi. Její ústředí bylo v Camp Hale v coloradském Leadville, kde v tamním třítisícovkovém terénu vzniklo výcvikové vojenské středisko Ski Cooper. Po válce pak otevřelo pro veřejnost jako nový civilní skiresort.

Prvním opravdovým destinačním horským resortem Ameriky bylo Sun Valley v Idahu, které zahájilo provoz nedlouho před začátkem války. Během ní improvizovaně fungovalo jako nemocniční zotavovna amerického válečného námořnictva. Ještě předtím posloužilo jako kulisa k filmu Sun Valley Serenade s hlavní hvězdou Norkou Sonjou Henieovou, trojnásobnou olympijskou vítězkou a desetinásobnou světovou šampiónkou v krasobruslení. Film šel na plátna v roce 1941, krátce před zákeřným útokem na havajský Pearl Harbor, navozoval uklidňující atmosféru starých mírových časů

FOTO: FACEBOOK

yžaři i horský obor už ve své historii čelili plejádě různých katastrofických situací – válkám, hospodářským recesím, ropným krizím, terorismu – a žádná z nich nedokázala ovlivnit tuto rekreační kratochvíli hůř než ten nejsilnější každoroční faktor ze všech: počasí. Náš novodobý bolehlav je ale odlišný; koronavirus už předčasně ukončil jarní část sezóny minulé a ta letošní se ve většině zemí světa zapíše do účetních knih provozovatelů tím nejčervenějším z inkoustů. Přičemž cestovní omezení, trvalé uplatňování pandemických nařízení a skomírající ekonomika

Parkoviště coloradského skiareálu Berhoud Pass ve válečném roce 1942

FOTO: JOHN CLIFF

FOTO: HOUSTON CRONICLE

Když nasype sněhová duchna, lyžaře to vždycky táhne do hor

Ropné krize sedmdesátých let donutily lyžaře přehodnocovat způsoby dopravy na hory; cena se paliva více než ztrojnásobila a tehdejší fronty u pump byly rázem delší než ty u vleků

a poskytoval žádoucí zábavný unik mysli z tehdejší tísnivé reality. V lyžařských scénách za hlavní protagonisty zaskakovali ředitel tamní lyžařské školy Otto Lang a Gretchen Fraserová, pozdější první americká olympijská vítězka v lyžování (slalom ze ZOH ve Sv. Mořici 1948). Tato zkušenost přivedla Langa k výrobě instruktážního filmu pro výcvik Desáté horské divize, z jejíchž poválečných navrátilců se rekrutovalo mnoho zakladatelů těch nejslavnějších lyžařských resortů. Válka přinesla zkázu spoustě evropských horských středisek a vedla ke zrušení dvou zimních olympiád, v roce 1940 v japonském Sapporu a 1944 v italské Cortině. FIS za války zorganizovala okupantské MS 1941 v italské Cortině, kde si jediní účastníci Německo a Itálie rozdělily všech 18 alpských i klasických medailí. Výsledky byly po válce zrušeny a šampionát vymazán z archívů. Nacistické Německo vyzvalo své obyvatele, aby veškeré své lyže darovali vojákům na východní frontu; bylo vybráno ohromujících 1,5 milionu párů, přičemž po válce vyšlo najevo, že nejspíš statisíce dalších zůstalo pod nebezpečím trestu zastřelením sabotérsky ukryto

v tmavých zákoutích půd. Většina z lyží poslaná Wehrmachtu na východní frontu skončila rozřezána na otop. Když se konala první poválečná zimní olympiáda ve Svatém Mořici 1948, Německo na ni nebylo pozváno. Po nucené pětileté válečné pauze zaznamenalo po celém světě lyžování dlouhodobý a stabilní rozvoj. Známé dvě ropné krize následované globální recesí v 70. letech se nastartovaným poválečným růstem prohnaly, aniž by obor nějak fatálně zasáhly. Ceny pohonných hmot se více než ztrojnásobily a byl jich nahodilý nedostatek; lyžaře přesto neodrazovalo vozit si v autech plné náhradní kanystry, aby bezpečně dojeli tam i zpět. Ostatní obnovili vytěžování aut spolujízdami nebo dojíždění dálkovými autobusy, jež svým způsobem nakrátko nahradily pověstné předválečné lyžařské vlaky. Jedním z největších efektů ropné krize tak mohlo být, že na nějaký čas opět přiblížila lyžaře víc k sobě. Jaksi přesný opak tendencí, jež zažíváme právě nyní, chtělo by se dodat. Všechny dosud zmíněné umělé vlivy ilustrují zastřešující důležitost počasí na chování lyžařské populace. Dokonce ani

Ceny pohonných hmot více než ztrojnásobily a byl jich nahodilý nedostatek; lyžaře přesto neodrazovalo vozit si v autech plné náhradní kanystry, aby bezpečně dojeli tam i zpět. v časech hospodářských krizí, kdy se míra nezaměstnanosti pohybovala na dvouciferných úrovních, to lyžařskou návštěvností nijak necloumalo. Pokud však přišlo na sezónu pozdního či skoupého sněhu, návštěvnická čísla se dostávala dolů o desítky procent. Byly to množící se teplé a suché zimy v osmdesátých a devadesátých letech, co donutilo první skiareály budovat zadržovací nádrže a posilovat své zasněžovací systémy a položit tím faktický základ soudobému oborovému byznys modelu. Dějišti mistrovství světa 1991 v alpských disciplínách v rakouském Saalbachu vévodila přítomnost dozorujících, samopaly ozbrojených vojáků na ochranu týmů spojeneckých národů, vyslaných do konfliktu v Perském zálivu jen pár týdnů předtím. Bylo zadrženo 11 podezřelých z plánování teroristického útoku v Zell am See. Americký národní tým, tradičně dlouhé týdny předem pobývající v Evropě, dostal

příkaz odcestovat zpět do USA. Na vlastní šampionát pak přiletěli vládním speciálem. Někteří lyžaři zůstali raději doma a v televizi sledovali prvně v historii naživo přenášený válečný konflikt. Lyžařská návštěvnost se v té sezóně pohybovala na nejnižších úrovních za předchozích dvacet, možná třicet let. Jenže i tehdy byl největším viníkem nedostatek sněhu na obou stranách oceánu. Pak přišel (nejen pro mě osobně v mnohém nejprůlomovější) rok 2001, kdy se zřítila manhattanská Dvojčata a záhy poté splaskla dotcomová bublina. Změnilo se tím kdeco, mimo jiné skončilo do té doby nejdelší období západního ekonomického růstu. Jak si postupně sedal prach a předlouhé týdny a měsíce se odklízela suť zřícených symbolů Ameriky, lyžaře i skiresorty jímaly obavy z neznámého. Majitel lyžařské prodejny v New Jersey, sotva dvacet minut vzdálené od Ground zero, uvedl do novin, že 250 jeho zákazníků

NOSTALGIE ZAŠLÝCH ZIM

ztratilo život ve věžácích a že to nebyli jen klienti, ale též přátelé, spolulyžující, sousedi. Dodal to, co se zdá být mantrou napříč všemi katastrofami: „Dojímá mě duch a elán lyžařů; budou jezdit lyžovat bez ohledu na cokoli.“ Necelý půlrok po teroristickém ataku následovaly americké ZOH 2002 v Salt Lake City za masívních bezpečnostních opatření. Strach z létání postupně ustal a lyžařská návštěvnost v této kritické sezóně poklesla pouze nepatrným dílem – nic, co by stálo za statistický záznam. V období 2007 až 2009 postihla Ameriku hypoteční krize, jež se nemohla následně nerozlít i po zbytku zglobalizovaného světa. Přesto obor ve stejném období zaznamenal nadprůměrně silnou, dokonce toho času rekordní návštěvnost. Tradiční lyžařské zájezdy bílých límečků z Wall Streetu s privátními instruktory a cateringovým servisem v apartmánech za tři tisíce dolarů za noc vyšuměly do prázdna. Mezi vším tehdejším propouštěním, bankroty a zabavováním nemovitostí se trend tradičních lyžařských rodinných dovolených výrazně zpomalil, stejně tak mezinárodní návštěvnost. V té éře průkopnicky se rozvíjejícímu konglomerátu Vail Resorts, tehdy provozujícímu pouze pět středisek (nyní téměř 40), spadly příjmy z vlastněných ubytovacích kapacit o 13 procent a tržby z provozu vleků o necelých devět. Do neznámé míry důležitým důvodem takto měkkého dopadu bylo spuštění předprodejů sezónky Epic Pass – produktu, který začal měnit mnohé standardy v branži. Recese nakonec obnažila fatalitu na realitním byznysu postaveného modelu tehdejšího

skipasy GRATIS 46

Když je to vyžadováno, lyžování se umí adaptovat na lecjaké podmínky

FOTO: FACEBOOK

STORY

lídra horského oboru, nadnárodní firmy Intrawest, tehdy největšího provozovatele lyžařských středisek na světě. Intrawestem vlastněné apartmány se v účetních výkazech firmy staly doslova bezcennými. Společnost zcela zmizela ze světa poté, co její poslední zbytky ukořistil v roce 2018 jak bájný Fénix zrozený nový oborový dravec – vailský konkurent Alterra. Výsledkem hypoteční krize bylo, že většina horských středisek všude na světě opustila realitní rozvoj a začala spolupracovat s developery, kteří v projektech podstupovali vlastní riziko. Realitní rozvoj horských oblastí na několik let významně zvolnil, začaly ožívat malé levné areály s jednoduchým lyžařským provozem.

Tato poslední hospodářská krize možná nastínila kontury, kterým směrem se může ubírat krize současná, bez nejmenších pochyb přicházející. Až dřív či později střediska najedou na režim trvalého otevření, kdo ví, zda trvalé protipandemické restrikce mohou mít na podobu všeho, co jsme doposud důvěrně znali a milovali, málo představitelný efekt. Víkendové a sváteční návaly by se při vyžadovaném sociálním distancování občas táhly do půli kopce, s nevelkou nadsázkou. Lídři oboru, v pochopitelné snaze ztratit co nejmíň z předprodejů svých sezónek, budou nabízet dřív v lyžařském byznysu neviditelné garance, štědré kredity a nové smluvní klauzule ohledně rušení

transakcí. Malým hráčům nejspíš nezbyde než se přidat. Pohromy vždy v historii podněcovaly inovativnost; můžeme očekávat zrod nejrůznějších přímých transakcí z domova či kiosků na skipasy možná nejen ve střediscích, ale i ve městech. Inteligentní brány turniketů rozpoznají, zda jimi procházející lyžař má nasazenu roušku. Radiofrekvenční a online tiketové systémy nejspíš půjdou stále na odbyt, stejně jako skialpinistické a backcountry vybavení a – naráz užitečné, roušky nahrazující nákrčníky v obchodech a půjčovnách. Lyžování vstupuje do éry asi největší nejistoty od dob druhé světové války. Ve svých dobrých i horších časech dokázalo prospívat coby jeden z nejvíce společenských venkovních rekreačních sportů, spojující dohromady lidi z různých poměrů ve zdravém a klidném horském prostředí. Když je to vyžadováno, lyžování se umí adaptovat na lecjaké podmínky. A když na to přijde, v rukavicích a se zakrytými ústy se sjíždělo už dlouho předtím, než na obor současné okolnosti spadly jak těžká, tlustá, dusivá peřina.

sté Jediní speciali ojištění na cestovní p

Jsme pojišťovna, ale cestovní! Máme to jinak, protože cestováním žijeme. Už více než 100 let. Každý rok osobně prověřujeme úroveň lékařské péče v zahraničí. Vybudovali jsme síť center pomoci na všech kontinentech. Škody vyplácíme férově do 7 pracovních dnů. Přes milion klientů ročně z nás dělá českou jedničku. Vy cestujete. My se staráme.

www.ERVpojistovna.cz

FOTO: BAYERISCHE ZUGSPITZBAHN BERGBAHN AG

STORY

HAVÁRIE LANOVEK

Kabina č. 2 lanovky Seilbahn Zugspitze po srážce se záchrannou kabinou

KDYŽ ZÁCHRANA

HAVARUJE TEXT: ROMAN GRIC

12. září 2018 během rutinního nácviku manipulace se záchrannou kabinou pro 30 osob nové bavorské lanovky na vrchol nejvyšší německé hory Zugspitze došlo k její nekontrolované jízdě dolů po lanech a k nárazu do zbrusu nové kabiny pro 120 osob. Tato mimořádná událost, která se naštěstí obešla bez zranění, připravila provozovateli a řadě techniků perné chvíle s řešením problému, jak dopravit rozbité kabiny do údolí a obnovit provoz poškozené lanovky. Nehoda dala podnět k přehodnocení bezpečnostních postupů u všech lanovek se záchrannými kabinami. Zugspitze láká stavitele horských drah

962 m vysoký vrchol Zugspitze v pohoří Wettersteingebirge je nejvyšší horou Německa, jejímž vrcholem probíhá hranice se sousedním Rakouskem. Nejdřív se k vrcholu Zugspitze přiblížili stavitelé lanovky z tyrolské (rakouské) strany. Jako vůbec první visutá lanovka v severním Tyrolsku zahájila provoz

v roce 1926 na svou dobu velmi odvážná lanovka z rakouského Obermoosu pod severní hřeben Zugspitze do výšky 2 805 m, tedy asi 150 m pod vrchol. Kabiny pro 19 osob stihly ale za hodinu na trase dlouhé 3 380 m přepravit jen 70 turistů, což se brzo ukázalo jako nedostačující. Z bavorské strany proto rozhodli o stavbě železnice na Zugspitzi přímo z Garmisch-Partenkirchenu, která bude od Grainau až po vrcholovou stanici vyba-

vená ozubnicí. I na ozubnicovém úseku byla dráha schopná dosáhnout přepravní kapacitu 300 až 400 osob/hod. a díky vedení vrcholového úseku trati tunelem byla prakticky nezávislá na počasí. Horní stanice zubačky končila v podzemním nádraží v nadmořské výšce 2 650 m, kde byl současně postaven mohutný horský hotel Schneefernerhaus, z něhož je dnes stanice pro výzkum životního prostředí s řadou vědeckých pracovišť. Až na vrchol

FOTO: AUTOR

Od roku 1931 vedla až na vrchol Zugspitze lanovka z bavorské strany od hotelu Schneefernerhaus

Horní stanice lanovky Eibsee-Seilbahn v posledních letech jejího provozu FOTO: BAYERISCHE ZUGSPITZBAHN BERGBAHN AG

Zugspitze pak odtud vedla visutá lanovka. Mezi hotelem a horní stanicí rakouské lanovky byla později proražena 750 m dlouhá štola pro pěší, takže se i návštěvníci z Rakouska mohli dostat bez větší námahy bavorskou lanovkou až na vrchol. Bavorská zubačka zahájila provoz 8. července 1930, lanovka pak 20. ledna 1931. Po válce výstavba lanovek na Zugspitzi na obou stranách hranic nabrala na tempu. Vylepšovalo se nejen spojení na vrchol, ale stavěly se i vleky a lyžařské lanovky na sněžných pláních Zugspitzplatt. Koncem 80. let pak byl dokonce vybudován i nový závěrečný úsek zubačky, končící nyní ve stanici Sonnalpin (Zugspitzplatt). K nejvýznamnějším poválečným stavbám nesporně patřila bavorská lanovka, spojující stanici zubačky Eibsee u stejnojmenného jezera přímo s vrcholem Zugspitze. Měla za úkol nejen posílit kapacitu zubačky a staré lanovky na vrchol, ale také dopravit cestující na Zugspitzi výrazně rychleji než zubačka. Kyvadlová lanovka Eibseeseilbahn se dvěma kabinami pro 44 cestujících a průvodčího svou délkou 4 450 m a převýšením 1 949 m překonala všechny do té doby platné rekordy lanových drah. Provoz zahájila 14. května 1963. Lanovka za 54 let provozu najezdila přes 3 miliony kilometrů a přepravila bezpečně 21,3 milionů cestujících. Tím se ovšem dostala až na hranici své životnosti a také její přepravní kapacita 270 osob/hod. už nevyhovovala neustále se zvyšujícímu zájmu turistů.

FOTO: ARCHIV AUTORA

Jako první se k vrcholu Zugspitze přiblížila v roce 1926 lanovka z tyrolské strany

Moderní lanovka superlativů Společnost Bayerische Zugspitzbahn Bergbahn AG proto v roce 2012 zahájila přípravu náhrady lanovky Eibseeseilbahn v prakticky nezměněné trase lanovkou novou. Největší výzvou byla stavba nové stanice na vrcholu Zugspitze a její zakládání v rozpraskaných vápencových sedimentech, tvořících masiv

18. září 2018 se k havarované kabině z horní stanice po nosných lanech spustili v montážním vozíku specialisté výrobce lanovky

Náročná výstavba nové stanice lanovky na vrcholu Zugspitze ve výšce bezmála 3 000 m probíhala při současném provozu lanovky Eibsee-Seilbahn

Zugspitze. Konzolová konstrukce horní stanice vyčnívající 30 m nad propast je předepjatá silou 20 000 kN a ukotvená na opačné straně hory mohutnými skalními kotvami. Oproti původní lanovce se dvěma podpěrami má nová Seilbahn Zugspitze jen jednu 127 m vysokou podpěru, která je nejvyšší příhradovou podpěrou lanovky na světě. Rovněž volné rozpětí lan 3 213 m mezi jedinou podpěrou a horní stanicí je největší na světě a ani převýšení v jediném poháněcím úseku, které je u nové lanovky 1 945 m, žádná jiná lanovka dosud nepřekonala. Nová lanovka ve dvou 120místných kabinách přepraví rychlostí 10,6 m/s (38 km/h) za hodinu až 580 osob jedním směrem. Stavební práce byly zahájeny na podzim 2014 při současném provozu staré lanovky. Její provoz byl ukončen až 2. dubna 2017 a nová lanovka zahájila provoz už v prosinci téhož roku. Celá stavba přišla na 52 milionů eur, a to bez jediného centu z kapes daňových poplatníků.

Jak probíhá záchrana Tak jako všechny lanovky, je i Seilbahn Zugspitze vybavená řadou systémů, jak dostat cestující z uvízlé lanovky na pevnou zem. Hlavní zdvojený pohon, který pohání oba poháněcí lanové kotouče v dolní stanici, má nouzový dieselagregát, schopný vyrobit elektrickou energii pro pomalou jízdu i při výpadku napájení ze sítě. Oba poháněcí lanové kotouče jsou dále vybaveny dvěma na elektrické síti nezávislými nouzovými hydrostatickými pohony. Další alternativou je záchrana cestujících z kabiny vrtulníkem

Je až neuvěřitelné, že se technikům podařilo obě havarované kabiny s běhouny v tomto stavu dotáhnout do horní stanice

a v úseku mezi podpěrou a horní stanicí pak pomocí záchranné kabiny pro 30 osob. Ta je zaparkována v horní stanici vedle nosných lan – pro každou jízdní větev jedna – a v případě potřeby se přemístí pomocí elektrického řetězového kladkostroje na nosná lana, připojí se k navijáku se záchranným lanem a z horní stanice se spustí až k čelu uvízlé kabiny. Cestující odnímatelným čelem hlavní kabiny přestoupí do záchranné kabiny, která uvízlé cestující vytáhne do bezpečí horní stanice. I v případě plně obsazené lanovky by tak k evakuaci stačily čtyři jízdy záchranné kabiny. V úseku od podpěry k dolní stanici, kde je schůdný terén, záchrana cestujících probíhá spouštěním na zem.

Nácvik záchranné akce 12. září 2018 kolem 18.00 hod. po ukončení veřejného provozu probíhaly v horní stanici přípravy na nácvik záchranné akce z kabiny č. 2. Při spouštění 2,5 t vážící záchranné kabiny na nosná lana došlo k prasknutí článku řetězového kladkostroje, načež záchranná kabina sjela po nosném laně ke kabině č. 2 asi 280 m pod horní stanicí a ve vysoké rychlosti do ní narazila. Prázdná kabina č. 2 váží 4,4 t, její závěs spolu s běhounem pak dalších 7 t. Obě kabiny se do sebe při nárazu zaklínily, běhouny obou vykolejily z dvojice nosných lan, ale nosníky běhounů zůstaly na lanech viset. V záchranné ani v hlavní kabině nikdo nebyl, celá událost se tak naštěstí obešla bez zranění. Při pohledu na zdemolovanou kabinu není obtížné si domyslet, jaké následky by taková událost mohla mít, kdyby v kabině byli lidé.

FOTO: BAYERISCHE ZUGSPITZBAHN BERGBAHN AG

HAVÁRIE LANOVEK FOTO: BAYERISCHE ZUGSPITZBAHN BERGBAHN AG

STORY

Před znovuuvedením do provozu bylo ještě potřeba sanovat poškození nosných lan

Evakuace vraků kabin Tato v dějinách lanové dopravy ojedinělá nehoda postavila provozovatele lanovky před obtížný úkol, jak odstranit zdemolované kabiny, visící nad kilometrovou propastí. Napřed si experti firmy, která prováděla montáž lanovky, prohlédli v závěsu pod vrtulníkem situaci zblízka, aby zjistili, zda se mohou vůbec odvážit se na vraky kabin spustit, a aby promysleli způsob evakuace. Odvoz kabin vrtulníkem nepřipadal v úvahu, protože nejsilnější civilní transportní vrtulník Kamov Ka-32 má nosnost 5 000 kg, zatímco prázdná kabina se závěsem a běhounem váží přes 11 t. 18. září se k havarované kabině z horní stanice po nosných lanech spustili v montážním vozíku specialisté výrobce lanovky a pokusili se vykolejené běhouny uvést do takového stavu, aby bylo možné vrak vytáhnout do horní stanice, od níž je dělilo 280 m. To se nakonec povedlo a pomalou rychlostí 0,1 m/s pak pomocí tažného lana obě do sebe zaklíněné kabiny vytáhli do horní stanice. Tam od sebe obě kabiny oddělili a pojezdové kladky běhounu nasadili zpět na nosná lana. Takto provizorně zprovozněný běhoun byl již schopen revizní rychlostí dojet i s rozbitou kabinou do dolní stanice. Tam pak kabinu č. 2 se závěsem a běhounem sundali z lan a odvezli do šrotu. Ve stejné době již probíhala ve výrobním závodě CWA výroba nové identické kabiny a ve firmě Garaventa se vyráběl nový běhoun a závěs. V místě srážky obou kabin a v úseku, kde byly kabiny taženy po laně „kov na kov“, technici od výrobce lan provedli důkladnou kontrolu a zjistili, že naštěstí nedošlo k váž-

SCHÉMA: JAKOB AG

nému poškození nosných lan a že je možné je s nesníženou bezpečností i nadále používat. Pouze na dvou místech, kde zůstaly obě kabiny viset, byla zjištěna drobná poškození povrchové vrstvy drátů uzavřeného nosného lana o průměru 72 mm. Aby zachovali životnost lan, poškozená místa vyplnili speciální hmotou, zabraňující pronikání vlhkosti dovnitř lana. Nakonec obnovili protikorozní ochranu a lana promazali.

Nově jen s přídavným jištěním

Náčrt zabudování pádového tlumiče záchranné kabiny FOTO: JAKOB AG

Schéma pádového tlumiče k zajištění záchranné kabiny proti pádu během manipulace

Tatáž situace v reálu na lanovce Gletscherbahn FOTO: BAYERISCHE ZUGSPITZBAHN BERGBAHN AG

Celková škoda se podle vyjádření provozovatele lanovky vyšplhala k sedmimístné sumě v eurech. Díky mimořádnému nasazení všech zúčastněných firem se podařilo ještě do Vánoc 2018 dodat na lanovku novou kabinu a provést všechny provozní zkoušky, takže Seilbahn Zugspitze je od 21. prosince 2018 opět v provozu. Tedy samozřejmě mimo současné období lockdownu kvůli pandemii covid-19, ale to už je jiný, mnohem smutnější příběh. Vrchol Zugspitze byl i v době opravy lanovky dále přístupný zubačkou a lanovkou Gletscherbahn a nezávisle na bavorských lanovkách také rakouskou lanovkou z Obermoosu. Jako příčina této mimořádné události byla určena vada materiálu řetězového kladkostroje, tedy v pravém slova smyslu selhání nejslabšího článku řetězu. Lidské selhání při přípravě nácviku záchranné akce vyloučil výrobce lanovky, německý drážní dozor i odborní znalci z oboru lanové dopravy. Selhání řetězu kladkostroje pro přesun záchranné kabiny totiž nebylo do té doby zahrnuto u lanovek tohoto typu do jinak značně rozsáhlého procesu bezpečnostní analýzy. Na lanovce byl proto kromě výměny obou řetězových kladkostrojů namontován dodatečný zádržný systém. Toto redundantní zařízení zajišťuje, že záchranná kabina během manipulace při její přípravě k záchranné akci nemůže spadnout nebo ujet dolů. U Seilbahn Zugspitze záchytný systém spočívá v masivním plochém ocelovém nosníku, který se v případě uvolnění a pádu záchranné kabiny ohne o asi 90º kolem masivního čepu a plastickou deformací nosníku dojde na principu pádového tlumiče k pohlcení pádové energie kabiny. Jiné řešení pádového tlumiče pro záchranné kabiny lanovek spočívá ve svazku tenčích lan různé délky, která by se postupně trhala a tlumila tím pádovou energii. Toto řešení bylo použito u lanovky Gletscherbahn mezi vrcholem Zugspitze a konečnou stanicí zubačky Sonnalpin. Aby se podobná, byť velmi nepravděpodobná situace již nemohla nikdy opakovat, jsou pádovými tlumiči nebo jiným přídavným jištěním po této mimořádné události dovybavovány všechny lanovky se záchrannými kabinami, umístěnými v horní stanici.

Od 21. prosince 2018 je lanovka Seilbahn Zugspitze opět v provozu

ACADEMY

SNOW.cz/trenink

SKI WITH ME

POZOR, NESU PIVO! Kdo by to byl před pár měsíci řekl, že nechat si přinést točené pivo bude přání z říše snů. Stejně jako koupit si permanentku a úplně normálně si zalyžovat.

dyž jsem na přelomu jara a léta loňského roku připravoval fotografie pro letošní seriál Skiwithme, panoval na ledovcích klid a kromě nějaké té roušky, která se občas povalovala opuštěně v rohu kabinky na Kitzsteinhorn, nebylo po nějakém viru téměř vidu ani slechu. Když na začátku listopadu vypnuli ledovce v Tyrolsku, byl jsem pevně přesvědčený, že to bude na měsíc a od prosince se pojede bez problémů i u nás v Krkonoších. Když teď píšu poslední díl seriálu, s hrůzou si uvědomuji, že to je jak házení hrachu na zeď. Vždyť ani jedno z popsaných cvičení si nikdo nestihl vůbec vyzkoušet. Tak možná na jaře? Rozlyžujeme se a vrhneme na drilování techniky dřív, než to roztaje? Pojďme společně doufat a podívat se na poslední cvičení, které jsem pro vás letos připravil.

Chytře a bez násilí

Budu se asi opakovat. Vlastně ne asi, ale určitě. Lyžovat můžeme mnoha způsoby, ale já osobně rozlišuji dva. S obrovským výdejem energie, potem i slzami, rychle unavenými svaly a maximálně na čtyřhodinovou permanentku. Nebo celý den, se zapojením vnitřního svalstva, s chytrým a nenásilným zpevněním v úhlopříčce těla tvořené vnějším chodidlem a vnitřním ramenem, s ekonomikou pohybů a v jakémkoliv terénu s úsměvem na tváři. Osobně preferuji ten druhý způsob. Zejména lyžování v rozličných

podmínkách je pro mě velmi důležité. Není každý den posvícení a urolbovaná sjezdovka bez lidí s ukázkově tvrdým, ale zas ne úplně ledovatým povrchem je i za běžného provozu podobně zbožné přání jako v dnešní podivné době zmíněný číšník s pivem.

Souboj chameleonů

Lyžování jsem si vybral přirozeně a dnes s odstupem času už vím i proč. Sterilní tělocvičny, ale i venkovní sporty orientované na výkon dosažený nekonečným opakováním jednoho vydřeného pohybu mě prostě neuchvátily. Lyžování je o šikovnosti a o neustálém poměřování se se soupeřem zvaným terén. Nikdy nemůžete vyhrát, ale zároveň můžete celý život neprohrávat. Když lyžujete celý rok na jedné sjezdovce a myslíte si, že soupeře dokonale znáte, je to jen zdání. Soupeř je jako chameleon a podle venkovní teploty a konzistence i množství srážek mění každý den svůj vzhled a boj s ním nikdy nekončí. Vyzrát na něj můžete jen širokým portfoliem dovedností, které vám dovolí se mu přizpůsobit dřív, než se dokáže znovu proměnit. Je to vlastně souboj dvou chameleonů a jejich rychlosti proměny.

Nechat se namazat

Abyste se dokázali přizpůsobit jakémukoliv terénu, musíte být gumoví. Flexibilní ve všech svých kloubech, ochotni se krčit a natahovat, kroutit a rozmotávat, zpevňovat a uvolňovat. Můžete na to jít samozřejmě silou a soupeře přeprat za pomoci „namakaných“ nohou, ale nejezdíte Světový pohár, ani nefasujete celodenní permanentky od sponzora, abyste je mohli po hodině lyžování zcela na pokraji sil jen tak vyhodit do koše. Terén se svými neustále se měnícími podmínkami je špatně ukrojený krajíc chleba a vy byste se na něj měli snažit nenápadně a rovnoměrně namazat. Ale tohle vědět neznamená to automaticky udělat.

Desátý ročník seriálu Skiwithme vám v pěti dílech přinese několik užitečných rad, jak samostatně trénovat a vylepšovat svoje lyžování. Pokusím se zodpovědět vaše časté dotazy a ukázat vám funkční techniku lyžování i na fotografiích, které seriál již tradičně provázejí. A kdo chce vědět víc, může si se mnou přijet zalyžovat. D O D A V AT E L

V Y B A V E N Í

Volné termíny, plánované akce i starší články najdete na

www.skiwithme.cz

Ondřej Novák Odborný redaktor SNOW, instruktor lyžování a telemarku s dlouholetou praxí v ČR, Rakousku a Austrálii, autor projektu Skiwithme.cz.

Zevl forever

Flegmatici a „zevláci“ jsou většinou nejlepší lyžaři. Nikoliv nejrychlejší, ale skvěle vybavení přirozenými dovednostmi. Jsou uvolnění, gumoví, a navíc je jim všechno jedno. Rychlost i stav povrchu. Umí zevlovat, nechat se unášet a v případě potřeby nenásilně kormidlovat. Místo velkých svalových skupin využívají pro oporu své kosti a pro balancování chytře propojené vnitřní svalstvo. A k tomu směřuje i letošní poslední cvičení. Každý správný „zevlák“, samozřejmě dřív, než začal lyžovat, strávil část svého života v restauraci. Pil pivo a pozoroval číšníka, jak nosí podnos na jedné dlani…

FOTO: PETR SOCHA – SNOW

Nakonec

Dnešní dril bude opět podporovat zapojení spirálních svalových řetězců a disciplínu horní poloviny těla, zejména pak ramen. Připomeňme si (nejen) minulý díl. Při lyžování je pro nás důležité propojit tělo „do kříže“ a nechat spolupracovat kosti a svaly tak, aby vytvořily pevnou linku mezi vnějším chodidlem a vnitřním ramenem. Zatímco na vnějším chodidle stojíme v oblouku vždy a vnitřní rameno nám naopak často a nedisciplinovaně klesá směrem dolů ke sněhu. Balancování proti vnější lyži je pak velmi obtížné a je často nahrazeno silovým pojetím jízdy s nuceným kompenzačním odklonem trupu a zalamováním. Přitom si vlastně stačí vnitřní rameno pohlídat a přirozená angulace vznikne v přesně takové míře, jaká bude aktuálně potřeba pro udržení rovnováhy na vnější lyži. Dnes si můžete vyzkoušet nosit pivo. Kromě koordinace si lépe uvědomíte, na které straně těla a kde vzniká svalová tenze a kde naopak uvolnění. Zatímco vnitřní ruka ponese během oblouku těžký tác s několika půllitry, vnější bude odpočívat. V přechodu mezi oblouky se přirozeně vymění. A já budu doufat, že vás během března stihnu ještě někde zkontrolovat. Že to neflákáte a v jarních boulích lyžujete pořádně „na zevláka“ a jen s takovým vypětím sil, jaké bude zrovna potřeba. Prostě si ten konec zimy pořádně užijte!

ACADEMY

FIT

MOSTY a zdravá páteř TEXT: IVAN BALEK

Mohou mosty přinést nějaký tajný recept na bolavá záda? Mohou, pokud se tedy nejedná o inženýrskou stavbu, nýbrž o cvik. Jistě ho mnozí z vás znají ještě ze školních let. Jen málokdo ho ale cvičí, a když už ho někdo cvičí, není vůbec jisté, že to dělá správně.

ýznam mostu jako cviku je totiž mimořádný: dotýká se hned několika pohybových funkcí a svalových skupin. Dnes si naznačíme, co všechno se různými variantami tohoto cviku dá řešit.

Jak vám šla ve škole gymnastika?

Jako děti jste pravděpodobně občas byli nuceni ve škole při tělocviku dělat mosty s kompletním zalomením dozadu. Tak takovou spartakiádu nikomu nebudu nutit! Právě naopak, budeme preferovat stabilitu před mobilitou: většina problémů s bederní páteří totiž vzniká tehdy, když je některé spojení mezi obratli příliš mobilní (čímž lokálně kompenzuje ztuhlost sousedních partií).

Most a jeho variace jsou zaměřeny na následující cíle: přispět ke stabilitě jádra (hlubokých svalů břicha a bederní páteře), mobilitě kyčlí do extenze čili zanožení (velice často jsou veškeré pohyby člověka o tuto dimenzi ochuzeny) a aktivaci „vypnutých“ hýždí (konkrétně zadního svalu gluteus maximus), které jsou zanedbávány kvůli sedavému způsobu života. Špatná spolupráce a koordinace oblastí kolem pánve je jednou z primárních příčin mnoha problémů pohybového aparátu, častokrát je to tzv. klíčová oblast s patologickými projevy doslova „od hlavy k patě“. V takových případech je pak marné hledat příčinu na periferii, například při problémech s chodidly.

Když jsou pohybové potíže detektivka

Velká část korekčního cvičení nebo jiných technik vycházejících z fyzioterapie se zaměřuje na konkrétní místa, ta, kde se problém projevuje. Uvolňuje se, protahuje a masíruje, jenom je divné, že se bolest v tom místě pořád vrací. Co s tím? Jako první krok je takové lokální uvolnění ztuhlého místa zcela v pořádku, nesmí ale zůstat pouze u toho. Je potřeba i něco posílit

FOTO: PETR ANTONÍČEK

GARMIN FÉNIX6 GLASS

Kultovní, chytré hodinky. Sportovně všestranné GPS hodinky na sport, do přírody i běžné nošení. Oceníte u nich platby Garmin Pay, extrémní výdrž a odolnost.

Programování pohybu?

Každý ne docela ideální pohyb musíme při nápravném cvičení zakomponovat do těchto správných naprogramovaných vzorů. A ti, co mají některé programy dlouhodobě změněné a odchylují se od ideálu, je musí, obvykle dost pracně, přeprogramovat. Nebojte, nemusíme volat ajťáky, tím „programátorem“ musíme být my sami. Mosty-cviky, ať už v jejich základní, nebo v některé modifikované a náročnější verzi, jsou jedním z takových vzorců pohybu v oblasti pánve. To proto, že spojují již zmíněnou viditelnou pohybovou funkci v kyčlích s „neviditelnou“ aktivitou v oblasti tělesného jádra – právě tam, kde má většina lidí zásadní funkční pohybové vztahy narušené. K výše zmíněným základním pohybovým úkolům při cvičení mostu (extenze kyčlí pomocí tlačení pánve nahoru a stabilita jádra v jedné rovině) je možné po jejich zvládnutí přidat různé nadstavby, díky kterým ještě zvýšíme komplexnost a intenzitu cvičení.

Šetřete čas a zlepšujte se!

Spojením více funkcí v jednom cviku šetříme i čas, když v jedné sérii a jedním cvikem procvičíme najednou několik pohybových vzorů – přidáme například stabilitu jádra a páteře ve zkrutu (mosty na jedné noze). Při sportovnějších obloucích po hraně je potřeba mít stabilní pánev, což procvičujeme zapojením některých stranových stabilizačních svalů. Určitými úpravami pozic a jiných detailů nebo za pomoci levných pomůcek, jako jsou různé gumy na cvičení nebo válce, se dá pomocí mostů zvládnout skutečně mnoho. Zapojením takových složitějších kombinací při cvičení zvýšíme nároky na přesnost, rychlost i kapacitu vedení a zpracování impulzů své nervové soustavy, která je pri-

márním činitelem řízení pohybu. Platí to ve smyslu rozsahu pohybů, síly i citlivosti dávkování jednotlivých svalů potřebných pro koordinaci technicky náročnějších sportů, jakým je bezpochyby i lyžování.

13 490 Kč

www.garmin.cz

Vnímání svého vlastního těla

V neposlední řadě má cvičení, jako jsou mosty, význam i pro zlepšení vnímání svého těla a uvědomění si vlastních pohybových omezení. Jedním z typických problémů takového nedostatečného vnímání a držení těla je nedokonalá spolupráce beder a pánve, a to v pohybu i ve statických pozicích jako sezení, kde začíná spousta zdravotních potíží obecně (nejenom ploténky). Je ale potřeba – jako při každém korekčním cvičení – dbát na co nejpřesnější provedení, nezapomínat koordinovat pohyby s dýcháním a ohlídat si spoustu důležitých detailů a zásad. Mnohé jsou platné obecně: typicky třeba rovná páteř, pozice lopatek a chodidel u většiny cviků; některé jsou ale specifické pro ten který cvik.

DÁMSKÁ MEMBRÁNOVÁ BUNDA ALPINE PRO TORA Lehká outdoorová bunda z funkčního membránového materiálu, kterou obléká i česká biatlonová reprezentace. vodní sloupec 15 000 mm paropropustnost Ret < 6, 15 000 g/m2/24h voděodolná membrána PTX odvětrávání v podpaží s voděodolnými zipy podlepené švy a voděodolné zipy bezpečnostní reflexní prvky

3 999 Kč

www.alpinepro.cz

OUTDOOROVÁ KEVLAROVÁ OBUV ALPINE PRO ISRAF 2

Cesta ke zlepšení výkonu a hlavně ke zdraví nikdy nekončí

Špičková outdoorová obuv pro vysokohorskou i běžnou turistiku, která kombinuje kůži a velmi odolné kevlarové vlákno. Díky němu svrchní část vyniká mimořádnou pevností a odolností vůči oděru a průřezu. svršek z kvalitní kůže a silného KEVLARU voděodolná prodyšná membrána PTX zpevněná patní část antibakteriální stélka PEP nesmekavá podešev VIBRAM

Věřím, že letos si našly mé články další čtenáře napříč všemi lyžařskými kategoriemi. Jen nepolevit ani v létě, každý, i malý úspěch se v dlouhodobém kontextu počítá. Ať je vám pohyb radostí a snad nám příští lyžařská sezóna vyjde líp než tahle!

CVIČTE ZDRAVĚ V KANCELÁŘI

www.alpinepro.cz

Sledujte popisy cviků a instruktážní videa na SNOW.cz

3 299 Kč

OUTDOOROVÝ STAN ALPINE PRO URPE PRO 3 OSOBY

/telo Projekt vznikl ve spolupráci jógového studia Santosha (santosha.cz) a dodavatele sportovních oděvů Kilpi.

INZERCE

(kdo si pamatuje tzv. synergistickou dominanci?), protože obvyklé schéma vzniku dysbalance spočívá v principu, že práci málo aktivního svalu musí nahradit nějaký jiný poblíž. A musíme ještě dál: jednotlivé detaily a svaly musíme zakomponovat do širšího celku. Náš mozek totiž neřeší jenom pohyb jednotlivých svalů ve smyslu jejich fyziologické funkce („tady tahej, tady se uvolni“), ale řídí daný pohyb jako přeprogramovanou sekvenci v rámci celkových vzorů.

Dvouplášťový kopulovitý stan s prostornou předsíňkou poslouží pohodlně pro 3 až 4 osoby. rozměry (Š×D×V) 240 x 320 x 130 cm vnější stan: 100 % polyester 190T Polyurethan (zátěr 3 000 mm/cm²) vnitřní stan: 100 % polyester 190T prodyšný polyurethan (zátěr 4 000 mm/cm²) podlážka: 100 % 120G PE 5 000 mm/cm² vodní sloupec 3 000 mm podlepené švy dva ventilační otvory

www.alpinepro.cz

3 899 Kč

ASOCIACE PROFESIONÁLNÍCH UČITELŮ LYŽOVÁNÍ A LYŽAŘSKÝCH ŠKOL (APUL) GENERÁLNÍ PARTNER APUL:

PARTNEŘI APUL:

LAVINOVÉ KURZY APUL

Bezpečnost na horách patří mezi základní znalosti a dovednosti každého instruktora. Vyšší úroveň pak představuje bezpečnost mimo sjezdovky, která je tématem kurzů Laviny 1 & 2. Zeptali jsme se účastníků na jejich dojmy a zážitky z těchto kurzů, jež se každým rokem konají v rakouském Söldenu pod vedením horských vůdců Karla Kříže a Pepka Milfaita – borců, kteří horskou hantýrkou „vědí, kde mají včely med“.

JAN ŠTURMA

KATEŘINA KOLÁŘOVÁ

PETR NOVOTNÝ

Instruktor lyžování z Beskyd. Působil na Bílé v Beskydech a v Niseku v Japonsku.

Instruktorka lyžování ve švýcarském Zermattu. Ráda se pohybuje ve svém flow, do kterého jí dopomáhá čistá příroda, lyže, bike i voda.

Instruktor lyžování a telemarku se slabostí pro boule a freeride.

S jakými očekáváními jsi na kurz Laviny 1 jel a nakolik se naplnila? Abych pravdu řekl, na kurz jsem jel bez očekávání. Chtěl jsem si odpočinout od učení a užít trochu offpistu. O to víc jsem byl překvapen, kolik informací nám lektoři předali. Podmínky nám vyšly taky skvěle, takže po týdnu prášení jsem ze Söldenu odjížděl s úsměvem na tváři. Laviny 1 hodnotím jako zatím můj nejlepší absolvovaný kurz od APUL. Po jaké době Tě na kurzu začala pálit stehna a jakou fyzickou průpravu bys lidem, kteří o kurzu uvažují, doporučil? Před kurzem jsem stál téměř každý den na lyžích, takže se nějaké větší pálení stehen nedostavilo. Rozhodně bych to ale nepodceňoval. Některé terény jsou prudké a nemůžete zastavit uprostřed kuloáru, abyste si vydechli, protože tím můžete ohrozit celou skupinu. Takže jestli se flákáš, raději začni pořádně dřepovat! Dal sis během kurzu svou životní lajnu v prašanu? Nevím, jestli byla životní, ale řadí se určitě do top 5. Sjížděli jsme z Tiefenbachu offpistem do vesnice v údolí, kde byly otevřené pláně s čerstvým prašánkem. Tam jsme si to moc všichni užili, včetně lektorů.

Jak hodně kurz změnil Tvé chování ve volném terénu? Naprosto. Člověk má mít k pohybu ve volném zasněženém terénu respekt, ale u mě to byl před kurzem ochromující strach. Na kurzu jsem pochopila určité zákonitosti, Karel Kříž nám vštípil, čeho si všímat a jak se chovat v závislosti na podmínkách, sklonu a orientaci svahu. Porozumění, jaké bezpečnostní zásady dodržovat a eliminovat tak míru rizika, mi dodalo větší sebejistotu i uvolnění a i díky kurzu si každý den ve freeridu užívám čím dál víc. Nejlepší zážitek z kurzu? Po tom, co jsme sjeli žlab Krumperine, jsem si posunula hranice toho, co to je prudký svah. Taky si pamatuji ten pocit spokojeného chvění po těle, když jsme luxusním terénem sjeli 1 600 metrů výškových. Moc ráda vzpomínám i na skvělou atmosféru, jež se linula kurzem. Chystáš se na kurz Laviny 2? Určitě. Ráda bych posunula svoje limity, kam se v zasněžených horách podívat. Kromě zjištění nových informací a posouvání vlastních hranic se na APUL kurzech člověk pozná i se spoustou zajímavých a fajn lidí. A kde jsou prima sportovci, tam se užije spousta dobrodružství. Moc se na to těším.

S jakými očekáváními jsi na kurz Laviny 1 jel a nakolik se naplnila? Byl to pro mě poslední kurz potřebný k získání ISIA známky a samozřejmě jsem očekával prohloubení dovedností ve volném terénu, skvělou partu a hlavně parádní lajny v Söldenu. Pepek s Karlem tam znají snad každý kout, o to byly dny pestřejší a smysluplně využité. Kurz očekávání předčil, byl to super týden v prašanu. Jak hodně kurz změnil Tvé chování ve volném terénu? Začal jsem víc pozorovat, analyzovat prostředí, ještě podrobněji sledovat dlouhodobě počasí a sníh v určitých lokalitách. A trochu se uklidnil a obrnil proti „prašanové horečce“. Riziko je tam vždycky, důležité je ho minimalizovat. Chystáš se na kurz Laviny 2? Na Laviny 2 se už moc těším. Je to zase vyšší meta, možnost strávit čas na horách s kamarády, navíc pod vedením horských vůdců a ještě u toho nabýt znalosti a dovednosti k získání Euro Sécurité. Takže jasná volba.

MICHAEL TUREK

TOMÁŠ KORBÁŠ

Lyžařský a telemarkový lektor APUL s 20 sezónami zkušeností z Japonska, Nového Zélandu, Austrálie, Rakouska a ČR. V současnosti trenér alpských disciplín.

Snowboardový lektor APUL od roku 2011, instruktor a průvodce mimo ledovce.

Co je obsahem kurzu Laviny 2? Kurz samozřejmě svým obsahem navazuje na Laviny 1. Ale co je důležitější, tak předpokládá znalost všeho, co se na „jedničkách“ řeší. Na Lavinách 2 se bere praktický i teoretický obsah Lavin 1 jako samozřejmost a staví se na něm. Plus nachozené km na pásech. Dvojka je totiž i o tom, jak a kudy nahoru. Všichni účastníci kurzu si postupně zkouší plnohodnotnou roli guida, od studie předpovědi počasí a lavinové situace přes výběr trasy výstupu i sjezdu po celkovou taktiku i strategii celého dne. Prostě se na celý den staneš guidem a vedeš skupinu. S tím luxusem, že jako „tail“ je skutečný horský vůdce a celé to z pozadí a pozice klienta jistí. Máš nějaké srovnání s podobnými kurzy v zahraničí? Absolvoval jsem několik workshopů v zahraničí s podobně pokročilou tematikou. V Japonsku jsem se zúčastnil kanadských workshopů a v Austrálii jsem měl možnost koukat pod ruce australských odborníkům. Cíl je vždy stejný. Bezpečný zážitek pro všechny účastníky s optimalizací všech rizikových faktorů. Ale rakouský Sölden, špičky v oboru – Karel Kříž nebo Pepek Milfait v pozici guidů, to lze těžko srovnávat. Kurz Laviny 2 kopíruje evropské standardy Euro Sécurité a tomu také odpovídá jeho celková úroveň. Jak bys na stupnici od 1 do 10 ohodnotil celkovou úroveň a atmosféru kurzu? Asi někde mezi 9,5 a 9,9 ... Do těchto limitů spadají všechny moje oblíbené kurzy – třeba A1 nebo telemark. Parádní zážitek byl samozřejmě dán i skladbou celé skupiny. Historicky první absolvent Lavin 2 na splitu a snowboardový lektor APUL, dále lyžařský lektor-aspirant APUL, průvodce a znalec japonského prašanového lyžování, absolventka A1 s mnoha lety zkušeností ze zahraničí a moje maličkost (historicky jeden ze dvou absolventů Lavin 2 na telemarkových lyžích). Koktejl míchal Pepek Milfait.

ČLENSKÉ LYŽAŘSKÉ ŠKOLY APUL: GARANCE KVALITY PRO KLIENTY, GARANCE DOBRÉ PRÁCE PRO INSTRUKTORY APUL

Co bylo během kurzu Laviny 2 nejtěžší? Fyzicky byl kurz náročný, ale dá se to zvládnout, když máte alespoň něco natrénováno. Se splitboardem je člověk trochu v nevýhodě, občas si více šlápne nahoru, protože nedojede tak daleko jako lidi na skialpech. Transformace na stoupání nebo sjezd trvá taky déle než lyžařům, kterým odpadá manipulace s vázáním a samotnou deskou. Dalším strašákem byl také samotný Fitness-test, který byl podmínkou pro úspěšné absolvování kurzu. Vzpomínám, jak jsem se řítil dolů z vrcholu kopce s pásy a hůlkami v ruce, abych ušetřil čas a splnil tak časový limit. Nejsilnější zážitek během kurzu? Na kurzu jsem bydlel na parkovišti v dodávce mimo Sölden, takže to bylo dost na divoko. Auto ale topilo a botičky i pásy jsem měl na každý den vysušené. No a samozřejmě se nějaký adrenalin vyplavil i při výstupech, kdy na některých místech bylo již nutné, k zajištění bezpečnosti, použít cepíny, sedáky a další lezecké vybavení. Co dál? Laviny 3 už v nabídce nejsou… V návaznosti na kurz Laviny 2 by se mi líbilo zvýšit si své znalosti v oblasti práce s lany. Např. jištění a vyproštění raněného, což souvisí se záchranou v divoké přírodě. Není totiž v každé horské oblasti samozřejmostí, že vás ze špatně nedostupných míst bude mít kdo přijít zachránit. Na takových místech zodpovědnost za vaši bezpečnost leží zcela jen ve vašich a parťákových rukách.

Přihlášky na lavinové kurzy APUL, lyžařské kurzy v Söldenu a snowboardový Projekt Kaprun naleznete na našem webu apul.cz.

Kontakty na www.apul.cz 57

Ř a d a a l l - a R o u n d Paddleboardy řady All-around 2021 ve čtyřech nových velikostech jsou jako dělané na klidnou vodu a mírné vlny. Mají vše, co byste od paddleboardu čekali, vše pěkně zabalené ve vylepšeném batohu.

monstER 12’0”

fusion 10’10”

va p o R 10’4”

BREEZE 9’10”

Kompletní kolekci Aqua Marina najdeš vE snowBoaRdElu, s garancí nEjnižší cEny!

Galerie Butovice Radlická 117, Praha 5 otevřeno každý den 9–21 h prodejní plocha 350 m2 snadné parkování

tel: +420 725 931 722, butovice@snowboardel.cz

snowboardel.cz

ACTIVE

JARO A LÉTO Budiž pochváleno!

Přestože zima je nejvíc, i jaro a léto mají něco do sebe. Obzvlášť po letošní smutné sezóně. Inspirujte se a dostaňte z léta plnou dávku zábavy! Možná vás překvapí, jak širokou paletu nových a k lyžování blízkých aktivit dnešní doba nabízí.

FOTO: SNOWBOARDEL.CZ

Doporučujeme:

60 | ŘEKOU NA PADDLEBOARDU 64 | SKIJAKY S ČESKOU STOPOU 66 | WING – KŘÍDLO PRO VŠECHNO

ACTIVE

ŘEKOU

na paddleboardu

SUP neboli stand up paddleboard se už u leckoho probil mezi základní prvky letní výbavy, a jak se tak ve společnosti emancipuje a rozkoukává, objevuje své nové polohy a možnosti využití. Například ze stojatých vod jezer a rybníků se přesunul i do vod tekoucích a sladce osvěžil mimořádně silnou českou tradici splouvání řek. Jaké to je vydat se na tomto plovoucím prkně na tekoucí řeku?

TEXT: PETR SOCHA

do už to někdy na paddleboardu zkusil, ví, že nejtěžší je právě první pokus – chvíle, kdy je člověk plný obav z neznámého a rozviklaný plovák pod sebou mu nahání iracionální strach i při jízdě vkleče. Když se trochu otrká, pokusí se postavit. A poté se plavec už jen a jen zlepšuje s tím, jak se otrkává a nachází sebevědomí. Zanedlouho dokáže naplno zabrat a jet rychle.

Poprvé na řece

Podobné obavy, jako má člověk při svém úplném poprvé, logicky přicházejí, i když přejdete na tekoucí vodu. „Jak se bude prkno chovat v proudu? Nestáhne mě voda tam, kam nechci? Nepodtrhne mě nějaký vracák nebo neviditelný proud? Co když spadnu do mělké kamenité řeky?“ Odpovědi na série obav přicházejí plynule s tím, jak se prkno rozjede a plavec zjišťuje, že je to vlastně skoro stejné jako na klidné vodě, jen kraj kolem plyne rychleji jaksi automaticky i bez vlastního přičinění. A v peřejkách se prkno občas svůdně zavlní.

Samozřejmě je dobré začínat na řekách klidných a mít základy vodáckých znalostí: vědět, co je proudnice, umět číst vodu, znát principy ovládání lodě, studovat kilometráž a hlavně dokázat včas zastavit před neznámým jezem. Také mít vestu a raději i přilbu, i když se brzy naučíte, že padáte převážně na prkno a případně až z něho do vody. Náš první pokus proběhl na Malši pod Římovem za pěkného vodního stavu, který tuto svižnou říčku občas proměnil z nominálních WW I na o stupeň náročnější WW II – a to už je poměrně sportovní terén, nejnáročnější stupeň, na který si ještě troufnou zkušení

Tekoucí voda člověka nese i s paddleboardem, nepodrazí vás, pokud se proudy nekříží Pokud se padá, většinou na (měkké) prkno a dopředu. Typická je situace, že se zarazíte špičkou nebo flosnou o překážku, kámen nebo větev, případně vklouznete do válce nebo vracáku Nepojedete pomalu, pokud pádlujete – a to vesměs musíte, aby se prkno (jako každé plavidlo) dalo ovládat, budete rychlejší než většina turistických lodí Stání na palubě, ani dlouhé, není nikterak únavné, jste totiž pořád v nějakém mikropohybu

FOTO: SNOWBOARDEL.CZ

NEBOJTE SE!

BOJTE SE!

FOTO: SNOWBOARDEL.CZ

Pokud nemáte vodácké zkušenosti, nebezpečím není plavidlo samo, ale záludnosti vodních toků

vodáci na turistických lodích. Začali jsme, já i manželka, v kleče a zpočátku si klekali před každou blížící se vlnkou, ale netrvalo dlouho a i peřejky jsme zdolávali vestoje, až jsme si nakonec oba klekali jen před sjízdnými jezy. Pokud někdy byla nuda nebo to bylo už trochu dlouhé, pak na dlouhých olejích při dojezdu do Budějovic. Dvacet kilometrů jsme zvládli asi za tři hodinky.

Totální svoboda

Netrvá vůbec dlouho a paddleboard se začne prosazovat v konkurenci dalších plavidel. Zejména pak na krátké trasy, kdy není

potřeba vozit bagáž. Plavci totiž nabízí vysokou míru svobody: snadný je převoz vyfouknutého plavidla a složeného pádla v batohu na zádech – čili můžete začít a skončit, kde chcete, nebo jet vlakem –, zcela snadné je přenášení jezu nebo překážky: přibrzdíte u břehu, čapnete prkno a jdete s ním bez námahy klidně stovky metrů. Celý výlet se tak zrychlí a zvládnete víc. Máte výborný výhled a přehled o toku a okolí. V nečekaných situacích se nabízí široká paleta možností, paddleboard snadno přehodíte přes padlý strom, nebo naopak podvléknete pod ním. Na mělčině prostě vystoupíte a jdete vedle řekou, než zase nasednete. V krizi si bleskově kleknete, čímž snížíte těžiště a prkno řídíte jako kánoi, a případně si i lehnete a necháte se pronést vrbičkami nebo peřejí jako na matračce… Navíc stojí za to zopakovat, že paddleboarding je sport symetrický – pádluje se střídavě nalevo a napravo – a zatěžuje úměrně velké množství svalových skupin včetně toho věčně omílaného jádra. Hendikepem je naopak převoz bagáže, kterou je lepší předat do správy doprovodného plavidla. Pokud to nejde, více toho převezete, pokud má paddleboard úchyty pro zavazadla jak vpředu, tak vzadu, ale pořád to při akcích na těžko vyžaduje silný minimalismus, navíc těžší bagáž znepohodlní přenosy jezů.

Na paddlu s dětmi

Paddleboard jako společník na splutí s rodinou nese další výhodu: je to zbraň proti jednotvárnosti plavby a nudě. Při našich dvou velko-skupinových výpravách na nejoblíbenější úseky Vltavy zůstal zpočátku bez zájmu, ovšem po několika kilometrech, kdy se první napětí usadilo a posádky se rozkoukaly, začal být o naše dva paddleboardy skoro boj. A ke konci plavby se na nich svezly snad všechny děti z flotily, včetně těch nejmladších, sedmiletých. Všechny se na tekoucí Vltavě zanedlouho postavily a pluly vzpřímeně. A co je hlavní, viditelně je to bavilo, ba se i leccos o vodě a řízení plavidla samy naučily.

Objevte i vy novou letní radost

Co jsme po loňském vodáckém létě převážně na prkně odečítali z výrazů vodáků, byl obvykle obdiv: „Jak to, že ti dva stojí a nespadnou? Vždyť to musí být extrémně vratké, ještě v tom proudu.“ Ale zdání klame, po nedlouhém cviku není plavba nikterak složitější než třeba na tradiční vydře. Zkuste to sami. Postupně a raději opatrně. Nás vodní SUP turistika pohltila tak, že na krátké výlety nebereme už nic jiného.

ACTIVE

JAK VYBRAT PADDLEBOARD NA ŘEKU?

Nosnost Vždy začněte nosností paddleboardu vůči vaší hmotnosti, která vychází z výtlaku. Čím více litrů má, tím více kil unese. Šířka Platí, že čím širší, tím stabilnější. Na běžnou turistickou řeku (WW I a WW II) stačí šířka 30‘‘ palců a více. Záleží i na zdatnosti jezdce a vodnatosti řeky – šikovní to sjedou i na užším. Délka Na delší a klidnější vyjížďky (WW I a WW II) vybírejte mezi 11 a 12‘6‘‘ stopami. Na divočejší řeku, např. WW III, už je vhodnější kratší paddleboard, abyste se vešli pohodlně do vln, ideálně 9‘–10‘6‘‘ stop.

Ploutvičky (flosny nebo finy) Je dobré mít říční typ, tedy kratší. Proud se pak bude opírat do menší plochy a neztrhává, dá se tedy lépe s plavidlem manipulovat. Pokud sjíždíte řeku za nízkého vodního stavu nebo s hojnou zelení, je říční flosna ideál. Je jedno, zda si vyberete paddleboard se třemi krátkými napevno přilepenými ploutvemi, nebo jednou s vyndavací větší ploutví. Říční flosna se dá dokoupit jak pro slide-in systém, tak pro US-box, kde se upevňuje na šroubek.

HYDROFORCE OCEANA COMBO 21

AQUA MARINA FUSION 10‘10‘‘

AQUA MARINA CORAL 10‘2‘‘X31‘‘

Nová verze oblíbeného modelu rodinného paddleboardu Hydroforce s výborným poměrem cena/výkon. Rozměry: 10’x33‘‘, délka: 305 cm, šířka: 84 cm, výška: 12 cm, hmotnost: 13,2 kg | Výtlak: 265 litrů, nosnost: pro dospělého nebo pro rodinu do 120 kg | Příslušenství: transportní vak, leash, opravná sada, vysokotlaká pumpa, odnímatelná kajaková sedačka, zarážka nohou, rozkládací pádlo, lze použít i jako kajak pro jízdu v sedě

Univerzální nafukovací allroundový paddleboard v novém kabátě pro sezonu 2021. Vyroben z lehké konstrukce Drop Stitch Light. Tento plovák nejvíce oceníte pro rodinné rekreační pádlování na klidné vodě či v menších vlnách. Rozměry: 10’10‘‘x32‘‘, délka: 330 cm, šířka: 81 cm, výška: 15 cm, hmotnost: 8,6 kg | Výtlak: 320 litrů, nosnost: do 150 kg | Příslušenství: transportní vak, leash, opravná sada V nabídce Snowboardelu naleznete Fusion i ve variantě s kajakovou sedačkou a kajakovým pádlem.

Tento stabilní allroundový paddleboard můžete využít jako dámský rodinný plovák na klidnou hladinu či jako yoga board pro cvičení na vodě. Rozměry: 10‘2‘‘x31‘‘, délka: 310 cm Šířka: 78 cm, výška: 12 cm, hmotnost: 8,6 kg | Výtlak: 230 litrů, nosnost: 105 kg | Příslušenství: transportní vak, leash, opravná sada V nabídce Snowboardelu naleznete Coral i ve variantě s kajakovou sedačkou a kajakovým pádlem.

Garance nejnižší ceny na

shop.snowboardel.cz

7 999 Kč

Garance nejnižší ceny na

shop.snowboardel.cz

10 499 Kč

Garance nejnižší ceny na

shop.snowboardel.cz

11 999 Kč

INZERCE

Tvar Jestli do špičky, nebo kulatější, nerozhoduje. Důležité je, aby záď paddleboardu byla dostatečně široká, což zajišťuje stabilitu paddleboardu.

1 na kameru

Úchyt / závit

Očko na kotvu 2 nebo na tahání

D-ring – očka na nejrůznější využití včetně upevnění kajakového sedátka. Lze si koupit samostatně a nalepit dle potřeby.

– některé paddleboardy 11 Smajítringer na vyztužení uprostřed karbonové pásky. / ploutvičky / finy – na řeku 12 Flosny se používají kratší kvůli hloubce

na zavazadlo – boty, 4 Spitííťkaa nepromokavý vak.

a snadnějšímu vedení paddleboardu. Lze koupit i samostatné říční ploutve zvláště u modelů s jednou finou. Flexibilní ploutev má výhodu, že se při nárazu o kámen či jez nezlomí.

5 i zde je důležitá kvalita provedení (umís Poutko na přenášení paddleboardu –

tění do těžiště) pro pohodlné přenášení. yztužení špičky – mají některé paddle6 Vboardy jako ochranu při najíždění na břeh nebo proti kamenům

Leash (záchranný řemen) – verze

Helma – nezbytná výbava na tekou-

astavitelné pádlo – čím lehčí, tím 7 Nmenší únava při pádlování a větší radost z jízdy.

Nafukovací ventil – nafukovat lze ruční vysokotlakou pumpou nebo elektrickou pumpou zapojenou v autozapalovači.

– nášlapná pěna, 9 Gabyripnohy neklouzaly.

INZERCE

Vak – do kterého paddleboard složíme. Výhodnější je adekvátně velký nepromokavý vak, který slouží jak na přenášení složeného paddleboardu, tak pro přepravu věcí na něm.

cích řekách. Předchází úrazu hlavy při pádu z výšky a poranění o kameny nebo jez. Někdo si ze stejného důvodu obléká i chrániče holení a kolen.

Vesta – co dodat. Když uplave paddleboard, zachraňování zůstane na ní. Nosnost a certifikace závisí na vodním terénu, který sjíždíme. Pro děti nezbytnost.

PACSAFE COVERSAFE S SECRET WAIST BAND

Oblíbený batoh Nitro Nikuro přichází letos na jaře v „pancéřované“ verzi. Šestadvacetilitrový batoh s ergonomicky tvarovaným zádovým panelem i ramenními popruhy je vyroben z pevného materiálu s voděodolnou úpravou. Průniku vody dovnitř k vašim cennostem zabrání i Aquaguard zipy. Vaše svačina i nápoje si uchovají svou teplotu v izolované kapse. Na kole, pěšky i na motorce.

Ideální řešení pro uložení peněz, karet i dokladů na krátké výběhy či dlouhé lety. Své cennosti s tímto páskem nenápadně zabezpečíte přímo na svém těle. Jemný a rychleschnoucí materiál je přátelský ke kůži a dostatečně elastický, aby se do pásku vešly nejen vaše peníze a karty, ale i telefon. Dvě kapsy s nenápadnými zipy. Nastavitelná přezka na elastickém pásu se přizpůsobí většině velikostí.

2 390 Kč

vak – nepře17 Vodotěsný berný výběr rozměrů a barev

Botičky – na řece chrání naše prsty a chodidla před snadným úrazem při nastupování či vystupování a odrazech o dno. Důležité je, aby na noze neklouzaly.

Vodotěsný obal na mobil – běžně seženete i pro chytré telefony.

na divočejší řeku se samoodepínacím systémem v případě nabalení na překážku, kdy by nás paddleboard mohl utopit. Připíná se k zádi paddleboardu a na vestu.

NITRO NIKURO STORM PROOF

www.nitro.cz

Vesta – co dodat. Když uplave paddleboard, zachraňování zůstane na ní. Nosnost a certifikace závisí na vodním terénu, který sjíždíme. Pro děti nezbytnost.

www.pacsafe.com

850 Kč

MONS ROYALE ASCEND MIDI FULL ZIP HOOD Neuvěřitelně lehká technická mikina z merino vlny navržená pro každé dobrodružství. Skvěle poslouží jako střední vrstva, ale využít lze i jako vrstva vnější. Extrémně jemný materiál z merino vlny Corespun Terry neváží skoro nic, je prodyšný a krásně hřeje. Úzký střih Mons „slim fit“ v kombinaci s raglánovými rukávy neomezuje v pohybu a přináší tělu nejlepší tepelný komfort.

3 990 Kč

www.monsroyale.com

ACTIVE

TEXT: TOM ŘEPÍK FOTO: ARCHIV PETRA KAKEŠE

SKIJAKY s českou stopou Přestože jde o sportovní náčiní s bezmála stoletou historií, málokdo jej zná a málokdo jej kdy viděl v živé akci. O to možná paradoxnější, že zdaleka nejobratnějším jezdcem i nejúspěšnějším závodníkem světa na tomto náčiní je Čechoameričan Petr Kakeš. Sám toho také o náčiní, po smrti jeho vynálezce, ví jako málokdo další na planetě. Řeč je o skijacích. Slyšeli jste o nich vy? 64

ak se k nim Petr Kakeš dostal a co pro něj v jeho celoživotním sportovním režimu znamenají? Následující text je přepisem jeho vlastního vyprávění:

V létě 1983 mě jeden rakouský tým pozval coby závodního lyžaře, jestli se nechci svézt na lyžích na řece. Říkal jsem si – vodní lyže? To je tam tak velká řeka? Vyvedli mě z omylu, že jde o skijaky, o kterých jsem do té doby nic neslyšel. Pozvali mě na kemp do Štýrska, kde se jelo rakouské skijakové mistrovství.

JAK VZNIKL SKIJAK

Vynálezce skijaků, Harald Strohmeier, startoval na tomto mistrovství 1 minutu přede mnou, v té době mu bylo už přes sedmdesát let. Jeli jsme asi 12 km dolů po proudu řeky v minutových intervalech. V té době jsem nevěděl, o koho jde, ale velmi mě udivovalo, ba frustrovalo, že mi tento od pohledu děda stále ujíždí a já ho nemohu dostihnout. V protivětru se vždy chytře předklonil, snížil odpor vzduchu a ujel mi z dohledu. Během závodního víkendu jsem nicméně dostal příležitost se s ním seznámit a poznal jsem jeho historii; to on vyučoval rakouská a německá vojska skijaky ovládat a následně od německé vlády dostal kontrakt na výrobu 250 párů skijaků pro válečné účely.

Skijaky jako nové náčiní byly vymyšleny v roce 1929. Jde o dva pontony 3,2 m dlouhé, které se obouvají do jednoduchého vázání jako vodní lyže, v ruce má jezdec dvoustranné pádlo dlouhé 3,4 m a pádluje podle potřeby z obou stran. Na skijacích stojí nezávisle jako na lyžích. V roce 1935 byly skijaky patentované a v následující druhé světové válce byly použity Hitlerem na útok proti sovětským vojskům v Leningradě; byly tam přivezeny ponorkou přes Baltské moře do Finska, z jehož území Němci napadli na skijacích přes močály sovětská vojska ze zad. Tehdy byly vyráběny v rozkládací formě, kdy voják si skijaky nesl na zádech coby ruksak, v němž měl proviant a další vybavení. Před koncem války Hitler nařídil všechny válečné skijaky naložit kamením a potopit v Dunaji.

komplexně připravit na lyžování. Postavíš se na skijak, zabereš za pádlo a tvoje tělo musí pracovat od konečků prstů na nohou až po prsty v rukou s tím, že dominantně pracují svaly hlubokého středu těla a pak dolní končetiny. Děje se tak, ať už jedeš po klidné hladině nebo divoké vodě mezi balvany, kde se jízda na skijacích charakterem podobá jízdě na lyžích v boulích. Momentálně jediná praktická cesta ke skijakům vede přes přímý kontakt na rakouský Skijak Klub Trofaiach (jehož jsem byl také členem) na webadrese Skijak.at a domluvu s tamním propagátorem Robertem Kochem. Já sám mám doma v Oregonu dva páry skijaků a stále na nich podle možností jezdím, protože rovnováha, kterou na skijacích musím udržovat, je pro

Po sportovní stránce mají skijaky absolutně dokonalé využití na jezerech, klidných řekách i na divoké vodě.

Přes průliv

Z tohoto rakouského šampionátu jsem si dva páry skijaků odvezl k sobě do Německa a začal na nich jezdit v okolí Garmische, zejména na řece Loisach, která má pěti- a šestistupňové vodácké klasifikace, kde jsem se učil zákonitosti ježdění na divoké vodě, co na ní může jezdce překvapit a udolat. Za pár týdnů nato, v září 1983, mě stejní rakouští vodáci pozvali na přejezd kanálu La Manche snímaný rakouskou státní televizí ORF. Po cestě do Francie jsme se dozvěděli, že francouzská strana nevydala povolení startovat z jejich pobřeží, proto jsme pokračovali dál do anglického Doveru a závod absolvovali z britské strany směrem na kontinent do Calais. Prvního října, kdy jsme startovali, se dramaticky proměnil ráz počasí – z krásného slunce předešlého dne přišla divoká bouře. Ráno v pět hodin se nás na doverské pláži sešlo 21 odhodlaných závodníků a všichni jsme vystartovali do rozbouřeného moře plného vysokých třímetrových vln. Doprovodné televizní kamery musely uniknout na velkou rybářskou loď, která nás doprovázela; i z ní však nakonec velká vlna všechnu techniku spláchla do moře a ze závodů se nedochovaly prakticky žádné obrazové záznamy. Už během úvodních kilometrů odpadla polovina startovního pole, na sedmém kilometru už nás zůstalo pouze pět; jedním byl opět legendární vynálezce náčiní, starý pan Strohmeier; ale i on později dostal mořskou nemoc a musel závod ukončit. Poslední třetinu kanálu jsme už šli pouze tři, ač jsme pro vysoké vlny jeden na druhého neviděli. Protože byl obrovský vítr, nakonec jsme namísto 23 km ušli maratónských 42 – museli jsme protivítr prorazit oklikou. Nakonec jsme my poslední tři šli závod bezmála deset

hodin, mně v závěru zbylo nejvíc sil a závod jsem vyhrál. V životě jsem nebyl tak vyčerpaný jako po tomto závodě; navzdory extrémní únavě jsem dokázal usnout až po dalších dvou dnech. Od této doby jsem už žádný skijakový závod neprohrál s výjimkou jednoho druhého místa ve Švédsku, kde jsem na trati dostal ledovou krou do skijaku a převrátil se do vody.

Nedám na ně dopustit

Nakolik je mi známo, skijaky se trvale neuchytily nikde ve světě. V roce 1986 jsem se je pokoušel distribuovat v USA, ale projekt se nepovedl (Petr se o tom zmiňuje ve svém příběhu Vlastníma očima na jiném místě tohoto čísla, pozn. redakce). V Evropě pak v osmdesátých letech jezdila početně úzká komunita Rakušanů, několika českých emigrantů, Holanďanů a Švédů. Já na skijaky jako sportovní náčiní nedám dopustit – žádný jiný nástroj mě nedokázal tak

mé lyžování jiným sportem nenahraditelná. Neuvěřitelně posiluje vazivové tkáně v kotnících i kolenou a významným dílem vděčím právě jim za to, že se mi vyhýbala typická lyžařská zranění kolenou anebo jen obyčejný výron kotníků při běžné chůzi nebo běhu. Zastávám názor, že po sportovní stránce mají skijaky absolutně dokonalé využití jak na jezerech a klidných řekách, tak i na divoké vodě. Mají své neopakovatelné kouzlo, je to zdravá a adekvátně náročná aktivita. Bohužel se domnívám, že po smrti zakladatele Haralda Strohmeiera se už nenašel žádný investor, který by na zaměřil na obchodní stránku projektu. Kdyby se takový objevil dnes, rád se s ním spolčím a přinejmenším pomůžu s propagací aktivity, která je už bezmála 40 let jednou z mých srdečních záležitostí. Dala mi do mého sportování i běžného života takovou hodnotu, kterou bych rád nyní do sportu svým přispěním vrátil.

ACTIVE

WING – TEXT: LUKÁŠ KASÍK FOTO: SNOWBOARDEL.CZ

oučasný wing je pravý opak toho někdejšího. Nafukovací technologie je jednoduchá jak na strojení, tak na ježdění, i díky nízké hmotnosti. Skladnost a akceptovatelná cena jsou dalšími bonusy. Konstrukce wingu je stejná jako u kitu, a proto je logické, že většina značek pochází právě z tohoto odvětví. Dakronová plachta je v místě náběžné hrany a ráhna vyplněna tenkou duší, která drží tvar nafoukanému tlaku. Celková hmotnost se u wingů dle velikosti pohybuje mezi 2 a 3 kilogramy. Díky tomu letí již ve velmi slabém větru kolem 3–4 m/s.

Nový fenomén, který umí plavat i lyžovat Wing čili křídlo je fenomén, který není zas tak nový… Zcela nové je však jeho moderní pojetí a uživatelská jednoduchost ve všech ohledech. V devadesátkách jsme vídali šílence s wingem, kteří lítali především na horách s věcí podobnou rogalu nebo dvěma spojeným windsurfingovým plachtám. Kvůli obrovské složitosti a vysoké ceně se původní kitewing s pevným rámem výrazně neprosadil. Ale doba se mění. 66

Začalo to foilingem

A čemu vděčíme za tento univerzální nástroj? Foilingu, plavbě s pod hladinou zabudovaným křidélkem, které vytáhne trup plováku nad hladinu! S foilovým setem (tedy s prknem, nohou a křídly ve vodě) můžete levitovat nad vodou již od 4 m/s, a to zcela svobodně a bezpečně bez trapézu nebo 25 metrů dlouhých šňůr jako u kitingu. Mekkou wingfoilingu je havajský ostrov Maui. Osobně si myslím, že původně vývojáři wingy vůbec nevymýšleli na jiné aktivity než pro plavbu. Na Havaji prostě máte moře, teplo a vítr v podstatě celoročně… proč jezdit na betonu? Led nebo sníh znají leda z televize. V momentu, kdy první značky jako Duotone a Naish začaly s prodejem, až zákazníci si našli další cesty, jak wingy používat – skate, in-line, brusle, snowboard, lyže nebo paddleboard.

–

KŘÍDLO pro všechno

Wingfoiling

Pro ČR jednoznačně skvělá varianta větrného vodního sportu. Do levitace se dle schopností a vybavení dostanete již od 4 metrů. Jakmile „vzlétnete“, udržíte prkno s foilem v letu ještě ve slabším větru. Nevadí poryvy, špatný přístup do vody… dokonce stačí i výrazně menší vodní plocha než pro windsurfing nebo kiteboarding. Jaké vybavení je ideální na začátek? Do 80 kg hmotnosti člověka stačí velikost 5,0, pro 80–95 kg je vhodná 6,0 a pro těžší (a vyšší) jezdce může být i 7,0. Prkno je dobré zvolit dostatečně výtlačné a také trochu delší, než vidíte na videích profíků. Výtlak by měl být alespoň o 30–40 litrů větší, než je vaše hmotnost. Délka je pro

začátek vhodná kolem 200 cm. (Většina výrobců ale značí rozměry dle surf zvyklostí ve stopách, tedy 6,5–7 stop.) Samotný foil je v drtivé většině případů skládačka, a proto je vhodné zvolit značku, která nemění systém každý rok, takže budete schopni svůj foil doplňovat dle rostoucích dovedností a potřeb. Ideální na začátek je délka mastu (ponorné vzpěry) 60–70 cm. Dalším důležitým parametrem je plocha předního křídla, která se odvíjí od síly větru, velikosti wingu a především od hmotnosti a schopností jezdce. Pokud chcete čísla, tak je to přibližně takto: váha do 80 kg – 1 500 cm2, do 90 kg – 1 700 cm2, do 100 kg – 2 000 cm2, 100 kg a více 2 500 cm2.

ACTIVE

Wingpaddleboarding

Máte doma úplně obyčejný paddleboard? No tak hurá na wing! Stačí vítr kolem 4 m/s a můžete jezdit stejně jako windsurfaři. Narozdíl od nich ale nebudete potřebovat dodávku nebo vozík za auto na tunu vybavení. Prostě si jenom nafouknete křídlo a jedete. Vhodné je použít paddleboardu pro windsurfing (windSUP). Klasický paddleboard doporučujeme doplnit středovou ploutví nebo dokoupit drift stopper od značky Duotone. Jedná se o popruhem připínací ploutvičky do středu paddleboardu, které plavci umožní stoupat proti větru. Připnout jdou na všechny druhy nafukovacích i pevných paddleboardů. Klasické zadní ploutvičky budou fungovat také, ale pak budete splouvat jen po větru, takže si na jízdu přibalte třídílné pádlo: pokud vás vítr někam zavane, snadno dopádlujete zpět. Na paddleboardu nebudete jezdit s wingem ve skluzu. Výkon wingu není pro skluz dostatečný. Z toho důvodu stačí menší křídlo kolem 4 m2. Menší wing se výrazně lépe ovládá a rychlost omezuje spíše plovák než tah ve wingu.

Wingskate

Jestliže máte poblíž bydliště asfaltový nebo betonový plácek alespoň 30 x 30 m, je wingskating naprosto skvělá zábava. Vhodný ke kombinaci s wingem je spíše longboard než klasický skate. Délka desky kolem 100 cm, širší longboardové trucky a velká kola jsou vhodná i pro začátečníky. Dobrou volbou je i tzv. surfskate s upraveným předním truckem, který zatáčí na pětníku. Zkušený skejťák si užije i na klasickém street kompletu a může do jízdy přidat i olie, flipy nebo grindy. Na wingskating je vhodné křídlo spíše menší velikosti, jede to v opravdu úplně slabém větru. Wingskate je i skvělá průprava pro wingfoiling. Naprosto v klidu si vyzkoušíte obraty a zautomatizujete si přehmatávání rukou. Pokud chcete používat wing i na foiling nebo sníh, pořiďte si velikost 5–6 m2. Pouze na skate stačí velikost 4–5 m2.

InlineWing

Pokud nejezdíte na skatu, použijte kolečkové brusle. Inline brusle má doma určitě více lidí než skate nebo longboard. Mnoho inline stezek je otevřeno na nějaký směr větru. Myslím, že kolegové bruslaři nebudou chápat, co je to předjíždí. Výhodou bruslí je dobrá stabilita a v případě zeslábnutí větru můžete bez problémů dojet, kam potřebujete.

SnowWing

Pokud je normální zima, další skvělá varianta zábavy. Obzvlášť, když jsou zavřené vleky a lanovky. Na rozdíl od předchozích variant je potřeba silnější vítr. Snowboard i lyže mají větší odpor a je potřeba mít více větru ve wingu než na skatu nebo foilu. Z toho důvodu je také dobré mít tvrdší podklad. Prašanové orgie od wingu nečekejte. Ideální rozměry wingu jsou 5–7 m2 (7 pro jezdce vyšší než 180 cm). Na sníh je vhodné přidat trapézové úvazky a obléknout trapéz. Trapéz je hák v pase, úvazek je „provázek“, za který se připevníte k wingu, a rukama již pouze korigujete směr jízdy. K této variantě je vhodný wing s ráhnem, na který se dá snadno připevnit klasický trapézový úvazek používaný k windsurfingu. Snowboard můžete použít zcela běžný. Ideální variantou je oboustranný tzv. twintip, abyste mohli jezdit na obě strany. Lyže opět stačí ty, co máte doma. Ideální variantou jsou freeski s větší šířkou pod patou, delším rádiusem a rockerem na špičce.

IceWing

Naprosto pohodovou záležitostí je wingování na ledě. Brusle nemají skoro žádný odpor a jedou opravdu ve slabém větru. Pokud fouká více, můžete zkoušet skoky a agresivnější pojetí jízdy. Bohužel kolem většiny rybníků řádil František Dobrota a na husto tam nasázel topoly, ale když se pořádně rozhlédnete, tak vhodnou ledovou plochu určitě najdete. Wingu zaslíbenou plochou je například Lipno.

ACTIVE TIPY

TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ FOTO: SNOWTOUR

TANVALDSKÝ ŠPIČÁK všestranná hora pro lyže i kolo Největší jizerskohorský lyžařský areál má co nabídnout milovníkům „jízdy z kopce“ nejen v zimě, ale i v létě. Bikeři, kteří se nechají na vrchol vyvézt lanovkou, si pro cestu dolů mohou vybrat jednoduché vyhlazené flowtraily i něco ostřejšího. Z celkem 8 km trailů si tak vybere celá rodina i zkušenější enduristé.

MODRÁ, PRO KAŽDÉHO DOBRÁ Nejdelší modrý trail je díky své vyhlazenosti a pozvolnosti vhodný na první zahřívací jízdu, klidně i na kole s pevným rámem. Klopené zatáčky jsou až dálničně široké a krásně otevřené, takže se na nich nebudou bát ani děti. Trail je přitom dostatečně dlouhý na to, aby se svezl i biker se slušnou fyzičkou.

POSKOČTE SI! Červený trail už je trochu užší a méně vyhlazený, zato mnohem hravější a občas se objeví i nějaký šutr. Kdo si za klopenkou trochu přišlápne, může si i poskočit.

NĚKDO TO RÁD ZOSTRA Červený trail má navíc černou pasáž, která je technická, kamenitá, přitom sjízdná i pro začínajícího bikera. Pro zkušeného je to zábavné zpestření.

ZEVLINK NA VRCHOLU U horní stanice lanovky můžete jen tak pozevlovat nebo vylézt na okolní skalky a porozhlédnout se po krásách Jizerek, které si můžete užít i z rozhledny za poplatek 40 Kč pro dospělé a 25 Kč pro děti a seniory.

KULIČKOVÁ ODMĚNA Přímo v budově rozhledny točí výbornou kuličkovou zmrzlinu s příchutěmi jako cukrová vata nebo žvýkačka. I tu opravdovou cukrovou vatu si můžete poručit a vybrat broskvovou, pomerančovou nebo jablkovou příchuť.

Vydat se s kolem můžete i po okolí, třeba z Maliníku (Bedřichov) po „kanálu“ k vodní nádrži Bedřichov. „Kanál“ představuje zpevněnou cestu, která vede převážně po rovině a po 3 km dosáhnete cíle. Cesta je nenáročná a dá se absolvovat i s kočárkem.

V zázemí lanovky je půjčovna kol, která nabízí několik celoodpružených, ale i pevných modelů. Hned vedle půjčovny si svoje kolo můžete opláchnout hadicí.

TANVALDSKÝ ŠPIČÁK JEDNÍM DECHEM Dominanta Tanvaldu není všestrannou horou jen v zimě, ale i v létě – stačí vzít kolo a nechat se vyvézt lanovkou na vrchol, odkud se spouštějí flowtraily všech obtížností.

Více informací: www.skijizerky.cz

ADVERTORIAL

JAKÝ JEZDEC TURBO jsi ty?

Americká značka Specialized je považována za jednoho z nejinovativnějších výrobců v cyklistickém průmyslu. Jako vůbec první na světě začala sériově vyrábět horská kola – ikonický model Stumpjumper lze nalézt v nabídce dodnes. To platí i o kolech s elektromotorem, která jsou označována jako Turbo (Turbo Levo SL, Turbo Levo, Turbo Kenevo aj.). Přestože tato kola disponují elektropohonem, umožní jezdci vychutnat si podobný cyklistický zážitek jako při jízdě na kole bez motoru. Každoročně se nabídka Turbo kol rozšiřuje, aby poskytla možnost co nejširší paletě jezdců užít si znovu ten jedinečný pocit z jízdy na kole. ,,Jsi to ty, jen rychlejší.“

TURBO LEVO SL LEHKÉ & HRAVÉ

2x ty (240 W) Baterie 320 Wh *480 Wh s externí baterií Range extender TAK LEHKÉ, AŽ ZAPOMENETE, ŽE JE TO ELEKTROKOLO. Turbo Levo SL se zdvihem 150 mm je díky lehké, ale tuhé konstrukci, superlehkému motoru jedno z nejlehčích e-MTB ve své třídě. Disponuje motorem Specialized SL 1.1 o výkonu 240 W a zdvojnásobuje tak tvou vloženou energii. Baterie s kapacitou 320 Wh rozšiřitelná o externí baterii s 160 Wh zajistí dostatečný dojezd i na těch nejdelších vyjížďkách. V technickém trailu Levo SL vyniká a zcela přepisuje možnosti moderních horských elektrokol.

TURBO LEVO VÝKONNÉ & STABILNÍ

4x ty (565 W) Baterie až 700 Wh VĚTŠÍ VÝKON, DELŠÍ DOJEZD. Turbo Levo je plnohodnotné trailové kolo. Prodloužený dosah (reach), řetězové vzpěry pěkně krátké a nízké těžiště. Položenější hlavový úhel pro jistější sjezdy a strmější úhel sedla pro zlepšení efektivity výjezdů. Zakázkově vyrobený motor Specialized 2.1 představuje vrchol v technologiích e-biků. Výkonná baterie je neviditelně integrována v rámu a lze ji během několika vteřin snadno vyjmout pomocí jednoho imbusového klíče.

TURBO KENEVO NESPOUTANÉ & SCHOPNÉ

4x ty (565 W) Baterie až 700 Wh SÍLA JEZDIT DRSNĚJŠÍ TRAILY. Turbo Kenevo je bezesporu to nejschopnější elektrokolo pro drsné traily. Díváte se na 180 mm zdvihu postaveného na odolném rámu a komponentech. Dlouhý kokpit, položený úhel hlavy a nízké těžiště vám dodá pocit stability. Kenevo snese to nejnáročnější zacházení v opravdu těžkých podmínkách. Ultralehký a výkonný motor Specialized 2.1 s 700Wh baterií elegantně integrovanou ve spodní rámové trubce. Tenhle e-bike vás dostane!

www.specialized.com

Dámský gravel dres KASTANIEM. a krátké kalhoty LINDEM.

Výhradním distributorem značky Maloja v ČR a SR je společnost LEVELSPORTKOCEPT. www.maloja.de

Pánský krátký dres BLAUMBEEREM. a cyklistické kalhoty THYMIANM.

ADVERTORIAL

Trail Park

DOLNÍ MORAVA

Právě probíhá zvýhodněný předprodej celosezónních bikepassů 2021 – eshop.dolnimorava.cz

Dolní Morava se stala vyhledávaným místem pro všechny nadšence do jízdy v horském terénu. Profesionálně připravený Trail Park s 13 kilometry trailů různé úrovně pokročilosti nabídne pro každého něco. Stačí naskočit i s kolem na lanovku Sněžník, která tě vyveze až k horské chatě Slaměnka.

rávě odtud máš na výběr z 3 topových trailů a je jen na tobě, do jakého dobrodružství se pustíš. Technicky nenáročný selský flow trail s délkou úctyhodných 7 km potěší spíše začátečníky a klidnější jezdce, kteří se nepouštějí do rizika a užijí si pohodovou pumpovací jízdu. Na trase si zaskáčeš na mírných boulích a užiješ si bombastické klopenky a nádherné výhledy.

Pro pokročilé je tu 3 km dlouhý lesní trail s vyššími klopenkami, přejezdy, dropy a skoky s lavicí. Součástí lesního trailu je tzv. „A-line“, která tě nenechá příliš dlouho při zemi. No a konečně nejprudší a nejnáročnější Mamutí trail – vybudovaný pro opravdu zkušené bikery, kteří se mohou těšit na 3kilometrový pestrý profil s terénními vlnami, kamennými skalkami, klopenkami, dřevěnými lávkami a technickými skoky.

Variace a možnost volby lze najít také v nabídce ubytování. Na výběr je buď pohodové ubytování v odlehlejší části, přímo na trase trailu, v nově zrekonstruovaných apartmánech „U Aloise“ nebo na chatách u lanovky či pro náročnější na hotelu přímo pod spodní stanicí lanové dráhy. Vybere si skutečně každý. Toto léto navíc rozšíříme letní terasu chaty Slaměnky o panoramatickou přístavbu přímo nad terénem lesních trailů. Jako třešničku na dortu jsme nejen pro bikery připravili osvěžující novinku v podobě nefiltrované desítky s příznačným názvem „Sedloffka“, kterou zaženeš i tu největší žízeň po kilometrech naježděných v trailech. Už aby to bylo…

TOP 13 km

TRAIL PARK Dolní Morava …opět rezonuje www.dolnimorava.cz

ACTIVE

TIPY

PLEŠIVEC

TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ FOTO: SNOWTOUR

jedinečný krušnohorský trailpark

Krušnohorský areál Plešivec loni postavil nové bikové traily, které mají zaujmout bikery všech úrovní. Zatímco začátečníci nebo děti se můžou pohodově projíždět po modrém nebo červeném vyhlazeném trailu, zkušení bikeři ocení technickou obtížnost trailů černých. Pro děti je na vrcholu Plešivce připravené pestré dětské hřiště s lanovým centrem a výškovými atrakcemi.

NÁROČNOST: „HARDCORE“ Jedinečnost plešiveckého trailparku tkví hlavně v neobyčejné náročnosti ryze přírodních trailů, které nesjede úplně každý. Tady ožijí bikeři, kteří už jsou „otrávení“ z vyhlazených flowtrailů a vydlážděných bikeparkových lajn a preferují přírodní traily s vysokou náročností. Největší výzvou je černá trať Extrem, která je součástí legendárního enduro závodu Hardcore Blinduro, což je bikový závod bez předchozího tréninku a mezi bikery je považován za opravdu extrémně náročný enduro závod.

3,63 km Tolik měří nejdelší a zároveň nejjednodušší trail na Plešivci, který je modrý, velmi pozvolný, plynulý a vyhlazený. Díky takřka nulové technické náročnosti si modrý trail může vyzkoušet klidně i začátečník nebo rodinka s dětmi, projíždět tu budou jednoduchými klopenými zatáčkami případně přes jednoduché terénní vlny.

NEJEN DĚTSKÝ REVÍR Vrchol Plešivce je nejen vyhlídkovým místem, ale také dětským revírem. Na jednom místě tu totiž najdete dětské hřiště s houpačkami a klouzačkami, bungee trampolíny nebo lanové centrum s dvěma trasami. Odvážnější děti a klidně i dospělí si tu můžou zkusit dokonce i obří houpačku, na které se „zhoupnete“ až z výšky 16 metrů, nebo věž na volný pád rovněž z výšky 16 metrů.

ACTIVE

TIPY

DO VZDUCHU CVIČNĚ I ZKUŠENĚ Plešivecký trailpark nabídne v horní části kopce i sekci s několika skoky. Začátečníci tu mohou trénovat na několika malých lavicích, zkušení tu můžou prohnat svoje stroje na větších lavicích, které nabídnou vždy dvě varianty skoku. Díky množství a rozmanitosti skoků tu můžeme klidně mluvit o „jump parku“.

NA TRAILY PŘÍMO ZE DVEŘÍ Abyste měli druhý den traily a atrakce přímo pod nosem, můžete se na vrcholu Plešivec ve stejnojmenném hotelu i ubytovat. Pokojíčky tu představují romantické světničky s nástěnnými malbami a výhledem na Krušné hory. Ranní ptáčata si tu pak můžou vyhopsat pár schodů na rozhlednu a vychutnat si východ slunce nad horami.

LÍVANEČKY JAKO OD BABIČKY Něco na zub a vychlazeného Krušnohora si můžete dát v restauraci Plešivec na vrcholu, kde najdete zároveň i rozhlednu. My si tu oblíbili domácí lívanečky a salát s kozím sýrem – skvěle chutná a navíc máte po jídle ještě morál dát si pár jízd nebo jinou pohybovou aktivitu. Restaurace má útulný dřevěný interiér a z oken je výhled do krušnohorské krajiny.

PLEŠIVEC JEDNÍM DECHEM Vyhlazené jednoduché traily v kombinaci s obtížnými technickými tratěmi plnými přírodních nástrah Krušných hor dělají z plešiveckého trailparku všestranný bikový areál, který bude v nejbližších letech aspirovat na mekku enduristů, ale zároveň by mělo být dost vyžití i pro začínající bikery nebo děti.

Více informací: www.skiarealplesivec.com

ADVERTORIAL

HAGLÖFS Švédská tradice Haglöfs je švédská outdoorová značka s historií sahající až do roku 1914. Její neustálý vývoj s důrazem na minimalismus, funkčnost a detail ji řadí mezi nejprogresivnější outdoorové značky v Evropě schopné konkurovat i známým outdoor matadorům ze zámoří. DNA tohoto brandu dotváří fakt, že produkty jsou zpracovány z vysoce technických materiálů s dokonalou konstrukcí, nízkou hmotností a dlouhou životností. To, že výroba probíhá za dodržování těch nejpřísnějších podmínek pro zachování životního prostředí, je pro Haglöfs samozřejmostí.

Mikina Haglöfs Roc Sheer Mid Vysoce výkonnostní kousek, který pánové ocení nejen v horách při outdoorových aktivitách. Teplejší model, který vás zahřeje a zároveň překvapí svou prodyšností. Oceníte jej zejména v proměnlivém počasí, kdy se termoizolace stává nutností. Mikina je vyrobena z pružné, vroubkované, recyklované pleteniny.

3 790 Kč Bunda Haglöfs L.I.M.Mimic hood Naši novou Mimic materiálovou technologii jsme použili i v L.I.M (Less is more) kolekci. S její pomocí se nám podařilo vytvořit ultra lehký a zároveň velmi lehce sbalitelný kousek do každého počasí. Duté vlákno, které je použito jako tepelná výplň, je navíc obohaceno o graphenové nano částice, jež působí jako tepelný izolant a hřejí, i když je bunda mokrá nebo vlhká. Jedná se o univerzální model, který využijete od podzimu do jara, a to buď jako samostatnou větruodolnou vrstvu, nebo jako termoizolační vrstvu pod nepromokavou bundu.

6 490 Kč

Kalhoty Haglöfs Rugged Flex

Batoh Haglöfs L.I.M. 25

Pánské pohodlné kalhoty vyrobené z elastického softshellového materiálu, který nabízí skvělou ochranu proti větru i vodě, ale zároveň i prodyšnost. Jsou navrženy na těžkou práci stejně jako na dobrodružství v přírodě. Odolný, pružný materiál kombinovaný v tomto modelu vám poskytne pohodlí, volnost pohybu, tepelný komfort i ochranu. Fluorocarbon free DWR úprava proti vodě i špíně pomůže ochránit vás a navíc je šetrná i k životnímu prostředí.

Tento batoh o objemu 25 l vás překvapí svou neuvěřitelnou lehkostí – ale nenechte se tím oklamat! Žádná z praktických vlastností trekového batohu ani jiná vychytávka nebyla vynechána na úkor ponechání minimální hmotnosti. Odvětrací systém se speciálně navrženým panelem v zádové části poskytuje nezbytnou ventilaci, kdykoliv si dáte batoh na záda a vyrazíte! Skvěle sedí na zádech, neomezuje v pohybu a přitom poskytuje dostatečný prostor na sbalení všech nutností. Hmotnost 840 g.

4 290 Kč

2 990 Kč

www.vavrys.cz

ACTIVE

TIPY

TEXT: ANDREA DRENGUBÁKOVÁ FOTO: SNOWTOUR

MALINÔ BRDO adrenalin i relax mezi městem a divočinou Malinô Brdo patří mezi nejvšestrannější místa pro aktivní letní dovolenou na Slovensku. Dá se tu jezdit z kopce na kole, koloběžkách nebo horských kárách. Návštěvníky sem dále láká Minizoo Sidorovo, lanový park, aquazorbing či lodičky. A kabinkovou lanovkou se můžete vydat vstříc horským túrám a cyklovýletům. 3 km Tolik měří nejdelší trať bikeparku Malinô Brdo s názvem Blizzard, která baví svojí rozmanitostí. Začne se pekelně rychlým flowtrailem přes sjezdovku, pokračuje se příjemnou lesní technikou v kořenech a přijdou na řadu i dřevěné lávky nebo kamenité sekce. Blizzard nikde není příliš prudká, klesá spíš pozvolněji, takže ji zvládnete i na běžném „celopéru“.

VE STYLU „SVĚŤÁKU“ Do bikeparku na Malinô Brdo mohou klidně zavítat i bikoví profíci. Slovenští reprezentanti ve sjezdu tu dali vzniknout nové černé trati Enzed 2, kterou postavili do stylu Světového poháru. Extrémně prudké pasáže a vysoké seskoky jsou už jen opravdu pro ty nejzkušenější bikery na sjezdových kolech. Celkově se tu černé tratě vyznačují velmi vysokou technickou náročností.

NA ODDECH Pro méně akční povahy je na přehradě Hrabovo možnost zapůjčit si lodičku s vesly na privátní pláži. Lístky na lodičku pořídíte v horní vile Barbora.

300 M Taková je délka nejdelší zipline na Slovensku, kterou najdete v lanovém centru Tarzania kousek pod nástupem na kabinkovou lanovku. Celkově jde o největší lanové centrum na Slovensku, které nabídne černou, červenou, modrou i dětskou variantu trasy a ke každé si můžete přidat i jízdu na zipline nad přehradou Hrabovo.

PO HŘEBENI VELKÉ FATRY Od výstupu kabinkové lanovky se můžete vydat na celodenní cyklovýlet po známé Velkofatranské hřebenovce, na kterou se dostanete přes Minizoo Sidorovo, následně přes Sedlo pod Vtáčníkom a dále už vás čeká 8 km po houpavé hřebenovce přírodní cestou, která vám až ke Smrekovici nabídne ty nejlepší výhledy v okolí. Zpátky do Ružomberka můžete dojet pohodlně po cyklotrase Cyklokorytnička.

ZA ODMĚNU Veškeré sportovní aktivity můžete zakončit přímo na travnaté pláži u přehrady Hrabovo, kam je vstup zcela zdarma. Pokud už máte vyzkoušené lodičky nebo aquazorbing, můžete si tu dát v horkých letních dnech i osvěžující koupačku nebo sebou jen tak hoďte do trávy a užívejte si výhled vodní plochu s horami v pozadí.

MALINÔ BRDO JEDNÍM DECHEM Letní areál Malinô Brdo oslovuje profesionální bikery i rodiny s dětmi, pro které nabízí širokou škálu aktivit, a to v místě, kde městský ruch končí a horská krajina začíná. Najdete tu i pohodlné zázemí s dostatečnou ubytovací kapacitou v hotelích i apartmánech, a to v bezprostřední blízkosti od kabinkové lanovky.

Více informací: www.skipark.sk

ADVERTORIAL

ALPE CIMBRA:

léto na kole i u vody Oblast Alpe Cimbra v Trentinu skýtá v létě cyklostezku či trail pro každou nohu i plíce. A nejen to!

orské traily okolo známého lyžařského střediska Folgaria nadchnou bikery svým profilem i okolní krajinou, v níž se střídají pahorky, louky i lesy. Myslíte, že to nezvládnete? Pak zkuste e-bike a nemusíte mít strach, že vám dojdou síly. Na vybraných trasách pro e-biky strávíte nezapomenutelný den, i když nemáte zrovna nejlepší kondici. Díky „asistenci“ elektrokola dojedete dál i výš. Jestliže ale dáváte přednost svištění větru v uších při pořádném sjezdu, pak zamiřte do bikeparku Lavarone, kde najdete trasy nejrůznějších obtížností – od pohodovějších až po náročné, určené pro opravdu „střelené“ bikery. Ani zima nezastaví opravdové bikové nadšence. V oblasti Alpe Cimbra si můžete půjčit fatbike s tlustými pneumatikami a „prášit“ si to zasněženými stezkami. Po zbytek roku můžete fatbike využít ke zdolávání těch terénně nejnáročnějších tras v okolí letovisek Folgaria, Lavarone a Lusern. Alpe Cimbra je vyhlášenou destinací pro rodinnou dovolenou a samozřejmě si tu výlety na kole užijí i děti. Nechte je tu poznat krásu přírody a čerstvý vzduch ze sedla kola.

A jestliže vás láká spíš ležení u vody, naplánujte si trasu k jezerům Lavarone, Levico nebo Caldonazzo. Dokonce ani známé jezero Garda odtud není tak daleko. Alpe Cimbra přitom v létě nabízí mnohem víc – horské túry, golf, dobré jídlo a víno a odpočinek, nejlépe s rodinou. Stačí přijet! Více informací:

www.alpecimbra.it

Vigolana

ADVERTORIAL

CRAFT

V kolekci běžeckého oblečení Craft si vybere každý – začátečník i vrcholový sportovec. V letošním roce přicházíme s novou řadou HYPERVENT.

Kalhoty CRAFT PRO Hypervent Bunda CRAFT PRO Hypervent Větruodolná běžecká bunda PRO Hypervent vytvořená z velmi lehkého a jemného materiálu vyniká skvělou prodyšností a atraktivním, elegantním střihem. Bunda je ideálním řešením pro intenzivní běh v nepříznivém počasí. Lehký prodyšný materiál s ventilačními otvory a meshovými panely zajistí potřebnou cirkulaci vzduchu a regulaci vlhkosti. Pokud se v průběhu výběhu změní podmínky, je možné bundu sbalit do vlastní kapsy a díky široké elastické gumě umístit kolem pasu.

2 390 Kč

Ultralehké běžecké triko PRO Hypervent Wind s ochranou proti větru na předním dílu je novinkou. Díky kombinaci lehkého, extrémně prodyšného materiálu a větruodolné membrány vznikl exkluzivní kousek vhodný na jarní výběhy ve větrných podmínkách.

Běžecké, technicky propracované kalhoty PRO Hypervent určené na výběhy v chladnějších podmínkách, vyrobené z recyklovaného materiálu, potěší všechny příznivce udržitelné sportovní módy. Díky precizní ergonomii, kombinaci materiálů a vyššímu pasu kalhoty perfektně sedí. Dámská varianta disponuje meshovými kapsami na bedrech, zipy na koncích nohavic a prodyšnými panely po stranách nohavic, což z nich činí spolehlivé kalhoty pro výkonnostní běh. Pánská verze se liší od dámské zejména střihem a některými detaily.

1 890 Kč

Triko CRAFT PRO Hypervent Wind

Boty CRAFT PRO ULTRA Jedna bota, která zvládne vše? Inspirována špičkovými karbonovými modely, ale s cenovkou konkurující „obyčejným“ běžeckým botám. PRO ULTRA je spolehlivý společník pro běžcův poctivý trénink. Dlouhé běhy, tempa, intervaly, závody. Už se nemusíte rozhodovat, co si obout podle typu běhu.

4 290 Kč

www.craft.cz

ACTIVE

Horská vesnička Vals v údolí Jochtal

ADVERTORIAL

GITSCHBERG aktivní a rodinná na jižní JOCHTAL dovolená straně Alp

Jen několik kilometrů od malebných jihotyrolských měst Bruneck a Brixen si můžete užívat horské pohody na loukách a stráních oblasti Ski & Almenregion Gitschberg Jochtal.

blast je v létě atraktivním cílem pro aktivní turisty i rodiny s dětmi. Jejím lákadlem je kromě značených stezek, dvou zážitkových parků a 30 horských chat s jihotyrolskými dobrotami hlavně horský klid.

Dva zážitkové parky pro děti

Děti si užijí zábavu i dobrodružství v zážitkových parcích – v Sonnenparku na Gitschbergu a Erlebnisparku v Jochtalu. Oba parky se nacházejí na slunečných horských terasách ve výšce okolo 2 000 m n. m. Rodiče se tak

mohou kochat horským panoramatem, zatímco děti se zabaví naučnými i hravými atrakcemi. Oba parky jsou navíc snadno dostupné kabinkovými lanovkami z údolí. V Sonnenparku si děti mohou postavit sluneční hodiny, zavolat si slunečním telefonem, vyšplhat se na slunečnou věž nebo se sklouznout po obřím tobogánu. V Erlebnisparku si děti vyzkouší lezení nebo plavbu na voru.

Objevte nejslunečnější obec a nejkrásnější horskou osadu Jižního Tyrolska!

Jezero Seefeldsee na koncí údolí Altfasstal

Čeští fotbalisté trénují v Jižním Tyrolsku Čerstvého vzduchu oblasti Gitschberg Jochtal bude v prvním týdnu června 2021 využívat i česká fotbalová reprezentace, která se zde bude připravovat na evropský šampionát.

ska. Blahodárný vliv slunce si výletníci mohou užít v tzv. přírodních soláriích, prvních svého druhu. V Terentenu můžete také navštívit pitoreskní zemní pyramidy. Sportovně orientovaní turisté určitě neodolají pokušení zdolat některý z vrcholů „Big Five“ – třeba Wilde Kreuzspitze (3 132 m), která spolu s horskou osadou Fane Alm „soutěží“ o nejfotogeničtější motiv oblasti.

Lanovky zdarma Idylka nad obcí Pfunders

Klidné vycházky i sportovní výšlapy

Milovníky poklidných horských vycházek určitě zaujmou vysoko položené louky Rodenecker a Lüsner Alm, protkané sítí vyhlídkových stezek, ze kterých lze v dálce pozorovat jak jihotyrolské Dolomity, tak Zillertalské Alpy. A každou chvíli se na cestě objeví malebná horská chata lákající k zastavení

a posilnění, třeba typickými jihotyrolskými špenátovými taštičkami Schlutzkrapfen. Na stezce Höfeweg v klidném postranním údolí Pfunderertal si můžete připomenout zvyky a tradice předchozích generací, při nichž navštívíte minimuzea ve starých horských statcích. Nově je součástí oblasti Gitschberg Jochtal také horská vesnička Terenten, která je zároveň nejslunečnější obcí Jižního Tyrol-

Lanovky oblasti Gitschberg Jochtal vynesou návštěvníky pohodlně do výše kolem 2 000 m n. m., a to od poloviny května až do začátku listopadu. S kartou hosta Almencard Plus je jízda lanovkami zcela zdarma. Kromě toho karta umožňuje bezplatný vstup do 90 muzeí a cestování veřejnou dopravou. Kartu hosta snadno získáte ke svému pobytu v hotelu nebo apartmánu. Více na:

www.gitschberg-jochtal.cz

ADVERTORIAL

DÁ SE S ŽIVÝM KOLAGENEM NOVÉ GENERACE DŮSTOJNĚ „MLÁDNOUT“ DO KRÁSY A KONDICE? Moje babička často říkávala, že ZDRAVÍ A KRÁSA JE NEDOCENĚNÝ DAR, ZE KTERÉHO DEN ZE DNE PLATÍME ČÍL DÁL TÍM VĚTŠÍ DAŇ. A měla pravdu. Stárnutí se neubrání nikdo, přesto záleží pouze na nás, jak ta daň bude vysoká. Proto bychom si tento dar měli hýčkat jako nejvzácnější květinu a nenechat svoji krásu ani tělo předčasně uvadnout.

ak jako květina potřebuje ke svému životu vodu, tak naše tělo potřebuje ke svému životu kolagen. Je to nejdůležitější bílkovina života, která drží naše tělo pohromadě. Bez kolagenu by na světě nikdy nevznikl život a naše tělo ho potřebuje stejně jako vzduch.

Bohužel kolagen nám nebyl dán navždy S přibývajícím věkem a stresem bychom neměli nechat stav a kvalitu našeho kolagenu náhodě. Ovlivňuje nejen rychlost stárnutí organizmu, ale i délku a kvalitu života. Rozhoduje o stavu kostí, kloubů, pojivových tkání, kvalitě zraku, pokožky, vlasů i nehtů. Hraje důležitou úlohu v kvalitě cév a určování cévního věku, který je v dnešní době změřitelný. Vypovídá o skutečném biologickém věku celého organizmu, ale ten se často nemusí shodovat s naším skutečným věkem. O důvod víc, proč bychom neměli vnímat kolagen pouze jako přípravek, který nás chrání před vráskami, ale vnímat ho ve všech souvislostech. Kdo z nás by si nepřál zachovat krásu, zdraví a vitalitu, zůstat soběstačný a věnovat se svým koníčkům a sportovním aktivitám i v pokročilém věku?

Připravila Eva Sojková (*1954) zakladatelka poradenského kolagenového centra Wellness klubu NEZESTÁRNI.CZ, která se v rámci zkušebních programů dlouhá léta zabývá účinky různých druhů kolagenů.

Kdo z nás by si přál předčasně ukončit sportovní kariéru, když je na vrcholu své kondice? Dá se i při deficitu kolagenu důstojně stárnout do krásy a kondice? Dlouhá léta se v rámci zkušebních programů zabývám účinky různých druhů kolagenů a spolupracuji s předními odborníky. O tom, že kolagen je pro tělo nepostradatelný, nikdo z nich nepochybuje, ale… I oni se shodují na tom, že nových kolagenů a reklam na údajně „nejlepší“ kolagen přibylo jako hub po dešti a orientace v nich začíná být nepřehledná. Největší zmatek nastal, když se vedle hydrolyzovaných kolagenů objevil nový pojem – hydrát kolagenu – živý kolagen nové generace.

Není kolagen jako kolagen a hydrát kolagenu není hydrolyzovaný kolagen Hydrát přírodního kolagenu s přirozeně obsaženými peptidy a elastinem vznikl

po 14letém výzkumu a doslova přepsal historické dějiny tradiční výroby hydrolyzovaných kolagenů, když nastartoval výrobu hydrátu kolagenu třetího řádu technologií Triple Helix Formula – extrakcí čistého, přírodního kolagenu do vodného roztoku hydrátu. Skládá se ze tří vzájemně propletených řetězců, obsahuje celé molekuly ve formě trojitého helixu – superspirály, která si po uložení do skleněné lahvičky zachovává biologickou aktivitu a živou strukturu trojité šroubovice typickou pro bílkoviny živých organismů. Účinky ani technologii výroby hydrátu kolagenu nelze z nedostatku informací zaměňovat se žádným z běžně známých hydrolyzovaných kolagenů (hovězích, vepřových, drůbežích, koňských, rybích a mořských) s rozlámanými částicemi kolagenních bílkovin. Rovněž tak se želatinou nebo nedenaturovanými kolageny. Tento nativní, 100 % přírodní kolagen je transepidermální, hypoalergenní, téměř identický s lidským kolagenem. Prokazatelně ovlivňuje buněčnou obnovu a regeneraci kolagenu v tkáních. Tělo ho přijímá jako látku sobě vlastní. Dokáže obohatit mezibuněčnou tkáň ve všech vrstvách pokožky o cenné aminokyseliny. Tím posiluje aktivitu fibroblastů k znovuobnovení produkce

vlastního kolagenu a spuštění omlazujících a regeneračních procesů. Účinně doplňuje kolagen do těla a dlouhodobě oddaluje přirozené procesy stárnutí. „Překvapivé výsledky přináší nejen v oblasti krásy, ale i regenerace. O to víc jsem smutný, když slyším, jak ztráta tělesného kolagenu stále častěji předčasně ukončuje kariéru mnoha známých sportovců i skvělých tanečníků, kteří by díky své dobré kondici a lásce k pohybu ještě rádi trénovali, tancovali, sportovali…“ říká na základě osobní zkušenosti významný plastický chirurg a celoživotní sportovec doc. MUDr. Jan Měšták, CSc., kterému kolagen v kapslích pomohl v 70 letech při regeneraci těžkého zánětu pojivové tkáně Achillovy šlachy a jenž výsledky doložil snímky a závěry lékařské zprávy. Nejen s přibývajícím věkem a stresem, ale i při zvýšené fyzické námaze začíná v těle slábnout schopnost syntézy kolagenu. Dochází k oslabení kvality hustoty kolagenu a elastinu a jeho schopnosti samoregenerace v pokožce, kloubech, svalech i pojivových tkáních pohybového aparátu. To způsobuje nejen první vrásky a problémy s klouby, ale poměrně často dochází i k přetržení namáhaných a kolagenem oslabených vazů ve chvíli, kdy to nejméně čekáme.

Hydrát kolagenu má vědecky potvrzené účinky na rychlost obnovy a kvalitu tvorby vlastního kolagenu v tkáních i v pokročilém věku. Napomáhá k udržení dobré kolagenové kondice, je i účinným řešením doplnění kolagenu do těla pro mladé aktivní lidi, sportovce a tanečníky, kteří zatěžují především vazy, šlachy a svaly, protože právě spojení mezi svaly a kostmi tvoří z 90 % kolagenová vlákna. Speciální technologií Triple Helix Formula se podařilo vědcům posunout hydrát nativního přírodního kolagenu mezi špičku v segmentu anti-age kosmetických přípravků a doplňků stravy. Skrývá se v něm tajemství mladistvé pleti, pružného a pevného těla, ohebných kloubů, odolných vazů i krásných a pevných vlasů a nehtů.

Živý kolagen nové generace je investice do budoucnosti, která se určitě vyplatí Nejvyšší kvalitu dokládají tři mezinárodní certifikáty kvality ISO (Bezpečnost kvality, Bezpečnost potravin), rovněž jsou vyráběny pod nejpřísnějšími GMP normami nejvyššího standardu farmaceutické kvality.

Z čistého hydrátu kolagenu se zpracovává procesem lyofilizace sypký prášek, který tvoří mimořádně účinnou látku kolagenových doplňků stravy řady INVITA s vysokou vstřebatelností mikropeptidů.

INVITA SKIN BEAUTY plus CoQ10 – nově téměř o 100 % více lyofilizovaného hydrátu kolagenu a koenzym Q10 pro udržení krásné a pevné pokožky, pojivových tkání, pružného těla, ohebných kloubů a zdravých vlasů a nehtů. Dodává buňkám, které mají za úkol tvořit a regenerovat tělesný kolagen, nejdůležitější peptidy, volné aminokyseliny a hydroxylové aminokyseliny.

INVITA ACTIVE – biologicky aktivní kolagenová podpora pro namáhané, zatěžované nebo unavené klouby, vazy a šlachy. Kolagen typu II je obohacený o žraločí chrupavku, chondroitin, glukosamin, kyselinu boswellovou a kyselinu hyaluronovou. Biologicky aktivní látky obsažené v INVITĚ jsou přítomné v kloubních chrupavkách i součástí kloubní synoviální tekutiny.

Nenechte svoji krásu ani tělo předčasně uvadnout. Vyzkoušejte minutovou anti-age péči s živým kolagenem, která nebyla nikdy tak jednoduchá a účinná. Omlazující a regenerační Přírodní kolagen Inventia® FACE na obličej má gelovou konzistenci. Nanáší se na pleť před použitím vlastní kosmetiky, tak se nemusíte vzdát své oblíbené kosmetické značky. Čistý, 100% přírodní, hypoalergenní, biologicky aktivní kolagen viditelně zvyšuje hydrataci, oživuje, regeneruje, rozjasňuje a přirozeně omlazuje pleť, vyhlazuje ji a vypíná, obnovuje elasticitu, redukuje vrásky a dlouhodobě předchází vzniku nových. Je určený k omlazení a zpevnění kontur obličeje, krku, podbradku a dekoltu, na ochabující oční víčka a jemnou kůži kolem očí a úst. Neobsahuje parabeny ani jiné konzervanty. V nabídce 50, 100 a 200 ml. Velmi jednoduše se dá zažehlovat i galvanickou žehličkou na vrásky podbradek a celulitidu Nu Skin ageLOC Galvanic Spa.

Při péči o dobrou kolagenovou kondici nezapomeňte na pohyb a nepodceňte dostatečný přísun vitaminu C, který podporuje syntézu kolagenu. Pokud ho nemáte dostatek ve stravě, vyzkoušejte čistý, biologicky aktivní, levotočivý vitamin C PLUS, který byl speciálně navržený k synergickému používání s kolagenem a k posílení imunity.

Originální produkty s živým kolagenem a žehličku na vrásky si můžete objednat v e-shopu dovozce na

www.nezestarni.cz

BULHARSKO Balkán s alpskou příchutí Bulharské sjezdovky se kvůli nepřístupnosti Alp staly hitem „české“ sezóny 2020/21 (Bansko, sjezdovka Plato)

Jihovýchodní cíp Evropy není jen přímořskou destinací, ale má i četná pohoří, byť ne tak lyžařsky využitá, jak jsme zvyklí od nás nebo z Alp. I díky pandemii a přísným cestovním omezením v západní Evropě tak čeští lyžaři objevují lyžařské Bulharsko, které je vlastně něco mezi Balkánem a Alpami.

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

TEXT: RADEK HOLUB

ulharsko je hornatá země s vrcholy přesahujícími 2 500 m n. m. a solidní sněhovou nadílkou, ovšem lyžařských středisek je tu pouhá dvacítka, z toho jen zhruba pět má nějaký „mezinárodní“ význam. I těch necelých 200 km sjezdovek ovšem stojí za pozornost. Jednotlivá střediska jsou bohužel od sebe vzájemně velmi vzdálená, prakticky vždy přinejmenším dvě hodiny. Většina návštěvníků proto pozná jedno jediné z nich – Bansko v pohoří Pirin, kam se dojede za dvě hodiny z hlavního města Sofie. Je to jediný bulharský lyžařský resort s opravdu mezinárodním renomé, kam jezdí a létají hosté z celé Evropy a kde se závodí i na úrovni Světového poháru. Při cestě do Banska minete také pohoří Rila, na jehož úpatí leží tradiční lyžařské středisko

Sněhové podmínky jsou v Bulharsku typicky „italské“ se suchým sněhem. Milovníkům italské lyžařské atmosféry bude Bulharsko nejbližší. Borovec s autentičtější balkánskou atmosférou, zaměřené více na domácí hosty. Přímo nad Sofií se zdvihá dvoutisícový masiv Vitoša se stejnojmenným retro areálkem, využívaným hlavně pro výuku dětí z hlavního města. Na jihu země při hranicích s Řeckem v rozlehlém pohoří Rodopy se ještě nacházejí dvě významnější lyžařská centra – Pamporovo a Chepelare.

Balkánská Itálie

V Bulharsku se lyžuje v zeměpisné šířce odpovídající jihu Itálie, panuje tu sušší kontinentální a středomořské klima. Více než dvoutisícové hory jsou přitom dostatečnou orografickou překážkou, aby na nich leželo dostatek přírodního sněhu. Sněhové podmínky jsou v Bulharsku proto typicky

„italské“ s často suchým sněhem. Na sjezdovkách bývá přes zimu tvrdý podklad a na něm prášivý či zmrzlý krystalický povrch. Jaro se začíná připomínat už v únoru, přesto se na firnovém sněhu lyžuje až do dubna. Jak Vitoša, tak v podstatě i pohoří Rila a Pirin tvoří jeden dominantní, nebo dokonce solitérní hřeben s dalekými výhledy do nížin i na sousední pohoří. Ve vrcholových partiích hor není výjimkou vítr, který může omezit i lyžařský provoz.

Je to daleko, i když po kvalitních dálnicích

Turistická infrastruktura v horských střediscích má blízko evropskému standardu, i když v typicky balkánských kulisách. Horská střediska působí pohodově a pohostinně,

REPORT

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

RESORT

Horní část závodní sjezdovky Tomba má tvar přírodní u-rampy. Výhled zahrnuje město Bansko i nedaleké pohoří Rila

Bansko: balkánské Alpy

Dnes nejznámější bulharský lyžařský resort vznikl v posledních 20 letech podle „alpského“ rýsovacího prkna – má široké „dálniční“ sjezdovky, odpojitelné sedačkové lanovky, hladké přejezdy mezi jednotlivými lokalitami i prostorná „náměstí“ kolem nástupních stanic páteřních lanovek. Sjezdovky jsou rozprostřeny na severních svazích dvouapůltisícové Todorky a jejího

nejbližšího okolí ve vysokohorské kulise pohoří Pirin. Svahy jsou přirozeně dosti strmé, a stejně tak i velká část tratí – celkově je „levá“ část areálu podél lanovek Mosta, Plato a Šiligarnik pohodovější, zatímco střední a pravá kolem lanovek Todorka a Banderica sportovnější. Nejpříjemnější je široká bezlesá pláň Plato s modře značenou, ale spíše svižně červenou ranvejí. Neobvyklým tvarem, připomínajícím obří u-rampu, zase potěší horní část sjezdovky Tomba. FOTO: PETR HAVELKA – SNOW

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

podobně jako v Itálii, ovšem ceny tu jsou ještě nižší. Právě milovníkům italské lyžařské atmosféry bude Bulharsko nejbližší. Bohužel je dost daleko, i když cesta po dálnicích přes Slovensko, Maďarsko a Srbsko ubíhá překvapivě rychle. Teprve za srbsko-bulharskými hranicemi se zpomalí – dálnice se teprve staví, kolem Sofie bývá hustý provoz a dálnice směrem na jih také ještě není zcela hotová. Z Česka se tak cesta do Banska nestihne rychleji než za 12 až 15 hodin.

Přímo z Banska míří ke sjezdovkám kabinka, cesta trvá téměř půl hodiny

Sjezdovka Plato je carvingově prostorná, svižná i fotogenická

Todorka

Vichren

BANSKO

Bansko

4 000 3 500 3 000 2 500 2 000

1 000

51 %

m n. m.

24 200 PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

SRPEN

os./hod.

ZÁŘÍ

ČERVENEC

KVĚTEN

2 ČERVEN

DUBEN

7 1 BŘEZEN

ÚNOR

LEDEN

990

500

41 %

Bansko

1 570 m

1 500

48 km 38 km

3 4

2 560

www.banskoski.com pak jedna chata, přitom s až překvapivě vysokými cenami. O dost rozmanitější a levnější je gastronomická nabídka dole ve městě nebo v chatě s terasou Peshterite na návratové sjezdovce. Bansko je příjemně živé turistické městečko s obchůdky, nápaditými suvenýry, supermarkety a bistry na každém rohu. Původní malebné centrum Banska s útulnými vinárnami zvanými mechany (ty si kvůli proticovidovým opatřením návštěvníci bohužel v současnosti neužijí) sice „zmizelo“ v ohromné nové zástavbě hotelů a apartmánů, i tak se ale můžete spolehnout na upřímnou balkánskou pohostinnost.

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Celkově Bansko svým lyžařským charakterem, terény a převýšením trochu připomíná italské Bormio, je ale větší. Z hlavního areálu vede ještě neobvykle dlouhá odjezdová cesta zpět do městečka. Přístupová kabinková lanovka v nejrušnějších dnech sezóny nestačí na ranní nápor tisíců lyžařů, takže ji čile suplují ještě taxíky a dodávky, které lyžaře za 10 leva na osobu odvezou po úzké horské silnici vzhůru do areálu. Vyjet lze i vlastním autem, ovšem parkovací kapacita nahoře je omezená. Přímo na svahu je méně restaurací, než by se dalo čekat – prakticky jen velké komplexy budov na úpatí hlavních lanovek, nahoře

Enormní ubytovací kapacita činí z Banska za normálních okolností rušné lyžařské středisko, srovnatelné v tomto ohledu se Špindlem či Chopkem. Centrálnímu prostoru u kabinkové lanovky dominuje velké asfaltové (a placené) parkoviště. Bulharský resort N°1 má ale každopádně potenciál poskytnout lyžařsky vydatnou dovolenou, okořeněnou novými zážitky a atmosférou, a to nejen jako dočasná záplata za Alpy.

Bulharsko: nádherné hory, ale i pustá a neutěšená krajina Země je jedenapůlkrát rozlehlejší než Česko a má vyšší, dvou- až téměř třítisícové hory – středem země se táhne Stará planina, přímo nad hlavním městem Sofií se tyčí Vitoša, na jihozápadě Bulharska se rozkládají „tatransky vyhlížející“ pohoří Pirin a Rila, která vrcholí nejvyšší horou Musalou. Podél hranic s Řeckem se vzdouvají Rodopy. Bulhaři jsou svébytný slovanský národ s dlouhou historií, v níž museli o své území bojovat především s Byzantskou a později Osmanskou říší. Země, od r. 2007 člen EU, se potýká s výrazným úbytkem obyvatel, což zanechává šrámy i na tamní krajině – snad každé město hyzdí zpustlé ruiny někdejších továren a každou vesnici napůl rozestavěné domy. Obydlená území působí poněkud neutěšeným dojmem, zato je tu stále dost a dost volné krajiny a prakticky nedotčených hor.

Před lety byly ze sedaček odstraněny bubliny, a to kvůli lepší stabilitě při častém větru

REPORT BOROVEC Markudjik

Sitnjakovo

4 000 3 500 3 000

50 %

m n. m.

LISTOPAD

os./hod.

ŘÍJEN

ČERVENEC

KVĚTEN

1 300

17 200

2 ČERVEN

DUBEN

BŘEZEN

1 7 1 3 ÚNOR

1 260 m

500

41 %

LEDEN

2 000

1 000

35 km

Borovec

2 560

1 500

58 km

Martinovi Baraki

2 500

PROSINEC

Jastrebec

Borovec

SRPEN

Musala

ZÁŘÍ

RESORT

www.borovets-bg.com

Borovec: přívětivé lyžování pod nejvyšší horou Balkánu

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Jak přístupová kabinka, tak přepravní zařízení na Markudjiku (pomy, pomalá sedačka) jsou staršího data, hlavní část sjezdovek na Jastrebci výborně obslouží aspoň expresní 4sedačka. Obě hlavní lokality – Sitnjakovo a Jastrebec – jsou ve spodní části propojeny cestami, jejich značení je ale sporé a sklon mírný, nevyhnete se tak bruslení, nevyzpytatelné jsou i sněhové podmínky těchto propojek. Střediskem projíždí skibus spojující nástupní stanice lanovek, díky němuž se lze vyhnout dlouhému plochému a cestovitému dojezdu ke kabince. Parkuje se na mnoha menších, zřejmě soukromých odstavných plochách v pěší vzdálenosti od lanovek – za den se platí mezi 10 až 15 leva. U vrcholových stanic stojí stánky s občerstvením i horské chaty, v nabídce jsou polévky, něco z grilu i burgery.

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Nejstarší lyžařské centrum Bulharska s více než 100letou tradicí bývávalo hostitelem závodů Světového poháru v alpských disciplínách a má sjezdařskou, běžkařskou, biatlonovou i skokanskou infrastrukturu. Na mezinárodní scéně je dnes ale ve stínu skokově rozvinutého Banska. Vzhled resortu nezapře svůj socialistický původ s velkokapacitními hotely a zotavovnami, dnes zčásti rekonstruovanými do moderní podoby. Zástavba v jehličnatých lesích na úpatí horských svahů připomíná tatranské Štrbské Pleso, koneckonců pohoří Rila je Tatrám také docela podobné, ovšem je rozsáhlejší a vyšší. Lyžařský areál Borovce je rozprostřen na severních svazích Rily, porostlých smrky a borovicemi, jen nejvýše situované tratě Mar-

kudjik se rozbíhají po otevřených pláních. Níže položená lokalita Sitnjakovo je přímo z městečka zpřístupněna dvěma rychlými sedačkami, kolem nichž se lesními průseky vracejí sklonově rozmanité tratě – z centrální šněrující modré se postupně odpojují kratší červené i černé varianty. Ze sousední části horského městečka vyráží dlouhatánská a značně letitá kabinková lanovka na vrchol Jastrebec, odkud se dále traverzuje až na pláně pod dvouapůltisícovým hřebenem Markudjik. Zatímco na Markudjiku se lyžuje na více méně přímých, lehčích i strmějších tratích s vysokohorskou atmosférou a výhledem na nejvyšší balkánský vrchol Musala, z Jastrebce se spouštějí dlouhé, prostorné a postupně dosti svižné „závodně“ červené sjezdovky lesem. Na úpatí Sitnjakova i na vrcholu Jastrebce jsou krátké cvičné svahy pro začátečníky.

Pod nejvyšší bulharskou horou se lyžuje v rozjímavém tempu na otevřených pláních

Dlouhá a letitá kabinka z Borovce na Jastrabec

VITOŠA Cerni vrah

Vitoša

4 000 3 500 3 000 2 500 2 000 1 500

20 km

1 000

2 km 60 %

500

30 % 10 %

Sofie

Už více než 10 let existuje kontroverzní projekt Superborovec s tisícemi nových lůžek v jednodušších i luxusních hotelích a desítky nových sjezdovek, kvůli hypoteční krizi se ale zatím nedočkal realizace.

Vitoša: návrat do minulosti

m n. m.

PROSINEC

LISTOPAD

ŘÍJEN

SRPEN

os./hod.

ZÁŘÍ

ČERVENEC

KVĚTEN

ČERVEN

726

12 500

2 DUBEN

BŘEZEN

1 564 m

www.skivitosha.com kabinkou z města, a to pro její technický stav s hlučnými a neklidnými jízdními projevy. Poté už nepřekvapí ani WC s „hajzldědkem“ za 0,5 leva. Krásný je každopádně výhled z Vitoši na Sofii a pohoří Stara planina na sever od něj.

jezdí kromě přístupové kabinky jedna zoufale pomalá šprušlová sedačka s pěknou červenou sjezdovkou v lese, dále trhací tatrapoma s kratší, lehce zvlněnou modrou sjezdovkou a spíše výjimečně pak ještě další starobylá sedačka a vlek na vrchol, odkud se vine zpět úzká modrá „cesta“. Kromě nich tu funguje ještě několik cvičných svahů s pojízdnými koberci a krátkými vleky pro děti. Právě výuka malých lyžařů je v současnosti prakticky jedinou perspektivou příměstského areálu, ovšem terénně by Vitoša zvládla nabídnout mnohem víc – většina svahů nad hranicí lesa je bohužel lyžařsky nevyužitá. Jednotlivé sjezdovky propojuje obousměrná vrstevnicová cesta s občasným stoupáním či klesáním, příjezd k sedačkové lanovce i tatrapomě obnáší krátký výšlap. Svérázným zážitkem je i jízda velmi dlouhou přístupovou

Dovolená za lákavé ceny

I když v „covidové“ sezóně je zájem o Bulharsko motivován hlavně uzávěrou v alpských střediscích, je pravděpodobné, že se tam v příštích letech mnozí vypraví znovu a že nově objevená destinace zláká i další prvonávštěvníky. Prostě jen tak pro změnu, pro tamější atmosféru i velice lákavé ceny.

CENY SKIPASŮ BANSKO dospělí 6 dní...........................................400 BGN děti 6 dní (7–12 let)..............................157 BGN FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

FOTO: RADEK HOLUB – SNOW

Přímo nad hlavním městem Sofií se tyčí více než dvoutisícový hřeben, v nejvyšších partiích spolehlivě pokrytý sněhem, který je přímo z metropole zpřístupněn dlouhou kabinkovou lanovkou. Tamní areál představuje dokonale zanedbané lyžování a přijde vhod spíš jako kuriozní zpestření zimního pobytu v Bulharsku. Na mapě lákavě vyhlížející kopec s množstvím lanovek a vleků je totiž ve skutečnosti zpola zchátralý lyžařský „hřbitov“ s trestuhodně nevyužitým potenciálem. Většina vleků je mimo provoz – v posledních letech

ÚNOR

LEDEN

5 2

2 290

CENY POBYTŮ hotel*** – ubytování s polopenzí a skipasem 1 500 Kč

2 500 Kč

apartmán (4 os.) – ubytování se skipasem 1 000 Kč

2 000 Kč

Orientační ceny pobytů jsou přepočítané na 1 den lyžování

KLADY A ZÁPORY lyžování v téměř alpských terénech a kulisách poměrně moderní lyžařská infrastruktura překvapivě solidní sněhové poměry pohostinnost a poctivá gastronomie příznivé ceny

Vitoša se zdvihá přímo z hlavního města Sofie

Pohodlné nejsou vleky ani přístup k nim

doslova jen pár středisek vhodných pro vícedenní pobyt místy bezútěšná atmosféra mimo turistická centra dojezdová vzdálenost z ČR 12 až 15 hod.

RESORT

LYŽOVÁNÍ PŘED SOUDEM

Jaké právní normy upravují lyžování v Česku

PA R T N E R

R U B R I K Y

Co se týče pravidel pro pořádání závodů a tréninků v lyžařském areálu, musí být dodrženy mj. tyto podmínky: prostory pro závody a závodní trénink musí být od ostatních tratí odděleny náležitým zabezpečením při konání závodního tréninku nebo závodů je nepovolaným osobám zakázáno vstupovat do vymezeného prostoru, stát v něm nebo se v něm pohybovat zodpovědnost za konání závodu včetně ohraničení a zabezpečení prostoru nese pořadatel závodu

Občanský zákoník

ktuálně platná úprava, vztahující se k chování lyžaře a jeho odpovědnosti, vychází z občanského zákoníku (OZ), účinného od r. 2014. Závazky z deliktů a náhrada majetkové a nemajetkové újmy jsou v OZ vymezeny v §§ 2894 až 2990. Na lyžaře lze vztáhnout především obecnou prevenční povinnost dle § 2900: „Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.“ Povinnost k náhradě škody vyplývá z § 2910: „Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.“ Povinnost náhrady škody způsobené provozem lanovek a vleků, jejichž provoz je upraven zvláštním předpisem, upravují §§ 2927 a následující: „Kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.“

Práva na náhradu újmy se nelze vzdát

K náhradám újmy způsobené člověku na jeho přirozených právech je vhodné uvést, že toto právo nelze předem vyloučit ani omezit a nelze se ho ani vzdát. Takové právní jednání by bylo neplatné. Občanský zákoník rovněž stanoví, že se nepřihlíží k ustanovení, které předem vylučuje nebo omezuje právo slabší strany na náhradu jakékoliv újmy. Slabší stranou zde může být např. lyžař-spotřebitel ve vztahu k provozovateli lyžařského areálu. Se vzdáním se práva na náhradu újmy souvisí též § 2899: „Kdo

V mezinárodním lyžování hrají mimořádně významnou roli také Pravidla chování lyžaře vydaná Mezinárodní lyžařskou federací (FIS) – tzv. Desatero. Není tomu jinak ani v prostředí České republiky, problematické je však jejich zakotvení v právním řádu. Pravidla FIS jsou obsažena v tzv. technické normě. Tato norma však nemá právně závazný charakter, ale jen doporučující, byť jde o doporučení vysoce kvalifikovaná. I přes obecnou povědomost o existenci Desatera je veřejnost vnímá jako pouhá doporučení, což někdy v důsledku znamená, že se jimi rekreační lyžaři neřídí. Mezi laickou veřejností také není dostatečné povědomí o možných důsledcích včetně odpovědnosti, a to i trestněprávní. Z praxe je přitom zřejmé, že soudy se Pravidly FIS při posuzování chování lyžaře řídí, jelikož jiný specifický předpis nemají k dispozici.

Trochu nešťastná „norma“

V technické normě ČSN 01 8027 Značení a zabezpečení v zimním středisku jsou kromě značení tratí, norem pro pohyb pásových vozidel a pravidel pro další činnosti v lyžařském areálu uvedeny i specifické regule pro pořádání závodů a závodních tréninků. Z oněch „dalších činností“ by měla být v obecném povědomí především následující pravidla: na sjezdových tratích jsou ostatní činnosti zakázány (např. sáňkování, bobování) s výjimkou činností realizovaných po předchozím souhlasu provozovatele lyžařského areálu stoupání na lyžích po sjezdové trati je možné po okraji, jednotlivě za sebou uzavřené tratě nelze používat ani pro výstup pohyb psů a jiných zvířat na sjezdové trati je zakázán.

a postavení jakožto „pouhé“ technické normy. Technické normy mají v českém právním systému zásadně doporučující, tedy nikoli závazný charakter. Právně závaznými se stanou až tehdy, stanoví-li tak právní předpis. Jediným právním předpisem, pod který je možno chování lyžaře podřadit, je občanský zákoník, ten ovšem na zmíněnou technickou normu neodkazuje. Z tohoto pohledu je tedy tato norma nezávazná. Pravidla FIS je přesto nutno považovat za závazná díky judikatuře, která z nich, jakožto podpůrného souboru norem s charakterem zvykového práva, vychází. Soudní případy týkající se lyžování sledujte na:

/pravo Komentované bezpečnostní desatero FIS najdete na:

/desatero

Ladislav Janků Učitel a trenér lyžování Svazu lyžařů ČR, soudní znalec v oboru sport se specializací na bezpečnost lyžování Ve spolupráci s IUSKI – Institut lyžařského práva, www.iuski.cz

Příspěvek vznikl v rámci projektu GAUK č. 700119 „Právní úprava bezpečnosti lyžování v mezinárodním kontextu a její možné perspektivy v právním řádu České republiky“, řešeného na Univerzitě Karlově, Právnické fakultě

pro sebe přijal nebezpečí oběti, byť tak učinil V dosavadních dílech tohoto za takových okolností, že to lze považovat za seriálu jsme se zabývali případy neprozřetelné, nevzdal se tím práva na náhradu lyžařských „nehod“, které skončily proti tomu, kdo újmu způsobil.“ u soudu a často až po mnoha letech a odvoláních dospěly k závěru. Jed- Trestní zákoník Mimoto v případě lyžařských kolizí a nehod ním z důvodů, proč jsou rozhodnutí přichází v úvahu i trestněprávní úprava, obsažená v trestním zákoníku. Lyžařů se týká přejednotlivých soudů nižších stupňů devším nedbalostní ublížení na zdraví, u nichž značně protichůdná a nepředvítrestní sazba dosahuje ke dvou letům odnětí datelná, je i absence specifické Desatero FIS závazné, svobody, ve specifických případech porušení i když odkaz není jednoznačný dalších zákonů ovšem až k 8 letům. úpravy lyžování v českém právAčkoliv je jistě chvályhodný záměr minisním řádu. Podívejme se tedy, jaké Klíčová role mezinárodních terstva, které zmíněnou technickou normu normy jej obecně upravují. pravidel FIS vydalo, jako problematický se jeví její charakter

FOTO: DEPOSITPHOTOS

ADVERTORIAL

Češi se na lyžování těšili více než vloni Minulá lyžařská sezóna byla ukončena předčasně kvůli koronaviru. Během té letošní se lyžovalo jen pár dní a Čechům hory chybí. Podle průzkumu pro ERV Evropskou pojišťovnu by během této sezony chtělo brázdit české sjezdovky 36 % Čechů. Oproti loňsku je také větší touha po lyžování v zahraničí, kam by vyrazil každý desátý.

průzkumu dále vyplynulo, že 22 % z těch, kdo byli vloni na horách v zahraničí, by letos raději zůstalo jen na tuzemských horách. Naopak 8 % z těch, kdo vloni lyžovali jen u nás, by letos vyrazilo i do zahraničí. Nejoblíbenější zahraniční zimní destinací zůstává Rakousko, i když jeho popularita v loňském roce nepatrně klesla. Naopak vyšší zájem je o Slovensko. Rakousko, Itálie a Slovensko jsou tak stále top 3 destinace pro trávení zimní dovolené. Nejčastěji provozovanými sporty na horách jsou sjezdové lyžování, snowboarding a běžkování. „Sjezdovky“ a snowboarding jsou současně nejrizikovějšími zimními sporty. Celá třetina úrazů z lyžování je vážná, u snowboardingu dokonce více než polovina. Riziko nehod a úrazů je na sjezdovce výrazně vyšší než u většiny ostatních sportů. U mužů je zranění

na lyžích či snowboardu druhým nejčastějším hned po fotbale. U žen se jedná o nejrizikovější sporty vůbec. Nutno také podotknout, že oproti míčovým hrám se lyžování a snowboarding provozují jen několik týdnů v roce.

Každý čtvrtý Čech se na horách zraní

Čtvrtina respondentů v průzkumu uvedla, že se na horách někdy zranila. Mezi nejčastější zranění patří úrazy kolenních vazů, zlomeniny dolních končetin, zranění zápěstí a loktů. Nejvážnějšími úrazy pak jsou zranění hlavy a páteře, které mnohdy mají i trvalé následky. Při balení na hory bychom tedy nikdy neměli zapomenout na helmu, chránič páteře a kvalitní pojištění.

www.ERVpojistovna.cz

Freeride World Tour 2020/21: změny a nejistota termínů Celosvětová soutěž ve freeride lyžování a snowboardingu (FWT) již nějakou dobu pokukuje po restrukturalizaci a podobně jako v jiných odvětvích letošní rok tento trend uspíšil. „Zdraví a bezpečnost je prioritou i FWT.“

ejdřív byl ohlášen nový formát hodnocení šampionátu. Nejpodstatnější změnou je, že z pěti závodů seriálu se berou tři nejlepší výsledky, takže vyhrát lze i při účasti jen ve třech závodech. Zvýhodněné přitom budou etapy ve Verbier a Fieberbrunnu, kde se body budou násobit konstantou 1,5 a bude jim tak přiložen větší význam (proti běžným 10 000 bodů může závodník získat až 15 000), navíc ve Fieberbrunnu dostanou závodníci možnost

dvou jízd a započítání té lépe hodnocené. Tyto etapy tak budou nejzajímavější pro závodníky i diváky. Kvůli ztíženým podmínkám pro cestování v roce 2021 FWT zrušila etapy v Hakubě a Kicking Horse (BC). V současnosti hledá náhradní lokalitu pro druhou zmíněnou, místo Hakuby se jela druhá etapa v Andoře. 19. února 2021 proběhl první závod v Andoře – Ordino Arcalís je přitom běžně až třetí zastávkou. Mezi lyžaři předvedl suverénně nejlepší jízdu

teprve dvaadvacetiletý Ross Tester, nováček, který zcela kontrolovanou a plynulou jízdou zdánlivě neprůstupnou, originální linií zahájil svou kariéru na FWT rovnou vítězstvím etapy. I při další zastávce opět v Andoře mohli diváci vidět skvělé a kreativní jízdy, nejvíce bodů sebral Andrew Pollard. Březnové závody ve Fieberbrunnu a Verbier zatím organizátoři plánují podle původního rozvrhu. FWT se bude opět vysílat živě i ze záznamu na www.freerideworldtour.com. (lv)

FOTO: DOM DAHER, FREERIDE WORLD TOUR

POWDER

JEDINÁ TEXT: LUKÁŠ VAVRDA

Sedmnáctiletá Tereza Novotná je jedinou českou závodnicí startující na Freeride Junior Tour – v mezinárodním seriálu závodů spadajícím pod „světový pohár freeridového lyžování“, Freeride World Tour. 98

„Užívám si každou chvíli na horách, každý oblouk. A taky spoustu skvělých lidí.“ „K lyžím mě přivedl táta a dodneška mě hodně ovlivňuje, takže by si určitě rád přečetl, že je mým vzorem. Asi jako jedna z mála freeriderek jsem začínala na běžkách. Mým současným největším vzorem je určitě Kristofer Turdell, jeli jsme spolu ve Fieberbrunnu v kabince na start a byl strašně sympatický. “ „Na závodech je super, že se člověk cítí spíš jako na party, všichni se sejdeme na startu, popovídáme si a pak postupně sjíždíme dolů. Konkurence tu určitě je, ale všichni na sebe řveme good luck!“

„Jakmile napadá, tak jedeme kabinou nahoru na Ještěd a z „kuželu“ přímo dolů, pak si sjedeme skokanské můstky – neupravují se, takže je tam prašan a jsou prudký. A pak známe spoustu tras po lesích, paseky, na nichž leží větve, které, když zapadají, vytvoří něco jako převěje. Lesy rychle zarůstají, tak se to každý rok mění. “ „Na prvních závodech jsem byla jediná holka, takže mi jelo hlavou, jestli porazím někoho z 22 kluků – nakonec jich bylo 13. “ „Já se nebojím, o to víc se ale bojí máma. Ale třeba z lavin mám obří respekt, naštěstí jsem se zatím do žádné nedostala. “

NEJTĚŽŠÍ ZÁVOD:

„ Fieberbrunn 2018. Den před závodem jsem koukala na Wildseeloder, jela se tam FWT, a říkala jsem si, že si to chci jednou vyšlápnout a sjet. Pak jsem zjistila, že i my junioři máme stejný start jako FWT Ski Women. Takže další den ráno v 7 jsem jako 14letý dítě šla na Wildseeloder. Dá se tam strašně lehce ztratit a je to výzva… Tam jsem se možná i bála.“

TEREZA NOVOTNÁ Jediná česká účastnice FJT. Sedmnáctiletá lyžařka pochází z Frýdlantska, studuje německé gymnázium v Liberci a ve freeridovém lyžování závodí od roku 2018. V současnosti si odbývá svou čtvrtou sezónu (FJT 2020 – 23. místo). ÚSPĚCHY: 2018: celkově 29. z 59 v žebříčku Evropy a Oceánie (770 pts.) 2019: 28. místo z 54 (660 pts.) 2020: 23. místo z 64 (690 pts.) CÍL: Dostat se na start seniorské série FWT či závodit na legendární stěně ve Verbier. LYŽE: Skiers ride Kästle! Podle mě jsou to nejlepší lyže. Díky všem z Hohenemsu! Byla jsem strašně šťastná, když jsem se dostala k nim do týmu. Teď jezdím hlavně na FX116 a občas na FX106 HP. OBLÍBENÝ FILM: Twenty – An accidental history of freeriding by Guido Perrini. Viděla jsem ho už mnohokrát.

O TÁTOVI:

„Na běžkách jsem začala, když mi byly tři – táta na nich závodil. Až za rok jsem dostala první sjezdovky. Můj zimní den, když jsem byla předškolák, vypadal tak, že jsem do čtyř byla na Ještědu a pak přemluvila naše, abychom šli na běžky. Trénuje mě táta. V zimě jsem vždycky čtyři dny v týdnu od rána do čtyř odpoledne na kopci a někdy mě vyvezou rolbou po zavření areálu nebo si vyšlápnu na skokanský můstky. V létě se každý den věnuji nějakému sportu, většinou jdu ráno na kolo, pak na chvilku na slackline a večer zase něco dělám. Po škole chodím často

plavat nebo na trampolíny. Jsem úplně levá na hudebku a podobný, tak mi zbyl jen ten sport. Standardní tréninkový plán nemám, rozhoduji se vždy ráno podle počasí, protože jsem vždy radši venku. Táta mi radí i ohledně techniky, ne vždy ho poslechnu. Našla jsem si pár jezdců, když chci něco vypilovat, koukám na ně. Samozřejmě se mi do toho spousta lidí snaží kecat, ty většinou ale neposlechnu. V Alpách občas jdeme do parku, na Ještědu máme park podle sněhu. Baví mě víc prudký prašanový kopce, v parku musím ještě trénovat. “

POWDER SKIALPUJ

TEXT A FOTO: MICHAL BROUČEK

První skialpové hřiště Kanady

Legendární průsmyk

ROGERS PASS

Často, když jsem plánoval nějakou freeridovou cestu za oceán, jsem narážel na informace o fenomenálním ježdění v Rogers Passu. Dlouho jsem jej ale do programu nezařadil, je totiž poměrně izolovaný a vždy bylo snazší navštívit místa v okolí horských středisek. Až loni jsme to stihli. Od parkoviště u Rogers Pass National Historic Site jsme si prošlapávali cestu čerstvým prašanem na poslední chvíli před vyhlášením celosvětové karantény.

100

Největším požitkem byla skutečnost, že jsme neztratili ani metr a prudký svah nás vždy dovedl až nazpět k silnici.

řechod tímto horským průsmykem byl vytýčen na konci devatenáctého století při budování železniční trasy z vnitrozemí k západnímu pobřeží do té doby izolované provincie, Britské Kolumbie. Objevitel cesty, která se proplétala tehdy neprůchodnou kanadskou divočinou, pohořím Rocky Mountain a Selkirk, a dnes spojuje města Golden a Revelstoke, byl Albert Bowman Rogers – odtud i název průsmyku. V šedesátých letech minulého století doplnila železnici ještě kanadská dálnice #1, slavná dálnice spojující východní a západní pobřeží. Šplhá zalesněnou horskou krajinou s třítisícovými vrcholy až průsmyku v 1 300 m n. m. a její průjezdnost zabezpečuje místní vojenská posádka, která v horském přechodu operuje s mohutnou houfnicí k odstřelu lavinových svahů – přes zimu ve zdejších horách napadne až deset metrů sněhu. Situace tak volá po přísné regulaci a organizaci pohybu návštěvníků. Na jednom místě, které je zároveň národním parkem, probíhá železniční a automobilová tepna, z níž vojáci střílí ostrou municí po okolních lavinových kopcích, a do toho se motají nadšenci, co jsou schopni vylézt na kdejaký kopec v okolí. Není divu, že do terénu vás pustí, až když potvrdíte

schopnost situaci pochopit a orientovat se ve stále se měnících podmínkách. Každý den okolo sedmé hodiny ranní jsou vyhlašována omezení a je určeno místo, kam se za žádných podmínek nesmí. Cesty do hor a trasy sjezdů jsou dopodrobna zmapované, v místním turistickém centru prodávají detailního průvodce, který se stal na několik dní i naší „modlitební knihou“. Region je rozdělen do osmi sektorů a stejný počet je i výchozích míst s parkovišti, odkud můžete stoupat k vybraným cílům. Nás zaujaly nejpřístupnější zalesněné svahy plné čerstvého prašanu hned za turistickým centrem s názvy okolních kopců jako Grizlly (2 752 m n. m.) či Malá medvědice (2 749 m n. m.). Krátký přechod od parkoviště ke kopci předělovala horská bystřina, více než metrová vrstva sněhu na lávce přes řeku nám přišla jako dobré znamení. Počasí také přálo, z roztrhané oblačnosti drobně vypadával sníh, lehký díky teplotě hluboko pod nulou. Kratší trasy vedou ihned do příkrého stoupání, delší túry sledují táhlá údolí a přes sestupující hřebeny míří k vrcholům. My jsme se začali proplétat mezi vzrostlými cedry, které ve vyšších polohách vystřídaly smrky a jedle. Překonali jsme první patro hor a vystoupali nad lesní

101

POWDER SKIALPUJ

Lavinové neštěstí 1910 Až osmapadesát zaměstnanců železniční společnosti Canadian Pacific Railway padlo v Rogersově průsmyku za oběť dodnes největšího lavinového neštěstí v dějinách Kanady. Více o tom si přečtěte v článku Zkáza železnice v Rogersově průsmyku.

/clanek/6265

porost. Terén se otevřel, otevřela se i obloha a z ničeho nic jsme se ocitli obklopeni zasněženými horskými štíty… Když se s někým dnes bavíme o ježdění v Rogers passu, už nás nepřekvapí, jakými superlativy častuje tamní hory. Nádherné, úžasné, epické, přísně strmé. Všechnu tu chválu pochopíte právě při pohledu na zasněžené vrcholy hor. Štíty se zdají být na dosah, skalnaté vrcholové partie ostře kontrastují se zalesněnými svahy sestupujícími do údolí. Ani jsme se nenamáhali dobývat alpsky vyhlížející vrcholy, vystačili jsme si s ježděním v lesích a přilehlých terénech. Svah nabízel tolik rozmanitých terénů, že jsme každý den stihli několik sjezdů, byli jsme schopni vystoupat nějakých tisíc až patnáct set výškových metrů denně a největším požitkem byla skutečnost, že jsme neztratili ani metr a prudký svah nás vždy dovedl až nazpět k silnici. Každá etapa každého sjezdu měla svá terénní a sněhová specifika. V horní části jsme

102

V Rogers Passu dodnes odstřeluje laviny kanadská armáda prostřednictvím dělostřelectva

přejížděli gigantické sněhové polštáře, na které navazovaly svažující se rokle, terénní zlomy, srázy a otevřené žleby. Ve spodní části byl terén přehlednější, sjezdy vedly řídce rostoucími stromy a dojezd stále klesajícím svahem nás navedl do hustého lesa a dále až k cestě na parkoviště.

Několik málo dní nám stačilo, abychom podlehli tomuto fenoménu. Když jsme se po celém dni šlapání podívali zpět na kopec a očima procházeli stopy, nezbylo než souhlasit s hodnocením jednoho člena naší výpravy, „Tohle místo není jen dechberoucí, ale je kulervoucí.“

Ý RODINNÝ VŮZ VYBERTE VÁŠ NOV Y SKLADOVEK Z AKČNÍ NABÍDK NANCOVÁNÍM A S VÝHODNÝM FI BEZ NAV ÝŠENÍ

NEOBYČEJNĚ BEZPEČNÉ I ZDATNÉ Jako kompaktní SUV je naše XV jako žádné jiné - je jedinečné. Všestranné na silnici i mimo ni, díky ve standardu dodávanému poctivému pohonu všech kol Symmetrical AWD a vysoké světlé výšce 220 mm vás s přehledem doveze vždy dále ... Velkorysý prostor v interiéru komfortní kabiny, vyvýšená poloha sedadel s vynikajícím výhledem z vozu do všech stran zaručují jak pohodlí, tak i příkladnou bezpečnost. EyeSight, váš druhý pár očí hlídá provoz před a kolem auta. A přestože je stavbou vyšší, má XV nízké těžiště a skvělý podvozek k tomu. To se to řídí! Navštivte nás na dealerstvích, subaru.cz, zazijsubaru.cz a subaru-butik.cz! Kombinovaná spotřeba paliva 6,2–7,0 l/100 km, emise CO2 140–159 g/km. Obrázek je pouze ilustrativní.

BEZPEČNÉ A ZÁBAVNÉ SUBARU XV

FASHION

ADVERTORIAL

KOLEKCE ODIN

Na skialpy bez kompromisu!

104

W ODIN MOUNTAIN 3L SHELL JACKET

W ODIN MOUNTAIN SOFTSHELL JACKET

W LIFA MERINO MIDWEIGHT HOODIE

W ODIN MOUNTAIN 3L SHELL BIB PANT

Odolná, dámská svrchní bunda perfektně vybavená pro backcountry lyžování. Ideální v kombinaci s Odin Mountain 3L Shell Bib kalhotami.

4směrně strečová dámská softshellová bunda, pohodlná a teplá, přitom vysoce prodyšná pro výstupy při skitouringu.

Jedinečná základní vrstva 2 v 1 ze 100% vlny merino z lícu a rubem se 100% technologií LIFA® Stay Warm.

Odolné, dámské svrchní bib kalhoty perfektně vybavené pro backcountry lyžování. Ideální v kombinaci s Odin Mountain 3L Shell bundou.

13 490 Kč

7 490 Kč

2 990 Kč

10 790 Kč

www.hellyhansen.com

H1 PRO LIFA SEAMLESS 1/2 ZIP Špičková tepelně regulační funkční základní vrstva konstruovaná pomocí inteligentní technologie termického mapování a představující nejlepší technologie LIFA® ve svršku s 1/2 zipem.

3 690 Kč

ODIN MOUNTAIN 3L SHELL JACKET

ODIN MOUNTAIN 3L SHELL BIB PANT

ODIN MOUNTAIN SOFTSHELL JACKET

H1 PRO LIFA SEAMLESS PANT

Odolná pánská shellová bunda perfektně vybavená pro backcountry lyžování. Ideální v kombinaci s kalhotami Odin Mountain 3L Shell Bib.

Odolné pánské shell bib kalhoty perfektně vybavené pro backcountry lyžování. Ideální v kombinaci s bundou Odin Mountain 3L Shell.

4směrně strečová, ochranná softshellová bunda, pohodlná a teplá, přitom vysoce prodyšná pro výstupy při skitouringu.

Špičková tepelně regulační funkční základní vrstva konstruovaná pomocí inteligentní technologie termického mapování a představující nejlepší technologie LIFA®.

13 490 Kč

10 790 Kč

7 490 Kč

2 690 Kč

105

POWDER SKIALPUJ

TEXT: KRISTIAN HANKO

LYŽAŘ VERSUS URSUS ARCTOS

aneb skialpinistova setkání s medvědem Jarní měsíce jsou z turisticko-lyžařského pohledu velmi přitažlivé. Delší den umožňuje protáhnout radovánky na sluncem zalitých kopcích i do pozdnějších odpoledních hodin. Nabízí tak delší výlety po horách, příjemný jarní firn, volno a samotu. Probouzející se příroda je lákavým místem pro nabrání nových sil a psychickou očistu. Je však rovněž domovem živočichů, kteří se s jarními měsíci probouzejí. A není vyloučeno, že skialpinista narazí… třeba na medvěda! Jaká zvířata můžeme v horách potkat

epočítáme-li ptactvo a říši hmyzu, tak z větší zvěře na lyžích potkáte zpravidla maximálně lišky, kamzíky, kozorohy a srnky. Sviště můžete spatřit zpravidla až od května dále. Divočáka potkají spíš běžkaři v nižších oblastech. Šelmy typu vlk, rys a medvěd jsou zase velmi plaché a člověka cítí a slyší i na kilometry daleko. Zpravidla se vyhnou. Spatřit třeba rysa je přání z říše snů, stejně tak vlka. I medvěda, největší evropskou šelmu, jen tak nepotkáte – ze zmíněných tří šelem je ale právě střet s medvědem v jarních měsících ten nejpravděpodobnější.

106

Medvědí život

Medvěd na podzim ulehá do nepravého zimního spánku a přezimovává ve svém brlohu – ve vývratu, v kleči, v jeskyni, pod skalním převisem atd. Občas z něj vyleze, ale zpravidla se do něj zase vrací, jestliže již jaro není v plném proudu. Medvědice v lednu až únoru rodí 1–4 mláďata, které s mámou zůstávají ještě další 2–3 roky. Jinak žijí medvědi samotářsky. Konečnou velikost medvěd dosahuje okolo 10. roku života, dospělý samec váží do 450 kg a samice do 350 kg. V kohoutku dosahují výšku 150 cm, délkou těla přesahují 2 metry a dožívají se 20–25 let. Medvěd je přísně chráněným prioritním druhem.

Medvědí teritoria

V Evropě na medvěda nejpravděpodobněji narazíte v Karpatech, kde je jejich populace po Rusku největší. A více než polovinu jich najdete na Slovensku a v Rumunsku. Právě na Slovensku pro celkově mnohem větší hustotu zalidnění a menší rozlohu krajiny je hustota výskytu medvěda hnědého jedna z největších v Evropě, ale i na celém světě. Aktuální počet medvědů tam překračuje hranici 1 300 kusů, přičemž průměrný akční rádius dospělého jedince je z přirozených 70 km2 snížen na pouhých 15 km2. V Alpách a Pyrenejích je pouze několik desítek jedinců.

FOTO: DEPOSITPHOTOS

Člověk a medvěd

Medvěd hnědý nevyhledává střet s člověkem. Je to plaché zvíře, které se člověka přirozeně bojí – ovšem pokud se nejedná o medvěda, který je zvyklý vybírat kontejnery nebo chodit do obydlených oblastí. Takový medvěd se může při střetu s člověkem dožadovat potravy a být dotěrný. Nebezpečný může být také střet se zraněným medvědem anebo s medvědem, kterého prudce vyrušíte, např. při konzumaci. Ovšem nejčastěji na člověka útočí medvědí máma, když má pocit, že ohrožuje její mláďata. Jestliže se přiblížíte k jejímu brlohu a medvědice to pochopí jako ohrožení, bude velmi pravděpodobně následovat útok. Po něm končí člověk většinou v nemocnici, ani jeden ze všech medvědích útoků na Slovensku za posledních 15 let nebyl smrtelný. Nejvíce střetů se přihodí v letních měsících houbařům a turistům, kteří se pohybují tam, kde nemají. Potkat medvěda na lyžích je proto sice vzácné, ale ne nemožné.

Medvěd na sjezdovkách

Pokud medvěd navštíví lyžařskou trať, tak jí pouze přeběhne nebo překřižuje. Jsou známé případy například z Rumunska, kdy se medvěd delší dobu zdržoval přímo na lyžařské trati. Je to však ojedinělé. Mnohem častější je pouze přechod přes sjezdovku, a navíc medvěd zpravidla tyto cesty podniká v brzkých ranních anebo pozdních odpoledních hodinách, protože moc dobře ví, že přes den je zde velká koncentrace lidí. V místech, která lidé nenavštěvují, je však jeho pohyb vcelku čilý i během dne, protože musí rychle dohnat přes zimu ztracené tukové zásoby. Nepřehledné úseky, okolí skalisek, zarostlé svahy klečí, prostor přechodu mezi lesem a holinou nebo vykácené plochy, v kterých sníh odtává dříve, to jsou místa, na nichž medvěda můžete potkat i na lyžích.

Jak se medvědům vyhnout?

Nejjistější je nejezdit a nechodit do míst, kde medvědi žijí. Pokud se pohybujete na sjezdovkách dvě hodiny po východu nebo před západem slunce, medvěda nepotkáte. Mimo sjezdovky buďte přiměřeně hluční. Stačí, když si budete povídat, prozpěvovat si, občas zakašlete apod. Nesjíždějte ani neskialpujte po setmění. Nenocujte volně v přírodě. Nezanechávejte po sobě odpadky a v medvědích teritoriích vůbec nekonzumujte jídlo, ba ho ani nevyndávejte z batohu. Medvědi hůře vidí, avšak slyší velmi dobře a člověka a aromatické jídlo ucítí i na dva kilometry daleko! Vůně parfémů ho provokují, je lepší vonět člověčinou než kosmeti-

kou. Říká se také, že nemá rád výrazné barvy. Při pohybu v přírodě si všímejte nejen okolí bezprostředně okolo vás, ale i dále na dohled. Když náhodou medvěda zaznamenáte jako první, pak můžete v klidu vycouvat a odejít zpět. Jestli v blízkosti medvěda navíc uvidíte i medvíďata, rovnou se připravte na nejhorší. Na jaře medvěda prozradí jeho nápadně velké a dopředu se rozšiřující stopy se zřetelnými prsty a ještě zřetelnějšími ostrými drápy otlačené ve sněhu nebo v blátě.

Střet s medvědem

Každý střet s medvědem má individuální průběh, který závisí na mnoha proměnných. Existuje ale řada „zaručených“ pravidel, jak se chovat. První a hlavní doporučení je ale medvěda vůbec nepotkat. Když na něj narazíte v místech, kde je větší koncentrace lyžařů a turistů, předejte tuto informaci každému, koho potkáte, a preventivně také horské službě. Setkání šelmy s člověkem je i pro medvěda silně stresující záležitost. Buďte obezřetní a raději nenápadně zmizte. Hlavně se nesnažte ho fotit, automatické blesky budou fungovat jako roznětka. Pokud vás uvidí a neuteče ihned, připravte se na opravdu blízké setkání. A očekávejte, že zaručená pravidla nemusí být až tak zaručená.

Medvědovi neutečeš!

Nejdůležitější pravidlo je, že medvědovi neutečete. Medvěd je v jakémkoliv terénu rychlejší i než ten nejrychlejší člověk na světě. Na lyžích mu teoreticky ujet můžete, ale pouze na sjezdovce či v ideálně prudkém otevřeném terénu. Pokud ale před ním začnete ujíždět, okamžitě vás začne pronásledovat. Jakýkoliv pohyb ho provokuje, jelikož hůře vidí, pohybující se věci mnohem lépe zpozoruje. Pronásledovat vás bude do té doby, než vás přestane cítit nebo vidět. Jestli mu ujedete o tři čtvrtě kilometru, do jedné minuty je u vás tak či tak. Už ale bude agresivní. Představte si útočícího psa, před kterým utíkáte. Akorát tento pes váží něco málo přes čtvrt tuny a jedním kousnutím vám může z nohy odtrhnout celé stehno. Na běžkách nebo s pásy na lyžích mu neujedete ani 100 metrů. Rovněž fyzický souboj s medvědem je pro člověka předem prohraný. I menší jedinec váží více než 150 kg, jeho ostré drápy mají délku až 10 cm, má hustou neprostupnou srst. Je tedy pouze otázka štěstí, pudu sebezáchovy, případně vaší duchapřítomnosti a medvědí benevolence, zdali vás medvěd nechá jít a žít. I když s sebou budete mít zbraň, sprej na medvědy, při rychlém útoku

si nestihnete ani sáhnout do kapsy. Pokud zvíře zraníte, už vás nebude považovat za přirozenou autoritu, ale za soupeře, se kterým bude bojovat. Do konce. Nicméně výhodou zodpovědného lyžaře bude vždy helma na hlavě a batoh na zádech. Nepokoušejte se ani vylézt na strom. Medvěd je výborný šplhač a je navíc schopen slabší stromy i s člověkem vyvrátit. Raději hledejte úkryt na zemi: pařezy, silné stromy, za nebo pod které se schováte. Pokud není nic vhodného ve vašem okolí, v podstatě vám nezbývá nic jiného než se medvědovi postavit čelem a čekat, co se stane. Jestliže se proti vám medvěd rozběhne, může jít jen o zastrašující demonstrativní útok, znamení, že máte okamžitě vypadnout z jeho teritoria. Vycení na vás zuby, možná vás poškrábe. Ani v takovou chvíli však nesmíte zpanikařit ani dát najevo strach, případně bolest. Buďte silní, nebuďte agresivní a nedávejte najevo, že se bojíte, zvíře to vycítí. Pokud jste ve skupině, nerozdělujte se. V klidu se proti němu postavte, pokud máte stoupací pásy, zkuste se rychle vypnout z vázání, hůlky si ponechte. Neotáčejte se k němu zády a hlídejte si jeho pohyb. Nekřičte, začněte na něj mluvit rázným hlubokým hlasem, zvedněte ruce i s holemi, budete větší a také připraveni si chránit obličej. Nekoukejte se mu při tom do očí, ale třeba na zuby. Zcela jistě vás zarazí, jak jsou žluté a mohutné. Pomalu couvejte a jakmile to bude možné, ještě pomaleji odjeďte nebo odejděte. Pro lyže se případně nevracejte dříve než další den.

Medvěd útočí

Když vás přece jenom medvěd napadne, a tuto variantu nemůžete nikdy vyloučit, tak si chraňte hlavu a dutinu břišní. Pokud vám rozškrábe nohy, záda, zadek nebo pokud se vám zakousne do stehna, lýtka, paže nebo do ramene, vždy s největší pravděpodobností přežijete. Pokud vám však rozpáře břicho nebo vám ukousne kus hlavy, bude to naopak. Jestli vás při útoku povalí na zem, okamžitě otočte hlavu k zemi, skrčte ji ke kolenům, ruce sepněte zezadu na krku a čekejte, co se bude dít. Na zemi víc než dělat mrtvého nemůžete. Jakmile už je medvěd nad vámi, nebraňte se, nevytvářejte žádný odpor a nesnažte se změnit pozici, při které si chráníte své tělo. Je možné, že vás několikrát tlapou přetočí, aby zjistil, jestli jste opravdu mrtví. Jestliže medvěd odběhne a vy jste přežili, opusťte urychleně jeho teritorium. I kdyby vás napadlo se vrátit, nedělejte to, podle pachu vás konkrétní kus bezpečně pozná i za několik let.

107

FOTO: KRISTIAN HANKO

POWDER SKIALPUJ

Napadl mě medvěd! Nízké Tatry, polovina dubna. Krásný jarní den, spousty sněhu a rovněž lyžařů a turistů. Nejraději šlapu sám, i proto jdu méně frekventovanou cestou na rozhraní Liptovské a Príslopské hole po čerstvých stopách jiného skialpinisty. Mám ho na dohled, abych zbytečně nešlapal novou stopu. Ve zhruba 1 600 výškových metrech se asi 120 metrů nade mnou znenadání začal hýbat celý keř kleče. „Lyžař se proplétá větvemi,“ pomyslel jsem si. Ale ejhle, za chvíli vidím běžící hnědý hřbet a zřetelnou medvědí hlavu nasávající vůně ze všech směrů. Medvěd hnědý, král Evropy. Je to můj desátý spatřený kousek, ale ve sněhu vidím medvěda poprvé. Chvilku ho tiše pozoruji, medvěd se stále motá okolo stejného místa tam a zpět jakoby nervózně. „Kde je skialpinista?“ blesklo mi hlavou. Beru teleobjektiv a fotím. „Jsem daleko,“ myslím si, a tak fotím medvěda a zrakem přitom hledám zraněného skialpinistu. Avšak hledáček je malinkatý. Najednou si všímám, že medvěd hledí přímo na mě. Super fotka! Medvěd vyhnul hrb za krkem a zaujal přímo fotografickou pózu. Ještě jedna fotka, skialpinista pořád nikde. Medvěd najednou běží. Cože? Přestávám fotit a vidím, jak se rychlostí laviny valí přes stromky a kleč přímým směrem na mě. Zanadávám, otáčím se a chci jet s otevřeným vázáním a s nasazenými pásy dolů kopcem. Na nějaká pravidla chování ani nevzpomenu, jen co nejrychleji pryč odtud. Patní vzpěru mám na nejvyšší stupeň, asi i proto mi po

108

Varovný pohled medvědice před útokem

nějakých třiceti metrech vypíná pravá lyže. Bojuju dál, ale za chvíli padám. Není cesta zpět, medvěd už mi funí na záda. Doslova. Rychlostí blesku vstávám a stavím se medvědovi čelem. Je obrovský, navíc je ve svahu nade mnou, zdá se proto opticky ještě větší. Nepřemýšlím, jednám přirozeně, kupodivu beze strachu a bez úsudku, jaký bude následek, prostě něco dělám. Evidentně porušuji všechna teoretická pravidla. Koukám se mu přímo do očí, začnu na něj řvát, ne křičet, ani ne hulákat, ale jako bych spíš dával příkazy stádu hluchých koňů okolo. Jasně, rázně, všemi směry, zřetelně nahlas a hlubokým hlasem. A obsah mých slov? Nenapadlo mě v tu chvíli nic jiného, než se mu začít omlouvat. Co jiného také lze dělat, když ho máte naštvaného ne víc než metr od sebe. Cení na mě zuby, jsou dlouhé, jasně žluté, s povlakem. Jediné, co stíhám, je dát si ruce s hůlkami před hlavu. Pak po mě máchne tlapou, jako by si chtěl hrát! Pořád se mu omlouvám. Zvláštní, že se vůbec nebojím, nemám pocit strachu, jenom přirozeného respektu. Najednou se otočí a běží pryč. Cestou mi ještě šlápne na lyži… Když je zpět u svého místečka, vracím se kradmo pro lyži a jdu rychle na sjezdovku hledat pomoc pro skialpinistu, co šel přede mnou. Marně. Prý krvácím. Navíc po zhlédnutí fotek se na místo činu nikomu nechce. Ani mně. Informujeme tedy nakonec pouze horskou službu.

Rozeběhnutý medvěd už to s útokem myslí vážně

SKIALP OBCHOD PRODEJNA SKIALPINISTICKÉHO VYBAVENÍ

SKIALP SERVIS & TIPY SERVIS PRO SKIALPINISTY A KNOW-HOW

SKIALP TÚRY A TRASY

•

TÚRY S HORSKÝM VŮDCEM A ZNAČENÉ SKIALP TRASY

10osobních tipů na závěr 2 3

Na fotkách při silném zvětšení jsem odhalil malé rozmazané medvídě velikosti lidské hlavy. Vše to najednou do sebe zapadalo. Čerstvá máma pouze hlídala zimní brloh a chránila svoje mládě. Musela dát najevo, že tam nemají lidé co pohledávat, a po vyrušení lyžařem přede mnou jsem dostal za vyučenou já. Zákon přírody. Při setkání s medvědem vždy počítejte s tou nejhorší variantou, tedy že vidíte ne medvěda, ale rovnou medvědici s mláďaty, která může být agresivní ve strachu o ně.

Tři základní pravidla říkají neutíkat, nekoukat se medvědovi do očí a nekřičet na něj. Pokud to zvládnete, dodržte je. Co ale opravdu uděláte, nikdo neví. Hluboký a rázný hlas vám možná zachrání život. Určitě si ihned nelehejte, jak mnozí radí. Dokud stojíte, jste člověkem a máte přirozený respekt, nehybně ležící je kořist.

h o r s k ý

FOTO: KRISTIAN HANKO

Mít zbraň, sprej, nůž není výhra. Pokud nejste zkušený, nestihnete použít vůbec nic. Já jsem se ani nestačil začít bát. (Až druhý den mi to docvaklo a to jsem pak medvěda viděl za každým stromem.)

Skitour Centrum Dolní Morava +420 777 035 745 +420 608 769 064 E-mail: skitour@rockart.cz Velká Morava 35 - Na Točně 561 69 Dolní Morava www.ski-alp.cz www.skitourshop.com www.horskyvudce.cz

•

Všechny lavinové poučky říkají poutka hůlek nenandávat. Moje zkušenost zní: v medvědích oblastech mít vždy poutka nandaná. Lyže ztratíte, ani nevíte jak, takže hůlky budou to poslední, co vám na obranu zůstane.

v ů d c e

P okleslá hlava, zvýrazněný hrb za krkem a rázný postoj s přímým pohledem značí poslední varování před útokem, ne-li začátek útoku samotného. Máte už jen několik málo vteřin.

Rychlost medvěda je vskutku ohromující. Stromky, keře, kleč ani hluboký sníh pro něj nejsou brzdou. Valí se vpřed konstantní rychlostí, téměř atleticky dlouhými skoky. Láme přitom vše, co mu stojí v cestě.

Na jaře pro výstup volte raději frekventované cesty, medvědí brloh může být kdekoliv, ale s největší pravděpodobností nebude na turistickém chodníku ani na sjezdovce.

Hluk odradí zpravidla vždy medvěda i medvědí rodinku, nevyžene je ale ze zimního brlohu, kde má několikaměsíční mládě. Pokud je vaše cesta naneštěstí vedena přímo okolo něj, hluk vám nepomůže.

9 10

Každé setkání s medvědem je jedinečné a jeho průběh nelze brát jako zákonitý. To, že jednou zaútočí, neznamená, že zaútočí vždy – a naopak. Neberte s sebou do medvědích oblastí psa. Může způsobit konflikt, který nejen pro něj dopadne špatně.

g u i d e

Stopy medvědí tlapy: zadní vlevo a přední vpravo

b e r g f ü h r e r

PŮJČOVNA SKIALP LYŽÍ A VYBAVENÍ NA SKIALPINISMUS

m o u n t a i n

FOTO: 2X DEPOSITPHOTOS

SKIALP PŮJČOVNA

www.ski-alp.cz

POWDER

#skialpuj!

RECENZE

ELAN IBEX TACTIX

SKLÁDACÍ LYŽE TEXT: PETR SOCHA

A jak šlape?

Již nějakou dobu nabízí společnost Elan lyže se jmenovkou Tactix. Na první pohled jsou to normální tradičně zelené allmountainy, při bližším zkoumáním ale poznáte, že jsou… skládací.

no, dají prostě přeložit napůl, čímž se jejich 170 cm rozdělí zhruba na polovinu, což přinese určité výhody hlavně při transportu. Výrobce jejich existenci opodstatňuje zejména minimálním omezením při pohybu v horách – jistě, kdo to zkoušel, ví, že lyže na batohu mohou překážet při traverzech a člověk na ně musí neustále brát zřetel. Snadno si představit, jak nepříjemné musí být dlouhé lyže na batohu při lezení náročnějších cest. Benefit skládacích lyží lze ale hledat i v tom, že je snadno převezete v kufru auta (jedno propagační video dokonce ukazuje, jak snadné je zajet si se složenými lyžemi zalyžovat na motorce), vítané mohou být při cestování letadlem nebo prostě při skladování. Seznam výhod se může nadále rozrůstat, jen tu visí zásadní otázka: lyžují skutečně spolehlivě a bez omezení?

Na vlastní nohy Abychom nezávisle odpověděli, musíme se na lyži postavit – a právě to jsme učinili. Nejprve však něco ke konstrukci. Zámek či lépe kloub lyže je řešení bytelné a ozkoušené, na první pohled působí spolehlivě. Funční spoj pak zajišťuje karbonová deska, na níž je usazené vázání (G3 Ion 12 v zelené verzi a brandem Elan). Ta rotuje okolo kloubu v patce lyže, po napřímení obou částí lyže se deska otočí a zapadne do zámku ve špičce, a uzamkne tak obě půlky lyže v požadované rovině. Výrobce udává čas složení/rozložení lyže jako 20 vteřin, pokud si to ale malinko nacvičíte, dá se stihnout i za 10. Jde o to odjistit dvě západky, přetočit desku s vázáním do požadované polohy, zajistit ji – a je to. Maličko to mohou komplikovat uvolněné brzdy, pokud nejsou zafixované v chodicím módu. Ale i s nimi to je snadné. Lyži jsme opakovaně skládali a rozebírali v terénu a v mrazu a nikde jsme nezjistili ani náznak možné kolize, vše fungovalo i v rukavicích snadno jako doma v teple.

110

Jak jezdí? Jako sportovní allmountain. Při délce 170 cm jsme je testovali na dálnicích střediska Davos i mimo upravený terén. Na to, že jsou skládací, ihned snadno zapomenete. Protože jedou, jako by skládací nebyly. Průhyb lyže spoludefinuje ona spojující karbonová deska, dostatečně tvrdá na to, aby se lyže projevovaly sportovně a jistě na hraně. Pro jedinou skládací lyži ve firemní (vlastně takřka celosvětové) nabídce si samozřejmě nevyberete nějakou speciálku, ale naopak lyži, která uspokojí co nejvíce potřeb co nejvíce lyžařů (i když i to je už jinak, viz box). Elan Tactix tak nese silně univerzální charakter, nejlépe ale zvládá zejména sportovní oblouky středních poloměrů, což je řekněme výchozí tovární nastavení lyže. Ve skutečně vysokých rychlostech ji omezuje znatelný rocker a poměrně měkká špička i patka, o to víc ale lyžaři poskytne hravosti a dovolí mu velmi snadno iniciovat nový pohyb, zatáčet v měkkém sněhu a zkracovat oblouky. Osobně jsem ji velmi brzy adoptoval a – byť jsem měl i jiné možnosti – strávil s ní několik příjemných lyžařských dnů naplněných zejména dynamickými řezanými oblouky středních a kratších poloměrů. Podmínky moc nepřály jízdě mimo sjezdovky, ale několik prašanových svahů se taky našlo – není to freeridový tank, ale s 84 mm pod patou a progresivně rozšířenou špičkou se i v hlubokém lyžovalo pohodově.

Ještě poznámku ke sjezdovému projevu: Měl jsem z ní pocit, že proto, aby se chovala harmonicky, chce zatěžovat na svém středu, neboli že vyžaduje mírně vzpřímenější postavení. Což se ukázalo jako výhoda pro použití měkčích skialpových bot – i s nimi si lyže při sjezdech náramně rozuměla. A to je zcela na místě, jelikož koncept lyže nemíří pouze na sjezd dolů, ale právě i na chůzi (a použití měkčích bot). Čistokrevní skialpinisté asi záhy zaznamenají její první hendikep: hmotnost skoro 2,5 kg/půlpár. Robustní kloub, konstrukce pro jeho fixaci i pevná deska si holt žádají svou daň. Plnou radost ze šlapání tak poskytne spíš těm, kdo příliš nespěchají a jsou ochotni nést zátěž výměnou za plnohodnotný sjezd. Lyže Tactix nejsou lyže pro každého, i kvůli ceně (v setu skoro 40 tisíc Kč). Kdo si je ale koupí, třeba proto, aby je mohl nepovšimnutě vozit celé léto v obytce, může vsadit na to, že mu poskytnou mimořádně širokou paletu funkčností a lyžařské zábavy bez jakýchkoliv jízdních hendikepů.

Že Elan na skládací lyže sází, dokazuje i horká novinka pro sezónu 2021/22, nová řada Voyager, o které jsme ještě v průběhu testu neměli ani potuchy. Tři skládací „cestovatelské“ modely – černý, zelený a růžový – jsou kompatibilní s originálním bagem, kam vměstnáte celou lyžařskou výbavu.

FOTO: PETR HAVELKA – SNOW.CZ

Jak fungují?

ADVERTORIAL

ODOLNÝ, PRODYŠNÝ, FUNKČNÍ, LEHKÝ

Skialpové oblečení Že právě skialpinismus Helly Hansen Odin vyžaduje nejvyšší nároky na oblečení, pozná každý adept skialpu záhy. K tomu, aby někdo vytvořil optimální skladbu oděvů pro skialpinistu, už je potřeba řádné know-how, a to napříč všemi vrstvami sportovcova oblečení.

o musí takové oblečení umět? Při stoupání skutečně efektivně odvádět pot, a to skrze všechny vrstvy oděvu. Zahřát, respektive udržet tělesné teplo při těle – pohybujeme se v nejstudenějších místech, na vrcholcích hor. Podmínkou pro udržení tepla je samozřejmě sucho. Přitom vykonáváme pohyb s vysokou mírou tělesných rozsahů – oděv tedy nesmí omezovat. Protože stoupáme většinou vzhůru, počítá se každý gram. Střih musí zohlednit i další specifika, například zachovat komfortní přístup do kapes při použití batohu nebo sedacího úvazku, poskytnout efektivní ventilaci apod. Společnost Helly Hansen, která vyrábí specializované oděvy do nejnáročnějších podmínek už od neuvěřitelného roku 1877, má ohromnou výhodu v tom, že se dlouhodobě inovačně věnuje všem jednotlivým vrstvám technických oděvů, takže nejenom že je v každém tomto segmentu na světové špičce, dokáže navíc jednotlivé vrstvy i optimálně kombinovat.

Spodní vrstva: H1 PRO LIFA SEAMLESS Začneme od těla. Aby vše fungovalo, podmínkou je kvalitní funkční prádlo, které efektivně odvádí vlhkost, ale v případě potřeby dokáže i zahřát. Recept značky Helly Hansen se jmenuje H1 PRO LIFA SEAMLESS, materiál kombinující unikátní vlákno LIFA, které díky své mimořádné stavbě poskytuje jedinečný odvod vlhkosti, a osvědčenou vlnu merino. To vše je doplněno vlastní technologií body-mapping, která odpovídá lokálním projevům lidského těla: tam, kde je potřeba odvádět pot, má tkanina transportní vlastnosti, naopak v místech, která je potřeba uchovávat v teple, je materiál s adekvátně vyšší tepelnou izolaci.

Revoluční zateplení LIFALOFT je lehké, efektivní, vodoodpudivé, přesto vysoce prodyšné

Střední vrstva: LIFALOFT Je-li potřeba zateplit, je na řadě technologie LIFALOFT. Ta vznikla (jako společné dílo Helly Hansen a Primaloft) opět na základě unikátního vlákna LIFA, ovšem uzpůsobeného k tomu, aby maximálně izolovalo. Z toho pohledu je velmi efektivní, proto se výplň může používat v nižší gramáži, a oděvy z materiálu LIFALOFT jsou tak velmi hřejivé, ale přitom mimořádně lehké. Další jejich velkou výhodou je, že nezachycují vlhkost, přesně řečeno ji skvěle transportují, logicky také velmi rychle schnou, což je v horách neocenitelnou výhodou.

Vrchní vrstva: Helly Tech Professional Do nejnáročnějších pozemských podmínek jsou určeny svrchní vrstvy s membránou Helly Tech Professional, které mají výborný poměr voděodolnosti (vodní sloupec 20 000 mm/m2) a prodyšnosti (20 000 g/m2). Pokud je počasí naopak příznivější, přijde na řadu softshellový svršek z řady Odin. I on odolá větru a omezeně vodě, zato ale nabídne ještě vyšší prodyšnost. Navíc je 4směrně elastický, takže maximálně funkční při pohybu. I softshellová bunda nabízí veškeré specifické prvky pro skialpinisty (kapuci přes helmu, kapsy apod.), o nichž bude ještě řeč. Kapsy jsou ergonomicky umístěny tak, aby nekolidovaly s popruhy batohu či sedacího úvazku

Střih a výbava Jak už bylo naznačeno, právě kolekce Odin nese nejvyšší úroveň technické výbavy. Kapsy u kalhot i bund jsou konstruovány tak, aby byly snadno dostupné a maximálně splňovaly intuitivní ergonomické požadavky. Unikátní je kapsa na telefon (Life pocket), který je stále důležitějším společníkem na túrách, jelikož slouží nikoli jen jako komunikátor, ale i jako fotoaparát, mapa či GPS. Aby se maximalizovala výdrž baterie, je potřeba, aby telefon nebyl vystaven mrazu. Kapsa Life pocket je obalena speciálním izolačním gelem, který zimu k telefonu nepustí. Zvýšený střih kalhot zase zlepší tepelný komfort v oblasti náchylného pasu, chrání před průnikem chladu i sněhu. Zásadní je také regulovatelná ventilace, která nadále přispívá k nejvyšší funkčnosti oděvu při různých režimech pohybu a typech počasí. Mohli bychom pokračovat kapucí, systémem Recco atd.

Minimalizovaná hmotnost oděvu Schválně, zvažte si doma vaše oblečení do hor a porovnejte ho. Hmotnost pánské bundy (Odin Mountain 3L Shell Jacket) ve velikosti L je 509 g, setové kalhoty (Odin Mountain 3L Shell Bibs) váží 513 g a softshell bunda (Odin Mountain Hybrid Softshell Jacket) v téže velikosti 703 g. Body mapping reflektuje jednotlivé oblasti těla podle toho, je-li potřeba je tepelně izolovat, nebo naopak teplo a vlhkost odvést

111

NEPŘEHLÉDNĚTE:

112

ELEKTROKOLA V BÝČÍM TRENDU V posledních letech si e-kola vydobývají značnou pozornost................................................ (PLACENÉ) DOVÁDĚNÍ NA SNĚHU Ve středisku Mountain High představuje hraní na sněhu hlavní zdroj příjmů..................... CELOROČNÍ SKIPASY Nový oborový trend, kdy tradiční zimní návštěvníci slyší na letní výhody............................ PARKOVÉ LANOVKY V NĚMECKU Dvě ze tří kuriózních lanovek jsou i přes své stáří v provozu dodnes..................................

113 116 118 120

FOTO: AXESS

BIKEPARKY

Text: Tom Řepík

Elektrokola v býčím trendu V posledních několika letech si vydobývají elektrokola – čili e-biky – značnou pozornost, jak mezi uživateli, tak i mezi těmi, kteří je vědomě nepoužívají, ba jsou nebo byli jejich hlasitými odpůrci. V každém případě, toto nové sportovní náčiní tu zůstane, zdá se, natrvalo. Horská střediska si k elektrokolům budují svůj přístup.

akkoli ve většině středisek tvoří elektrokola stále jasnou minoritu „vozového parku“, řada areálů se svědomitě věnuje úpravám svých provozních režimů, aby pomohla příznivcům elektrokol bezpečně koexistovat se sjezdaři i klasickými cross-country bikery. Trh s bicykly je miliardovým byznysem, a ačkoli elektrokola stále tvoří jen menší část prodejního koláče, jejich odbyt každoročně roste o desítky procent. Významnou cílovou skupinou uživatelů elektrokol jsou obyvatelé měst, z velké části proto, že na trekových elektrokolech dojíždí do práce; ale i klasické terénní verze e-MTB získávají na rostoucí popularitě zejména u stárnoucí generace a nově začínajících dospělých cyklistů, kteří si chtějí užít projížděk přírodním terénem bez nadměrného úsilí.

FOTO: NINER, ZOOKEE

Různé přístupy Když se prvně elektrokola začala v terénu objevovat, ve většině zemí se musela vypořádat s legálním oddělením od regulérních motorových vozidel, kterým je v řadě oblastí na státní půdě vjezd zakázán. Jednotlivá střediska pak přistupují k akceptaci elektrokol na vlastní síti stezek poměrně nesourodě. Například coloradský Aspen Snowmass, bezpochyby jedna z prémiových severoamerických cyklistických destinací, momentálně dovoluje elektrokolům pohyb pouze po zpevněných cestách s tím, že vjezd elektrokol do jakéhokoli „měkkého“ terénu včetně lesních cest a bikerských single treků je zakázán v celé rozlehlé oblasti střediska i tamního okresu Pitkin county. Střediskové půjčovny nabízí treková elektrokola návštěvníkům, kteří chtějí prozkoumávat okolí resortu po asfaltu.

Přičemž ve středisku Red River v Novém Mexiku, rovněž poměrně populární cyklodestinaci, nejsou elektrokola příliš vidět. Podle vyjádření střediskového provozního manažera návštěvníci nejeví zřetelnou poptávku po e-kolech a z toho důvodu je žádná z tamních půjčoven nevede v nabídce (což může být jedním z důvodů jejich strohé existence v oblasti). Pak jsou horská střediska, která se elektrokolům otevřela v plné míře – typicky kalifornský Mammoth Mountain, jedno z cyklistických eldorád, dovolující e-kolům libovolný pohyb po celé své síti 150 km stezek. Tamní marketingový manažer a bývalý profesionální snowboardista Gabe Taylor potvrzuje, že elektrokolům se na Mammothu daří: „Naši návštěvníci přijali nabídku elektrokol doslova vřele a obvykle se z vyjížděk vrací v extázi. Zpočátku jsme zaznamenali trochu averze u několika skalních bikerů, ale když viděli, že lidé na e-kolech jezdí ohleduplně a užívají si zábavy ve stejné míře jako ostatní bikeři, animosita zase rychle opadla.“ Středisko rozšířilo značení svých cyklostezek tak, aby bylo bezproblémově srozumitelné i pro nezkušené nově příchozí návštěvníky, primární klientelu elektrokol v tamních půjčovnách. „Přidali jsme spoustu místopisných cedulí i označení stezek, které slouží striktně pro sjezd. Poté jsme pro lepší srozumitelnost označili i ty obousměrné. Jinak se jezdci na elektrokolech řídí stejným značením jako ostatní cyklouživatelé,“ vysvětluje Taylor. Před svou hlavní chatou s půjčovnou pak středisko postavilo permanentní flowtrail pro elektrokola s adekvátními terénními tvary včetně malých skoků, aby si noví uživatelé mohli optimálně vyzkoušet charakter jízdy na náčiní včetně jejich specifik a limitů.

113

BIKEPARKY Český trh vzkvétá

které kolo je elektrické, a které nikoliv; nejenže se elektromotory a baterie postupně integrují přímo do rámů e-biků, ale mizí z nich i ovládací displeje, jejichž funkci nahrazují mobilní aplikace.

z obavy, že si odradí své stávající kmenové zákazníky. Majorita lidí v odvětví se nicméně shoduje, že jakékoli případné problémy mezi uživateli elektrokol a tradiční bikerskou komunitou z většiny pochází z falešných dojmů

Vedle logistických aspektů váhají některá střediska přijmout plnohodnotně elektrokola z obavy, že si odradí své stávající kmenové zákazníky. Všichni jsou cyklisté Projekty budování specifického terénu pro elektrokola teprve začínají ve světě klíčit. Dave Kelly, jeden ze tří zakladatelů (dalším je Čechoameričan Tom „Pro“ Procházka) whistlerské firmy Gravity Logic, která se specializuje na projektování a výstavbu bikeparků, vysvětluje: „Jako budovatelé tratí jsme museli začít brát existenci elektrokol v potaz, ale na našem pojetí bikového sjíždění se nic moc nezměnilo. Postavili jsme několik tratí speciálně pro elektrokola pro soukromé klienty, kde jsme aplikovali dost specifických a unikátních zřetelů. V zásadě, všechny přechody a překážky stavíme pro elektrokola volnější, s většími rádiusy. Největší rozdílnosti najdete ve výjezdech do kopců. Běžná stoupání pro MTB děláme mezi 4 a 10 procenty sklonu, pro elektrokola pak mohou být skoro dvojnásob strmější.“

a dezinformací. „Jak někdo, kdo se právě nechal vyvézt na kopec lanovkou, může vytáhnout prostředníček na elektrokolo? Během posledních pár let zaznamenávám zásadní posun v názorech lidí na e-biky, z pohrdání směrem k respektu, možná závisti v dobrém slova smyslu,“ dodává Dave Kelly. Občas zaznívající ekologické námitky vůči elektrokolům rovněž vyznívají coby přehnané a neopodstatněné; e-biky nečiní systému tras žádnou újmu. Jeden ze stavitelů firmy Gravity Logic věc shrnul lapidárně: „Můj šestnáctiletý syn umí dát za uši našim tratím na sjezdovém speciálu tak, jako to nikdo na elektrokole nikdy nedokáže.“ Potvrzuje tím, co většina středisek dobře ví – že nejde o náčiní, ale uživatele. A že by postoje ve střediscích nikdy neměly sklouznout ke konfrontačnímu posuzování „my versus oni“. Protože v jistém ohledu, všichni bychom měli být „my“.

životnosti alespoň šest let nedoporučoval,“ říká Ditrich. Mechanické vybavení je tím, co dělá na elektrokolech největší cenové rozdíly. Paradoxem je, že se to netýká elektrických komponent, ale částí, které jsou shodné s klasickými koly. Tedy hlavně prvků odpružení a materiálů, ze kterých jsou jednotlivé prvky výbavy vyrobeny. Do budoucna bude navíc čím dál tím těžší poznat,

114

„V této fázi vývoje nám nedává smysl vymýšlet a stavět specifické sjezdové tratě pro elektrokola. Toto vybavení se stále překotně vyvíjí a dál bude – jak v ohledech hmotnosti, tak i výkonnosti. Dá se však očekávat, že v budoucnu budou střediska chtít řešit výstavbu trailů specificky pro elektrokola,“ míní Kelly. Vedle logistických aspektů váhají některá střediska přijmout plnohodnotně elektrokola

Znáte to. Dojeli jste na vrchol, kde na vás čeká odměna v podobě polévky a vychlazeného (nealkoholického) piva. Jenže nejen vám, ale i vašemu e-biku dochází energie. Řídkou síť dobíjecích stanic se rozhodla řešit společnost Specialized, která nabízí nabíjení na těch nejvýznamnějších českých vrcholech. V místech označených tímto bannerem stačí na recepci vyžádat nabíječku, a zatímco budete prolévat hrdlo lahodným mokem, energii na zbytek cesty si nasaje i váš e-bike.

INZERCE

FOTO: SPECIALIZED

I v tuzemsku odbyt elektrokol roste zhruba o třetinu až polovinu ročně. Vloni se jich prodalo přes sto tisíc s tím, že každé třetí prodané kolo mělo elektropohon. „Za posledních deset let se prodej kol s pomocným elektrickým pohonem zvýšil stonásobně. Ve srovnání s prodeji na Slovensku, v Polsku nebo Maďarsku je Česko daleko vpředu. V celém Polsku, které má čtyřikrát víc obyvatel, se vloni prodalo asi jen 30 tisíc elektrokol. V západní Evropě byl vloni podíl prodeje elektrokol asi 40 procent, což odpovídá 190 tisícům prodaných kusů v Rakousku a 1,25 milionu na německém trhu,“ hodnotil do médií středoevropskou situaci v branži tuzemský prodejce Jakub Ditrich. Nejoblíbenější kategorií elektrokol zůstávají horská kola s podílem cca 40 procent, následovaná trekovými a krosovými elektromodely. Na rozdíl od západní Evropy se v Česku zatím nejméně daří elektrokolům s nízkým nástupem určeným zejména pro dopravu po městě, společně se skládacími elektrokoly. Růstu počtu elektrokol by do budoucna mohlo nahrávat i postupné snižování jejich ceny. Podle Ditricha mají tuzemští zákazníci největší zájem o elektrokola v hodnotě okolo 40 tisíc korun. „Za částku do 40 tisíc korun se už dá sehnat relativně slušně mechanicky vybavené elektrokolo se středovým nebo zadním pohonem. Naopak elektrokola pod 30 tisíc bych vzhledem k předpokládané

LAICKÁ NÁVŠTĚVNOST

Text: Tom Řepík

(Placené) dovádění na sněhu FOTO: MOUNTAIN HIGH

V kalifornském lyžařském středisku Mountain High představuje obyčejné lidové hraní si na sněhu hlavní zdroj příjmů.

ředstavte si, že jste nikdy neviděli moře. Jednou k němu pak přijedete, procházíte se po pláži a nemůžete se nabažit libých pocitů. Pak někdo přijde, vrazí vám do rukou surfařské prkno a poradí vám, abyste se vydali na strašidelně divoké vlny, protože to je jediný způsob, jak si mořské prostředí užít. Podobně absurdní přístup se může dít na horách, kde obor ukazuje novým návštěvníkům, kteří možná přijeli, aby si užili trochy toho nejjednoduššího pobytu na sněhu, že jediný způsob, jak toho docílit, je na lyžích nebo snowboardu. Skutečností je, že zážitek dovádění na sněhu je blízký hodně lidem – a má svou vysokou hodnotu. Toto poznání inspirovalo jihokalifornský resort Mountain High k tomu, aby rozbili zažitý stereotyp a nabídli placené radovánky na sněhu lidem, kteří nemají zájem lyžovat. Šlo o nečekaně úspěšný krok. Středisko je pro takový projekt výhodně situováno, pouze pár hodin jízdy po dálnici od 20+ milionů rezidentů aglomerací jižní Kalifornie, kteří mají malou či žádnou zkušenost se sněhem. „Mizivé procento z nich lyžuje nebo jezdí na snowboardu, ale jakmile jsme se jim otevřeli jen pro možnost hrát si na sněhu, cílový trh se nám exponenciálně rozrostl,“ vysvětluje střediskový marketingový manažer John McColly.

116

Časy se mění Nápad vybudovat účelová sněhová hřiště dostali ve středisku coby vedlejší produkt marketingových snah efektivně oslovit v čase se měnící trh. Na účastnických číslech ztrácející snowboarding a raketový růst aliančních sezónek dramaticky změnily poměry a pravidla hry pro malá střediska, jako je Mountain High. „Museli jsme začít nazývat věci pravými jmény. Nechtěli jsme předstírat, že vše zůstává při starém. Nezůstává – a my nemůžeme soutěžit s lídry oboru a s jejich aliančními sezónkami, jako jsou Epic a Ikon. Potřebovali jsme znovu najít sami sebe, abychom zůstali relevantním provozem na svém trhu,“ vzpomíná manažer. V dřívějších dobách bylo středisko vyhlášeným místem pro snowboardisty. Jenže tato aktivita účastnicky kulminovala na přelomu století, kdy tu běžně docilovali půlmilionové sezónní návštěvnosti; od té doby se snowboardisti stále víc vytrácejí. Situaci nepomohla ani sedmiletá série drastického sucha před několika lety, kdy zde nenapadl žádný sníh. Vedení střediska si lámalo hlavu, jak s nepříznivě se vyvíjející situací naložit, když tu si všimli možného řešení doslova na krajnicích příjezdové silnice.

Viditelné řešení

Když v místních kopcích sněžilo, šéf střediska jezdil do areálu doslova kolem dlouhých kolon aut zaparkovaných při krajích hlavní příjezdové silnice, jejichž pasažéři přijeli z nižších poloh užít si čas hrátkami na sněhu. Nebylo to samozřejmě nejlepší místo na hraní, ale střediskového šéfa napadlo: Pokud jsou lidi ochotni jet několik hodin z měst jen pro chvíli skotačení při krajnici, nejspíš by ocenili širší, dobře zorganizovanou zkušenost – a pravděpodobně by byli ochotni za to zaplatit. Když pak vedení prozkoumávalo potenciální nové cílové skupiny pro střediskový provoz, zjistili, že se stačí poohlédnout pár kilometrů po silnici pod střediskem – a nevyplašit hosty tím, že je budou přesvědčovat, aby jezdili na lyžích nebo prkně. Středisko už mělo předchozí zkušenosti s poskytováním alternativ k lyžování a snowboardingu, zejména ve svém snowtubingovém parku otevřeném v roce 2006. Ten je však v severní odnoži rozlehlého areálu, který není při hlavní cestě ani není z dálnice viditelný. Jakkoli je snowtubing skvělým typem aktivity pro nelyžující veřejnost, zdaleka ne každý z nich si do odlehlejší severní větve resortu dokázal najít cestu. Středisko tento problém vyřešilo v listopadu 2018 otevřením Yetti Snow Parku, ve výborně viditelném východním křídle resortu, umístěném přímo na místní Highway 2, odkud park snad žádné otevřené oči nemohou minout. Předtím byla tato část resortu v provozu pouze, když napadl přírodní sníh, což v posledních suchých letech bývá stále řidší jev. Nyní, namísto projíždění hnědou pustou krajinou, návštěvníky ze silnice láká sněhobílé místo pulsující čilým ruchem, což samo o sobě udává perfektní úvodní tón pro rodinné zimní středisko plné zábavných aktivit. Sázka na risk se vyplatila. Yetti Snow Park se stal už ve své úvodní sezóně výdělečnější atrakcí než jejich snowtubingový provoz jakoukoli sezónu od otevření. Šlo o úspěch takového kalibru, že středisko neváhalo zainvestovat do druhého Yetti parku v severním resortu s rozšířeným spektrem atrakcí, aby pomohl lákat návštěvníky právě i k tamnímu zaostávajícímu snowtubingu.

Od konceptu k realitě Když střediskové vedení začalo plánovat svůj poslední projekt placených hrátek pro nelyžaře, v části východního křídla resortu překonfigurovali stávající pojízdné koberce a přidali

k nim jednoduché haldy technického sněhu na hraní, sáňkařský a bobovací svah, trasu pro skiboby, sněhové bikování, fotoslužbu s možností setkání a přivítání maskotem Yettim, hudební akce, dětskou vnitřní hernu. Jednou ze zřetelných výhod bylo, že veškeré zmíněné uspořádání se obešlo bez výrazných investic a začalo hned produkovat nezanedbatelné příjmy. Střediskový manažer upřesňuje, že připravit zhruba tříakrový východní park představuje přibližně 20 hodin zasněžování, což znamená, že Mountain High může tento veřejný provoz otevřít prakticky vzápětí, co se sníží teploty na vhodnou zasněžovací úroveň. Jednou z nemnoha větších investic bylo pořízení rolby PistenBully 100 se speciálním příslušenstvím pro úpravu snowtubingových drah. Krom zmíněného byly ostatní investice minimální. Hned ve svém prvním roce provozu byl koncept hrací zóny tak úspěšný, že v následující sezóně jej rozšířili až na vrch východního křídla resortu, přidali vyhlídkové jízdy v křeslech lanovky, sněžnice a stravovnu na vršku kopce (2 500 m nadmořské výšky). Tyto přídavky začaly lákat množství doprovázejících dospělých, kteří ocenili, že se mají jak zabavit, zatímco se jejich děti koulují a dělají anděly ve sněhu.

Řečí čísel Středisko účtuje položkové ceny dle výběru na jednotlivé aktivity v rámci Yetti Snow Parku, s rozpětím sazeb od 20 dolarů za jednoduché hraní si na sněhu – dovádění na hromadách sněhu, stavění si sněhuláků atd., do 80 dolarů za plnohodnotný denní vstup obsahující

FOTO: MOUNTAIN HIGH

LAICKÁ NÁVŠTĚVNOST

Většinu návštěvnosti na sněhové hřiště tvoří vícegenerační rodiny. Střediskový předkoronavirový odhad tržeb na následující sezónu činil pozoruhodných 2,5 až 3 miliony dolarů. S tím – jak opakuje střediskový manažer – že investice do sněhových hřišť byly relativně minimální. Po marketingové stránce, díky vysoké viditelnosti a snadnému dosahu sněhových hřišť, stejně jako tradičnímu osobnímu doporučení mezi samotnými návštěvníky, středisko docílilo zmíněné návštěvnosti při propagačních výdajích 5 až 10 % z celkového marketingového rozpočtu resortu.

Vedení střediska si lámalo hlavu, jak s nepříznivě se vyvíjející situací naložit, když tu si všimli možného řešení doslova na krajnicích příjezdové silnice. i snowtubing a scénický výjezd lanovkou. Současně je o víkendech účtováno parkovné ($20), což platí pro lyžaře i snowboardisty. Významnou složkou obratu střediska jsou pochopitelně i příjmy z retailových a gastro provozoven. Hned v prvním roce existence sněhového hřiště vyskočily tržby v dané části střediska o 577 procent, když předtím tam byl jedinou aktivitou snowtubing. Samotná návštěvnost na sněhové hřiště překonala o víc než 20 % historicky nejlepší návštěvnost severního křídla střediska. V návštěvnických špičkách se do Mountain High sjede až 2 500 hostů specificky do Yetti Snow Parku. Vstupy na sněhové hřiště nyní tvoří 25 až 30 procent z celkové střediskové návštěvnosti. Vedení očekává, že čísla vyrostou až k metě 40% návštěvnosti.

Praktické lekce Za největší poznání považuje vedení střediska fakt, že od otevření Yetti Snow Parku před dvěma lety přestali přistupovat k hraní si na sněhu jako ke konverznímu předstupni pro lyžování. V prvním roce snowparku prováděli marketingový experiment ve formě nabídkového bonusu zvýhodněné úvodní lyžařské nebo snowboardingové lekce pro každého návštěvníka hřiště, odezva však byla minimální. „Hlavní chybou byla snaha proměňovat návštěvníky hřiště za každou cenu na lyžaře,“ rekapituluje manažer. „Na sníh si jezdí hrát úplně odlišná skupina lidí. Dobrá zpráva? Přináší nám zbrusu nový zdroj příjmů, který jsme tu dřív neměli. Nyní se právem můžeme hrdě prohlašovat za Bránu do jihokalifornské zimy.“

„Prodáváme zážitky na sněhu proti sportovnímu lyžování a snowboardingu,“ pokračuje manažer. „A ta nejlepší část? Hraní si není tolik citlivé na počasí – sněhové podmínky nemusí být perfektní. Potvrdili jsme si, že lyžování a snowboarding může s laickým si hraním na sněhu pohodlně koexistovat – jak dekorativně, tak i zcela minimální zátěží veškeré naší provozní infrastruktury v porovnání s tím, kolik tato odnož přináší příjmů.“ „Taky jsme se ale naučili, že logisticky zvládat davy je naprostý základ. Dřív jsme zanedbávali monitorování skladby našich návštěvníků a měli jsme tu přecpané atrakce. Buď si to každý užívá, anebo si to neužije nikdo – a čára mezi těmito dvěma polohami je tenčí, než si lze myslet! Abychom tento důležitý ohled ošetřili, začali jsme prodávat vstup na dětské hřiště ve dvouhodinových segmentech s tím, že v čase špiček máme nastaven maximální limit prodaných vstupů.“

Plány do budoucna Yetti Snow Parky vykazují hned od úvodního roku otevření takovou úspěšnost, že vedení střediska plánuje přidávat další nové aktivity, včetně lezecké stěny, různých sněhových klouzaček, sněhové pevnosti, ledové jeskyně, ledového tunelu, ledového bludiště a dalších. Středisko Mountain High objevilo a úspěšně oslovilo zcela nový trh – miliony městských lidí, kteří chtějí poznat, jaké to je, zadovádět si na sněhu, bez lyží, bez prken, jen tak. Něco, co ostatní střediska mohou rovněž zkusit. Jestli současné sezóny horský obor něco učí, pak to, že schopnost zůstat ve střehu a adaptovat se na změnu je kritickou výbavou pro přežití.

117

STŘEDISKOVÝ MARKETING

Celoroční skipasy Nový oborový trend, kdy tradiční zimní návštěvníci horských středisek slyší na letní výhody.

Super nabídka V případě zmíněného střediska Camelback do svého Super Passu jednoduše přidali k plné zimní sezónce letní přístup do tamního vodního parku (899 dolarů) bez jakéhokoliv příplatku. A jak zdůrazňuje manažer: „Nezvedli jsme cenu této sezónky.“ Extra přidaná letní sezóna se uchytila. Od zavedení Super Passu před dvěma lety jeho prodeje vyrostly z 1 700 kusů na 2 300. Celkově středisko prodá 7 tisíc zimních sezónek nějakého typu (neomezené, pro všední dny, omezené na svátcích, seniorské atd.) a asi 8 tisíc letních sezónek do vodního parku. Cílovým trhem Super Passu je asi 5 tisíc intenzívních lyžařů, kteří si kupují zimní sezónku a díky přidání let-

118

ního vodního vstupu by mohli být motivováni utratit víc za Super Pass. „Naším cílem je dostat k nám lidi po celý rok,“ zdůrazňuje misi střediska manažer.

Měsíční předplatné Známý vermontský resort Killington, oficiálně přezdívaný Beast (Zvíře), používá k přilákání lidí po celý rok dokola odlišný model. Během posledních několika let killingtonský resort značně rozšířil svůj letní bikový park a vybudoval nové velkorysé adrenalinové centrum, obsahující dvojitou zip line, bobovou dráhu, lanový komplex a řadu dalších atrakcí – coby doplněk k jejich původní letní klasice,

vat zimní sezónku a pár měsíců nato ještě letní. Nabízet celoroční vstup dává smysl.“ Současně se to středisku vyplácí: „Odbyt celoročky Beast 365 vyskočil hned z prvního roku na druhý. V následujícím bylo očekáváno pokračování růstu, do cesty však vstoupily koronavirové okolnosti. „Většina uživatelů karty Beast 365 jsou dospělí, zčásti rodiny a zejména lokální rezidenti. Zdejší prázdninové domy tu zůstávaly přes léto prázdné, nyní je majitelé využívají celoročně,“ prozrazuje Spear. Ředitel dále vysvětluje, že obchodní model strhávání si měsíčních splátek pomáhá rozšířit demografické rozpětí uživatelů produktu tím, že eliminuje nutnost platit předem nějakou vyšší sumu. Pro návštěvníky, kteří využívají jen letní část aktivit – golf nebo bikepark, se karta Beast 365 stále vyplácí, byť ušetření je jen miniaturní. „Pokud ale v létě hrají golf i jezdí v bikeparku, celoroční karta se jim už zřetelněji vyplatí. Věřím, že tento produkt čeká řada let růstu v popularitě, jak víc a víc lyžařů bude poznávat náš nový bikepark a propadnou jeho kouzlu,“ tipuje ředitel Spear.

Ostatní celoroční produkty Oregonský Mt. Bachelor (jenž je vlastněn, stejně jako Killington, velkou oborovou skupinou Powdr) představil rovněž obdobu killingtonského produktu – obdobně měsíčně předplácenou kartu Outplay 365. Za 99 dolarů měsíčně má držitel neomezený zimní přístup na sjezdovky i běžkařské tratě, neomezený letní přístup do bikeparku, plus jeden sjezd na raftech. Podobně jako v Killingtonu, i tento produkt je v nabídce pouze od března do června a představuje 12měsíční závazek. Nový Access Pass amerického střediska Loon (za 99 dolarů měsíčně) je nabízen v předprodeji pouze v březnu. Zahrnuje neomezené zimní lyžování na sjezdovkách i v Nordic centru, plus letní přístup do bike parku, na zip liny, do adventure parku a na ostatní střediskové letní atrakce. „Odezva zákazníků byla silně pozitivní. V našem středisku strmě roste popularita našeho nově vybudovaného bikeparku a současně s tím i povědomí a oblíbenost našeho nového celoročního vstupu,“ doplňuje tamní střediskový manažer Alex Malloy. Jakmile střediska začala budovat, přidávat a propagovat své letní aktivity, cílem jejich marketingu začalo být navnadit jejich zimní návštěvníky, aby se vraceli i v létě, a povzbudit letní klientelu, aby si vyzkoušela zimní sporty. S mnoha kapacitně omezenými letními atrakcemi a zejména s rapidně rostoucí oblíbeností horských kol se tato ambice stává v řadě resortů realitou. FOTO: KILLINGTON RESORT

řed pár lety horské středisko Camelback v americké Pennsylvánii ve snaze podpořit prodej svých letních permanentek přidalo ke každé coby bonus zdarma jeden denní skipas a vstup na snowtubing. Nikoho to však příliš nezajímalo. „Naši letní návštěvníci nevyužili žádný z našich zimních bonusů – využitelnost jsme měřili v jednotkách procent, nestálo to za řeč. Rekrutují se z velmi odlišné cílové skupiny než sněhomilní návštěvníci. Prakticky každý může v létě přijít do vodního parku, ale ne každý umí nebo chce lyžovat,“ vysvětluje tamní střediskový marketingový manažer. A tak namísto prodlužování marných snah proměnit letní návštěvníky v zimní v Camelbacku svou strategii otočili: ke své neomezené sněhové sezónce přidali bezplatný vstup do letního vodního parku. Strategie hned mocně zafungovala. Nepřekvapivě, lyžaři se snaží zůstat aktivní i přes léto. Prodeje nového střediskového produktu Super Pass obsahujícího neomezený vstup v zimě a letní vstup do akvaparku vyskočily díky nově přidanému bonusu o třetinu. (Samostatný letní vstup stojí 99 dolarů.) Jak stále víc horských středisek rozšiřuje své letní nabídky aktivit a stává se plnohodnotnými celoročními resorty, produkují různé verze svých celoročních vstupů – na všechny své (v daném období otevřené) aktivity, po celý rok.

Text: Tom Řepík

18jamkovému golfovému hřišti. V březnu 2018 vydal Killington v premiéře svou celoroční střediskovou sezónku Beast 365. Tu v Killingtonu předprodávají jen od března do června. Představuje 12měsíční závazek. Za 102 dolarů měsíčně (cena pro dospělého, 12 splátek za rok) získá držitel neomezený zimní vstup, golf, letní přístup na lanovky bikeparku, přístup do adrenalinového centra, slevy v gastro provozech a prodejnách, zvláštní slevu pro přivedené přátele. Středisko plánuje přidávat na dalších bonusech. „Mít provozně otevřeno 365 dní v roce neuvěřitelně posiluje vnímání naší značky. Máme týdny, kdy jsme otevřeni pro lyžování i nám funguje bikepark,“ přibližuje charakter produktu marketingový ředitel Killingtonu Jordan Spear. „Ve výsledku si návštěvníci začali říkat o výhodný celoroční vstup. Dřív si museli kupo-

Vaše nová TOP DESTINACE v Krušných horách trailparkplesivec.cz

lanovkové kuriozity

PARKOVÁ LANOVKA VE VESTFÁLSKÉM PARKU V DORTMUNDU

Text a foto: Radim Polcer, Lanove-drahy.cz

TRASA PARKOVÉ LANOVKY V DORTMUNDU

Parkové lanovky v Německu Koncem padesátých let byly v Německu postaveny tři vskutku kuriózní odpojitelné parkové lanovky – v Kolíně nad Rýnem, Dortmundu a Saarbrückenu. Lanovky v Dortmundu a Saarbrückenu jsou i přes své stáří v provozu dodnes.

polečným znakem všech tří lanovek jsou dvoumístné zcela otevřené vozy, ve kterých se sedí naproti sobě. Jde tedy o něco mezi kabinkou a sedačkou. Cestující chrání jen stříška z plachty. Rozjezd a brzdění vozů ve stanicích je tak jako u většiny odpojitelných lanovek této doby řešen gravitačním způsobem po nakloněné rovině, posun vozů ve stanici je ruční.

Kolín nad Rýnem Jako první byla v roce 1957 pro účely spolkové zahrádkářské výstavy Bundesgartenschau firmou Pohlig (později PHB – Pohlig-Heckel-Bleichert) postavena parková lanovka v Kolíně nad Rýnem, která doplnila větší dvoulanovou kabinkovou lanovku přes řeku Rýn. Firma Pohlig používala pro své odpo-

I TENTO SNÍMEK BYL POŘÍZEN V DORTMUNDU, A NIKOLIV V JIŽNÍ ITÁLII NEBO ŠPANĚLSKU

120

jitelné lanovky licenční spínací aparáty od švýcarské firmy Giovanola. 654 metrů dlouhá dráha se sedmi podpěrami v parku Rheinpark vedla napříč celým areálem od severu na jih. Hned v roce 1957 během trvání výstavy svezla lanovka milion cestujících. Provoz, který zajišťovalo celkem 40 kabinek, byl ukončen koncem 90. let, definitivně byla tato lanovka demontována v roce 2003.

Dortmund V roce 1959 byla při příležitosti další spolkové zahrádkářské výstavy postavena a otevřena typově stejná lanovka od firmy Pohlig také ve Vestfálském parku (Westfalenpark) v Dortmundu. Trasa dlouhá 521 metrů se 7 podpě-

VRATNÁ STANICE PARKOVÉ LANOVKY V DORTMUNDU

lanovkové kuriozity

rami vykazuje mírné stoupání, převýšení činí 23 m. V počátcích provozu bylo k dispozici až 48 kabinek, v současnosti jejich počet činí 25, avšak zdaleka ne všechny jsou vypravovány na trať. Lanovka v Dortmundu se těšila velké oblibě i po skončení zahrádkářské výstavy, a proto byl její provoz zachován i poté. Horší už to bylo v 90. letech a v letech 1998 až 2003 byl její provoz z důvodu nerentability dokonce přerušen. V současnosti je lanovka v provozu v zimě pouze o víkendech a v létě vždy od středy do neděle odpoledne.

Saarbrücken A konečně do třetice následovala v roce 1960 parková lanovka v Německo-francouzské zahradě (Deutsch-Franz. Garten) v Saarbrückenu. Dodavatelem technologie lanovky se tentokrát stala místní firma Heckel, na rozdíl od lanovek v Kolíně nad Rýnem a Dortmundu tak byla lanovka v Saarbrückenu vybavena

TRASA PARKOVÉ LANOVKY V SAARBRÜCKENU – PODPĚRA Č. 2

POHÁNĚCÍ STANICE PARKOVÉ LANOVKY V SAARBRÜCKENU

typově zcela odlišnými spínacími aparáty systému Carlevaro & Savio (kromě Saarbrückenu lze dnes tento typ spínacích aparátů najít už jen na kabinkové lanovce Monte Tamaro ve Švýcarsku). V roce 1962 pak došlo k fúzi firem Pohlig, Heckel a Bleichert a vzniku koncernu PHB, který pak dále využíval pro své odpojitelné lanovky již jen systém spínacích aparátů Giovanola. Trasa lanovky je dlouhá 752 metrů a je na ní rozmístěno celkem 8 podpěr. Od dolní stanice trasa dráhy stoupá na malý kopec, na němž se nachází podpěry č. 1 a 2. Dále pak již trasa vede prakticky po rovině, celkové převýšení činí 20 m. K dispozici je přibližně 40 kabinek, ani zde avšak nejsou zdaleka všechny vypravovány na trať. Po několikaleté přestávce byl provoz lanovky obnoven v roce 2007, dráha je v provozu od Velikonoc do října vždy ve středu, sobotu a neděli, během letních prázdnin pak každý den kromě pondělí.

FOTO: ARCHIV AUTORA

PARKOVÁ LANOVKA V NĚMECKO-FRANCOUZSKÉ ZAHRADĚ V SAARBRÜCKENU

DNES JIŽ NEEXISTUJÍCÍ PARKOVÁ LANOVKA V KOLÍNĚ NAD RÝNEM, KTERÁ VEDLA NAPŘÍČ CELÝM PARKEM RHEINPARK A BYLA V PROVOZU OD ROKU 1957 AŽ DO KONCE 90. LET MINULÉHO STOLETÍ. V POZADÍ JE DOBŘE PATRNÁ DVOULANOVÁ ČTYŘMÍSTNÁ KABINKOVÁ LANOVKA (ROVNĚŽ POSTAVENÁ FIRMOU POHLIG V ROCE 1957), KTERÁ VEDE Z PARKU RHEINPARK PŘES ŘEKU RÝN NA DRUHOU STRANU K ZOOLOGICKÉ ZAHRADĚ A PO PRODLOUŽENÍ TRASY V ROCE 1966 JE V PROVOZU DODNES

TRASA PARKOVÉ LANOVKY V SAARBRÜCKENU VEDE TÉMĚŘ PO ROVINĚ

121

ALL YOU NEED IS SNOW

HAPPYEND

Happy end? Tuhle zimu se jaksi nekonal. Ale netruchleme! Svět je krásný každý den v zimě v létě. Je to všechno – nebo skoro všechno – jen na nás, jak si ten happy aspekt zařídit. My budeme šťastni, pokud náš časopis přispěje špetičkou k vašemu štěstí a tomu, že vás lyžování pořád baví a žijete s ním. A ještě šťastnější budeme, když nám pošlete svůj názor, abychom se mohli nadále zlepšovat. Děkujeme!

Prosíme, ohodnoťte časopis zde: /anketa Těšíme se, že na tu letošní marnou navážeme příští – a to už plně povedenou – zimní sezónou s číslovkou 2021/22. Pěkné jaro a léto! Vaše redakce SNOW

Proč si předplatit po konci zimní sezóny? Obratem dostane dárek, třeba funkční triko, které se zrovna na léto skvěle hodí. Budete mít na podzim hotovo. Uděláte nám radost a podpoříte naši píli v těžkých časech.

SNOW.cz/predplatne Funkční triko SNOW s elegantním motivem hor a sjezdovek z technického, rychleschnoucího, antibakteriálního a velmi prodyšného materiálu Opti Dry značky Kilpi (100% polyester). Triko rychle odpařuje vlhkost a pot.

122

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm / Alpe di Siusi, Jižní Tyrolsko, Itálie

OBJEVTE LÉTO VE VAŠICH HORÁCH

e j o k o p z přímo DO HOR Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem. Příjemná restaurace, bar, dětský sál, slunečná terasa, velké parkoviště pro hosty Krytý bazén s denním světlem, vířivka, infrasauna

RODINY S DĚTMI VÍTÁNY!

www.piccolohotelsciliar.it

Tak lehké, až zapomenete, že je to elektrokolo. E-MTB se zdvihem 150 mm, které je hravé a ovladatelné jako trailové kolo? Dosavadní zkušenosti říkají, že je to nemožné – E-biky přeci nejsou hravé. Turbo Levo SL nehledí na to, co bylo (ne)možné. Říká si o dlouhé vyjížďky a miluje technické traily. Disponuje motorem Specialized SL 1.1 o výkonu 240 W, který plynule a přirozeně zdvojnásobuje vaši vloženou energii. Jízda na Turbo Levo SL je zcela nový sport.

specialized.com